HIV/AIDS – realita a mýty

Prof. RNDr. Vanda Boštíková, Ph.D.

Prof. RNDr. Aleš Macela, DrSc.


   

Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že v současnosti je virem HIV, který je etiologickým agens onemocnění AIDS, celosvětově nakaženo 36,9 milionů osob. Na AIDS každoročně umírá kolem 1,2 milionu infikovaných, což je oproti minulosti výrazný pokles, není to však vítězství nad infekcí, je to pouze důsledek pokroku našich léčebných schopností [1].

Od 1. 10. 1985 bylo v České republice ke dni 31. 12. 2024 vyšetřeno 38 717 390 vzorků, HIV pozitivních osob bylo identifikováno 4 888, z nichž u 922 se rozvinulo onemocnění AIDS. Počty infikovaných virem HIV i počet osob, u nichž se rozvinulo onemocnění AIDS, rok od roku stoupá. I když nárůst počtu onemocnění není kritický, jedná se o alarmující trend. Vzhledem k celosvětovému rozšíření je nutno věnovat jistou míru pozornosti a sebekontroly při zahraničních cestách do oblíbených destinací.

Například Zanzibar, na obou ostrovech Zanzibaru, tj. na ostrovech Pemba i Unguja existuje „koncentrovaná“ epidemie HIV/AIDS. První tři případy AIDS na Zanzibaru byly oficiálně hlášeny v roce 1986, od té doby číslo infikovaných virem HIV neustále roste [2]. V Senegalu žilo v roce 2023 více než 44 tisíc osob infikovaných HIV [3], ve stejnou dobu v Thajsku to bylo jen odhadem 500 až 600 tisíc osob [4].

Omyly a mýty o onemocnění AIDS jsou tak jedním z podstatných problémů šíření viru HIV. Zřejmě nejnebezpečnějším mýtem, který rezonuje v Evropě i dalších ekonomicky rozvinutých zemí jiných kontinentů, je představa, že HIV je vyléčitelné onemocnění. Tento omyl vyplývá z faktu, že existují anti-retrovirové léky, které sice potlačují množství viru HIV v organismu, ale pacient není nikdy vyléčen, dochází pouze k zásadnímu zpomalení rozvoje jeho onemocnění AIDS [5]. V méně rozvinutých zemích střední Afriky či Latinské Ameriky je to pak mýtus účinné alternativní, tedy přírodní medicíny schopné vyléčit AIDS. Žádná taková léčba k dispozici není.

Zásadním omylem, který je běžně rozšířen v těchto zemích, je, že virus HIV se může přenášet náhodným kontaktem, např. při objetí infikované osoby, podání rukou, sdílení jídla, používáním společných ručníků, toalet, apod. To vede ke stigmatizaci nemocných a jejich rozsáhlé diskriminaci, čelí často společenskému odsouzení, zbytečné izolaci a vyčlenění z komunity. Dalším velmi rozšířeným mýtem je přesvědčení, že virus HIV přenášejí komáři, i někteří hlodavci. Přitom je dnes zcela nezpochybnitelné, že HIV virus se šíří nechráněným pohlavním stykem, tělními tekutinami infikovaného jedince, jako je krev, sperma, vaginální tekutiny či mateřské mléko. Je rovněž obsažen ve slinách nebo moči avšak v tak nízkých koncentracích, že se nejedná o reálné riziko přenosu, pokud nejsou tyto tekutiny kontaminovány infikovanou krví [1, 7, 8 ]. V zemích, kde se situace stává kritickou, například Rwanda, jsou organizovány národními i mezinárodními organizacemi (WHO, UNAIDS) osvětové programy, které se snaží vysvětlovat co nejjednodušším a nejpochopitelnějším způsobem principy šíření infekce a nutná protiepidemická opatření. Obecně zdůrazňují, že jedinou možnou léčbou zpomalující rozvoj onemocnění AIDS je anti-retrovirová léčba [7-10].

Podívejme se do relativně nedávné historie. Narativ záměrného šíření HIV z USA byl a je coby propagandistické tvrzení z původně Sovětského svazu stále prezentován na různých informačních platformách. Sovětský svaz přišel v období studené války s tvrzením, že USA vyvinuly HIV jako biologickou zbraň. Sovětská tajná policie (KGB) a německá Stati vedly cílené operace na africkém kontinentu – distribuovaly materiály tvrdící, že AIDS je domácí zlo vyrobené v USA, dovezené do Afriky, aby vyhubilo místní obyvatelstvo a umožnilo americkým imperialistům ovládnout bohatství černého kontinentu.  Dané narativy přebírali afričtí aktivisté (Mbelin, Zuna) tak úspěšně, že se podařilo zcela zásadně podkopat důvěru v západní zdravotnické instituce. Afričané se odmítali testovat, stejně jako užívat antiretrovirovou terapii. Virus HIV se díky tomu rozšířil po celém kontinentu nevídanou rychlostí. Přesto, že program PEPFAR (The U.S. President’s Emergency Plan for AIDS Relief) je diskutabilní vzhledem k podpoře sexuální abstinence na úkor distribuce kondomů, investice do antiretrovirových léků, prevence a péče o infikované HIV virem zcela zásadně pomohly zvrátit nastavenou linii růstu nakažených. Tento program z roku 2003 je jedním z nejvýznamnějších směřovaných na boj s jednou nemocí [11].

Přes veškerou osvětovou práci se však pracovníci v oblasti veřejného zdraví stále potýkají s řadou úspěšně se šířících dezinformací, které situaci komplikují a mohou zmařit veškeré úsilí o zvrácení počtu nově identifikovaných osob infikovaných virem HIV. Navíc stigmatizace nemocných je stále aktuální, ve svém důsledku tak odrazuje mnoho osob od toho, aby se nechali testovat, vyhledali léčbu a podporu. To platí zejména pro dospívající a mladé lidi, kteří velmi často, i přes své rizikové chování, pociťují falešný pocit bezpečí ohledně HIV. Je tak velmi důležité, a to i v České republice, věnovat zvýšenou pozornost edukaci obyvatelstva, protože generační paměť je velmi krátká a velmi lehce by mohlo dojít, v důsledku vlivu sociálních sítí, k nebezpečnému zvratu výskytu onemocnění AIDS.

Reference

1. https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/a-z-infekce/m/mpox/pripady-hlasene-v-uk-a-portugalsku/
2. https://www.bbc.com/news/health-61506562.
3. https://www.haaretz.com/israel-news/2022-05-20/ty-article/israel-discovers-first-case-of-monkeypox-virus/00000180-e9f9-d189-af82-f9fd13df0000.
4. https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-opici-nestovice-se-siri-necekane-rychle-prekvapuje-lekare-hlasi-je-uz-12-statu-40397780.
5. https://www.newsx.com/health/is-mpox-a-sexually-transmitted-disease-indian-experts-argue-stigma-attached/
6. Edinger A, Valdez D, Walsh-Buhi, et al. Misinformation and public health messaging in the early stages of the Mpox outbreak: Mapping the Twitter Narrative with deep learning. J Med Internet Res. 2023, 25:e438
7. Yan X, Li Z, Cao C, et al. Characteristics , Influencee, Prevention, and Control Measures of the Mpox Infodemmic Scoping Review of Infodemiology Studies. J Med Internet Res, 2024, 26:e54874
8. Powell J, Pring T. The impact of social media influencers on health outcomes: Systematic review. Soc Sci Med, 2024, 340: 116472
9. https://szu.gov.cz/wpcontent/uploads/2023/04/Zakladni_informace_o_onemocneni_MPX.pdf
10. https://www.cdc.gov/mpox/causes/index.html
11. Cohen J. Congo’s Mpox crisis. Science, 2024, 386(6728):1336-1343