Prof. RNDr. Aleš Macela, DrSc. Prof. RNDr. Vanda Boštíková, Ph.D.
Tak se zase dovídáme, co nám sem kdo poslal či kdo si co vymyslel. Šíří se narativy o tom, že virus z čeledi Picornaviridae způsobující slintavku a kulhavku byl uměle vypuštěn na Slovensko a Maďarsko, protože tyto země nesouhlasí s aktuální politikou Bruselu, či že slintavka a kulhavka vůbec neexistuje a je to v podstatě stejný podvod jako Covid-19. Takovéto příběhy se snaží vyvracet celá řada článků [1-3], leč dezinformační kampaň, která se rozběhla na Slovensku, se přelévá i do Česka. Propuknutí slintavky a kulhavky v evropských zemích a její reálný ekonomický dopad vyvolalo odpovídající reakci příslušných vládních institucí a s tím aktivovalo i sféru dezinformací na sociálních sítích. Nemá cenu nejapné narativy opakovat, nutné je vysvětlit, jak to se slintavkou a kulhavkou je.
Virus způsobující slintavku a kulhavku skutečně existuje. Pravděpodobně první popis choroby skotu, která vykazovala zřetelnou podobnost s dnešní slintavkou a kulhavkou, je přičítán italskému mnichu Hieronymu Fracastoriusovi, který tuto chorobu popsal v Benátkách v roce 1546. Postižená zvířata odmítala krmení, sliznice dutiny ústní vykazovala zarudnutí a zvířata měla v dutině ústní a na nohou zánětlivé váčky. Většina postižených zvířat se nakonec uzdravila [4]. Onemocnění je způsobeno virem slintavky a kulhavky (Foot-and-Mouth-Disease-Virus – FMDV), který patří do rodu Aphthovirus v rámci čeledi Picornaviridae; je to jednořetězcový RNA virus. Slintavka a kulhavka postihuje především sudokopytníky, skot, prasata, ovce, kozy či spárkatou zvěř, přenos na člověka je zcela výjimečný [5-6]. V současné době se slintavka a kulhavka nárazově vyskytuje téměř ve všech částech světa, kde se chovají hospodářská zvířata, distribuce onemocnění odráží zhruba ekonomický rozvoj dané země. Vyspělejší evropské země tuto nemoc v podstatě vymýtily, mají ji pod kontrolou.
Virus slintavky a kulhavky existuje v sedmi různých sérologicky odlišných typech. Sérotyp O (podle departmentu Oise ve Francii) a A (podle francouzského názvu Německa Allemagne) byly popsány v roce 1922 Henrym P.M.A. Vallée a Henrym Carré na základě faktu, že se skot, který se zotavil z klinicky ověřeného onemocnění slintavky kulhavky původem z Francie, se téměř okamžitě znovu nakazil virem slintavky kulhavky pocházejícím z Německa [7]. Třetí sérotyp, sérotyp C, popsali Otto Waldmann a Karl Trautwein v roce 1926 [8]. Další tři sérotypy (SAT1, SAT2, SAT3) byly popsány v roce 1958 na základě materiálů odebraných v Jižní Africe [9]. Poslední sérotyp, sérotyp Asia-1, byl identifikován ve vzorku odebraném z vodního buvola pocházejícího z okolí města Okara v Paňdžábu (Pákistán) v roce 1954 [10]. Kromě několika podtypů již od té doby žádný další sérotyp nalezen nebyl.
Ale vraťme se k dezinformacím. Evropské země díky svým veterinárním opatřením omezily výskyt slintavky a kulhavky, která je označována jako jedna z nejnakažlivějších virových chorob zvířat a lidí na světě vůbec. Vzhledem k omezenému výskytu této nemoci, k nákladnosti vakcinace a neexistenci vakcíny, která by chránila proti všem sérotypům, platí od roku 1992 v Evropské unii zákaz vakcinace, povolena je pouze nouzová vakcinace při vzniku ohniska [11, 12]. Co se týče zavlečení slintavky a kulhavky do teritoria státu lze konstatovat, že vzhledem k potenciální přítomnosti viru na všech kontinentech a vzhledem k možnostem jeho šíření (kontaktem, živočišnými produkty, aerosolem, tedy větrem, živými či mrtvými vektory, to jsou různí přenašeči virů) je třeba v případě výskytu v okolních zemích bezprostředně aktivovat všechna dostupná opatření k zamezení zavlečení nákazy. Jiný způsob prevence není. A běžná cesta zavlečení slintavky a kulhavky do střední Evropy je historicky dána přes Balkán a Rusko. Není tedy s podivem, že první na řadě bylo Maďarsko následované Slovenskem.
Zavlečení slintavky a kulhavky na teritorium státu, či jen veterinární opatření chránící před ní, jsou významným ekonomickým problémem. I kdyby bylo možné plošně vakcinovat, bylo by to velice drahé a navíc by export zvířat a živočišných produktů nemohl konkurovat vývozu těchto komodit ze zemí, které na svém území slintavku a kulhavku nemají a nevakcinují (sérologicky lze jen velice obtížně odlišit vakcinované zvíře od nemocného či tzv. nosiče [6]). Slintavka a kulhavka však omezuje i turistický byznys, Tatranský národní park například apeluje na odpovědnost lidí, ať zváží návštěvu parku, jedná se o ochranu kamzíků, kteří jsou na tento virus vnímaví [13]. Ochranná opatření proti šíření slintavky a kulhavky dopadají i na dnes již rozvinutou českou agroturistiku [14], nekomplikují tedy jenom produkci zemědělských produktů.
Takže ze všech pohledů, ať čistě zdravotního, nebo veterinárního, ekonomického i obecně lidského, obsahuje dezinformační kampaň týkající se slintavky a kulhavky naprosto chybné argumenty, které lze snadno vyvrátit, pokud ovšem chce čtenář porozumět a přemýšlet nad prezentovanými narativy.
Reference
- https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-trendy-analyzy-internetem-se-siri-lzi-slintavka-pry-neexistuje-a-je-to-blamaz-jako-covid-272759.
- https://www.novinky.cz/clanek/podcasty-retezak-slintavka-a-kulhavka-za-humny-konspirace-a-chaos-na-sitich-mohou-zpusobit-katastrofu-40516781.
- https://minutovezpravy.cz/clanek/cesi-jsou-opet-odborniky-na-viry-slintavka-a-kulhavka-je-podle-nich-vymysl-eu/.
- Mahy BW. Introduction and history of foot-and-mouth disease virus. Curr Top Microbiol Immunol. 2005;288:1-8. doi: 10.1007/3-540-27109-0_1. PMID: 15648172.
- Grubman MJ, Baxt B. Foot-and-mouth disease. Clin Microbiol Rev. 2004 Apr;17(2):465-93. doi: 10.1128/CMR.17.2.465-493.2004. PMID: 15084510; PMCID: PMC387408.
- Jamal SM, Belsham GJ. Foot-and-mouth disease: past, present and future. Vet Res. 2013 Dec 5;44(1):116. doi: 10.1186/1297-9716-44-116. PMID: 24308718; PMCID: PMC4028749.
- Vallée H, Carré H. Sur la pluralité du virus aphteux. C R Hebd Acad Sci Paris. 1922;44:1498–1500. (in French).
- Waldmann O, Trautwein K. Experimentalle untersuchungen ueber die pluralitet des maul-und klauenseuche virus. Berlin Tierarztl Wochenschr. 1926;44:569–571. (in German).
- Brooksby JB. The virus of foot-and-mouth disease. Adv Virus Res. 1958;44:1–37. doi: 10.1016/s0065-3527(08)60670-3.
- Brooksby JB, Rogers J. Methods of typing and cultivation of foot-and-mouth disease virus: Project No. 208. Paris: European Productivity Agency of the Organization of European Cooperation (OEEC); 1957. Methods used in typing the virus of Foot-and-mouth disease at Pirbright, 1950–55.
- Sutmoller P., Barteling S. S., Olascoaga R. C., Sumption K.J. Control and eradication of foot-and-mouth disease. Virus Res. 2003, roč. 91, čís. 1, s. 101–144. PMID12527440.
- http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2004/sb128-04.pdf.
- https://www.zscr.cz/clanek/tatransky-narodni-park-apeluje-na-lidi-z-lokalit-s-vyskytem-slak-aby-zvazili-pobyt-na-jeho-uzemi-jde-o-chranene-kamziky-kteri-jsou-na-slak-vnimavi-8002.
- https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/zemedelstvi-chov-slintavka-kulhavka-slak.A250416_162634_ekonomika_drh.
