Různé typy informačních poruch, v čele s dezinformacemi, se stávají zásadním celospolečenským rizikovým faktorem 21. století. Předmětný fenomén bývá spojován nejen s inklinací části evropské populace hlasovat pro extrémistické kandidáty, ale též s poklesem důvěry ve veřejné instituce, média a volby. Tento vývoj může narušit schopnost států a jejich obyvatel reagovat na krizové situace, jako jsou pandemie, ekonomické krize, nebo globální změny klimatu.
Velkou roli v utváření veřejné debaty dnes hrají sociální platformy, které ještě donedávna nebyly zodpovědné za obsah na nich šířený – včetně dezinformací. V posledních letech však některé evropské země, ale i Evropská komise samotná věnují pozornost podobným informačním hrozbám.
Tato studie zkoumá, jakým způsobem se jednotlivé země Evropské unie k problematice informačních manipulací staví. Celkem 27 případových studií kompiluje poznatky výzkumníků z jednotlivých regionálních hubů EDMO, kdy za CEDMO nabídly své poznatky výzkumnice Jana Soukupová z Centra práva, technologií a digitalizace při Právnické fakultě Univerzity Karlovy a Beáta Gavurová z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Jak se tedy k dezinformacím staví středoevropský region?
Česko
Významná část dezinformačních narativů šířených v České republice vychází z rétoriky Ruské federace, zvláště pak u problematiky ruské agrese vůči Ukrajině. Politické osobnosti jako bývalý prezident Miloš Zeman se v mnohých případech podílejí na jejich amplifikaci.
I přesto je však česká společnost relativně odolná. K tomu napomáhá i existence fact-checkingových aktivit a organizací, mezi které můžeme zařadit projekt Českého rozhlasu Ověřovna, dále výstupy Demagog.cz či zpravodajské agentury AFP.
V rámci zákonů České republiky jsou vládní kroky proti informačním manipulacím limitované. Český normativní systém nepracuje s žádnou definicí dezinformací a trestní řád s tímto pojmem pracuje jen nepřímo – například v rámci šíření poplašné zprávy. V roce 2023 Ministerstvo vnitra ČR vypracovalo návrh zákona omezující podobný obsah, jež by mohl být hrozbou pro národní bezpečnost, ale první norma byla po silné veřejné kritice odmítnuta.
Polsko
Polsko je specifické velkou mírou politické polarizace, což přispívá k šíření různých typů informačních manipulací. Zmíněný trend posiluje nedůvěra ve zpravodajská média, např. když v minulosti někdejší vládní strana Právo a Spravedlnost (PiS) využila veřejnoprávní média k útokům na opozici.
Země má také z důvodu ruské války vedené vůči Ukrajině početnou ukrajinskou menšinu, která je terčem značného množství dezinformačních narativů. V rámci Zprávy EEAS o zahraničních informačních manipulacích se tak Polsko vyšplhalo na první příčku co do počtu těchto zahraničních operací.
Polsko postrádá obecnou regulaci dezinformací. Momentálně ani neexistují nařízení, ani návody pro instituce, jak na tyto situace reagovat. Ačkoliv by se některé zákony v teorii daly k potírání dezinformací využít, žádný se jim nevěnuje konkrétně.
Slovensko
Na Slovensku jsou informační manipulace ve veřejném prostoru přítomné ve vysoké míře. Sami političtí představitelé země bývají primárním zdrojem dezinformací a slovenská veřejnost má vyšší potenciál k důvěře v konspirační teorie, dezinformace a misinformace. Slovensko je příkladem toho, kdy se snahy státu v tomto kontextu změnily po nástupu nového vedení země.
V zemi existují zákonné mantinely eliminující šíření největších informačních manipulací – například zákon o mediálních službách (č. 264/2022). Tento zákon v praxi zajišťuje tvorbu analytických zpráv Radou pro mediální služby. Mimo to se trestní právo proti dezinformacím na Slovensku nevyužívá.
Pokud vás tento krátký výčet zaujal a chtěli byste zjistit, jak jsou na tom i další evropské země. Přečtěte si celou studii v angličtině.
*Tento článek byl financován Evropskou unií v rámci výzvy: DIGITAL-2023-DEPLOY-04, projekt 101158609.
