Členové dolní komory Parlamentu František Talíř (KDU-ČSL) a Josef Nerušil (SPD) spolu debatovali v pořadu Pro a proti na Českém rozhlasu. Jejich diskuze se týkala zejména vládního návrhu na zrušení koncesionářských poplatků. Dotkli se také financování veřejnoprávních médií v Evropské unii. Faktické výroky na toto téma přináší nová analýza.
Josef Nerušil (SPD): „V současné době u něj (koncesionářského poplatku, pozn. Demagog.cz) zůstává zhruba třetina členských států Evropské unie, o trošičku víc možná.“
PRAVDA
K financování veřejnoprávních médií využívá poplatek spojený s vlastnictvím přijímacího zařízení přibližně třetina států EU.
Poslanec Josef Nerušil (SPD) vysvětluje, z jakých důvodů vládní koalice navrhuje nový zákon o médiích veřejné služby, který by mj. zrušil systém financování České televize (ČT) a Českého rozhlasu koncesionářskými poplatky a nahradil jej financováním ze státního rozpočtu. Zmiňuje, že zákony o veřejnoprávních médiích jsou podle něj zastaralé. V této souvislosti tvrdí, že zrušením koncesionářských poplatků by se ČR posunula na Západ, protože přibližně dvě třetiny členských států EU podle něj tento model nepoužívají.
Modely financování veřejnoprávních médií v EU
Financování veřejnoprávních médií v členských zemích EU funguje podle několika odlišných modelů. Na základě přehledů Evropské audiovizuální observatoře (EAO) a Aliance veřejných médií (PMA) lze v EU rozlišit čtyři hlavní přístupy: tradiční koncesionářský poplatek vázaný na vlastnictví přijímače, povinný příspěvek domácnosti bez ohledu na to, zda disponují přijímačem, účelová daň z příjmu a přímé financování ze státního rozpočtu (.pdf, str. 20-21). Většina zemí EU využívá alespoň jeden z těchto systémů, přičemž v mnoha případech státy přistupují ke kombinaci vícero různých metod.
Státy se zvláštním poplatkem
Poplatek spojený s vlastnictvím televizního či rozhlasového přijímače alespoň částečně využívá celkem osm členských států EU. Patří mezi ně Česko, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Polsko, Portugalsko, Řecko a Slovinsko. Německo a Rakousko také využívají (.pdf, str. 78) systém založený na poplatcích, jedná se však o plošný příspěvek domácnosti, který se neváže na vlastnictví přijímače. Dohromady tedy financování veřejnoprávních médií skrze poplatky aplikuje 10 zemí.
Další modely financování v EU
Většina zbývajících členských států EU financuje veřejnoprávní média primárně ze státního rozpočtu (.pdf, str. 20). V těchto státech tak rozhoduje o výši příspěvku vláda dané země v rámci každoročního rozpočtového procesu. Mezi tyto státy patří například Francie, která přešla na rozpočtové financování v roce 2022, Dánsko, které poplatky postupně rušilo v letech 2019–2022, Slovensko, které koncesionářské poplatky zrušilo v roce 2023, nebo Nizozemsko, kde byl poplatek zrušen (.pdf, str. 17 ze 64) již v roce 2000.
Ve Finsku a Švédsku funguje financování veřejnoprávních médií na základě účelové daně. Od přímého financování ze státního rozpočtu se tento model liší tím, že jsou finance separované od rozpočtového procesu. Od klasických koncesionářských poplatků se pak liší tím, že daň je progresivní – odvíjí se od příjmu fyzické či právnické osoby.
Jak jsme výrok ověřili?
Podle dostupných zdrojů využívá model tradičních koncesionářských poplatků osm členských států EU z celkových 27. To odpovídá 29,6 %, tedy necelé jedné třetině všech zemí. Jedná se tedy o ještě nižší poměr, než jaký odhaduje Josef Nerušil. Ten se přitom výrokem snaží demonstrovat, že počet zemí využívajících koncesionářské poplatky je nízký. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.
František Talíř (KDU-ČSL): „Například ve Švédsku nebo ve Finsku rušili koncesionářské poplatky, tak to bylo po poctivé pětileté diskuzi napříč politickým spektrem, ale hlavně taky s odborníky a hlavně s těmi institucemi samotnými.“
PRAVDA
Finsko (2013) i Švédsko (2019) v minulosti zrušily koncesionářské poplatky a zavedly plošnou daň. V obou zemích tomu předcházela několikaletá debata, do které byli zapojeni zástupci parlamentních stran i odborníci, a to včetně zástupců veřejnoprávních médií.
František Talíř (KDU-ČSL) reaguje na slova Josefa Nerušila (SPD), který obhajuje vládní návrh na změnu financování veřejnoprávních médií. Nerušil mimo jiné tvrdí, že upuštěním od koncesionářských poplatků by ČR následovala vzor mnoha dalších zemí EU, které tento krok učinily. Talíř podotýká, že v jiných zemích takovýmto změnám ale předcházela dlouholetá debata, do které byli zapojeni jak politici, tak odborníci i samotné instituce, kterých se změny týkaly. Jako příklad uvádí Finsko a Švédsko.
Systém financování ve Švédsku
Do roku 2018 byla ve Švédsku veřejnoprávní média financována prostřednictvím koncesionářských poplatků, které hradily domácnosti vlastnící televizní přijímač. Ve roce 2018 však země přijala nový systém financování založený na tzv. dani z veřejné služby. Tento zákon podpořily všechny parlamentní strany s výjimkou Švédských demokratů (.pdf, str. 4 z 10).
Od 1. ledna 2019 tak byly koncesionářské poplatky nahrazeny individuální daní z veřejné služby, kterou odvádí každý dospělý občan se zdanitelným příjmem (.pdf, str. 3–4). Maximální roční výše této daně v roce 2026 činí 1 184 švédských korun, tedy asi 2 640 Kč. Poplatek za veřejné služby se používá k financování rozhlasového a televizního provozu.
Příprava zákona
Přijetí zákona o změně financování veřejnoprávních médií ve Švédsku předcházela několikaletá diskuze napříč politickým spektrem. Otázka koncesionářských poplatků se řešila už např. v roce 2014, kdy tamní Nejvyšší správní soud rozhodl, že samotný počítač s internetem nelze považovat za TV přijímač pro účely licence. V roce 2016 zřídilo tamní Ministerstvo kultury parlamentní výbor pro veřejné služby, který měl za úkol mimo jiné řešit otázku koncesionářských poplatků.
Výbor byl složen z expertů i politiků vládních a opozičních stran. Samotnou přípravu zákona pak doprovázela jednání výboru s více než 80 institucemi, které se k návrhu mohly vyjádřit. Výbor tak obdržel zpětnou vazbu např. od soukromých mediálních skupin (.pdf), vysokých škol (.pdf) či organizací zastřešujících umělce (.pdf). Vyjádření k návrhu výbor také obdržel od samotných veřejnoprávních institucí (SVT, SR, UR, vše .pdf).
Systém financování ve Finsku
Ve Finsku se koncesionářské poplatky týkaly na rozdíl od Švédska pouze jediné tamní veřejnoprávní instituce, a sice společnosti Yle. Ta provozuje televizní, rozhlasové i online vysílání. Od roku 2013 jsou ale zrušeny a nahrazeny tzv. Yle daní, kterou odvádějí fyzické osoby nad 18 let i právnické osoby podle výše zdanitelného příjmu (.pdf, str. 1). Osoby s velmi nízkým příjmem jsou od placení osvobozeny (str. 1). Maximální roční výše této daně činí 160 eur (přibližně 3 900 Kč).
Příprava zákona
Přijetí zákona o změně financování veřejnoprávních médií ve Finsku rovněž předcházela několikaletá debata. V roce 2007 tamní televizní kanály přešly na digitální vysílání, v návaznosti na to začal prudce klesat počet plátců veřejnoprávních médií (.pdf, str. 1). Veřejnoprávní vysílání tak čelilo nestabilitě příjmů, což vyvolalo diskuzi o změně modelu financování (str. 1). V únoru 2008 jmenovalo finské ministerstvo dopravy a spojů parlamentní pracovní skupinu, která se měla otázce financování Yle věnovat. Skupina tvořená zástupci všech parlamentních stran se následně opakovaně scházela a diskutovala také s odborníky a zástupci Yle (.pdf, str. 3).
Jako řešení následně navrhla zavedení mediálního poplatku pro všechny domácnosti, nezávisle na tom, zda disponují televizory. Parlamentní strany návrh nejprve jednomyslně podporovaly, nakonec mezi nimi ale došlo k názorovým neshodám a finská ministryně komunikací Lindén se rozhodla přípravu celého zákona přeložit na další volební období. V červenci 2011 následně nová ministryně komunikací Krista Kiuru oznámila, že se chystá založit novou parlamentní pracovní skupinu, která se bude otázkou zabývat. Kiuru následně průběh jednání o financování Yle mezi lídry parlamentních stran odmítala komentovat s tím, že právě transparentnost v minulosti nalezení možného řešení zhatila. Ještě v daném roce se finské politické strany společně domluvily na novém modelu.
Jak jsme výrok ověřili?
Ve Švédsku předcházelo změně financování veřejnoprávních médií několikaleté období odborných analýz, příprav a politické debaty. Už v roce 2014 Nejvyšší správní soud řešil, zda lze v souvislosti s povinností platit koncesionářské poplatky považovat počítač s internetem za TV přijímač. V roce 2016 parlament zřídil za účelem přípravy nového zákona speciální výbor složený z expertů a vládních i opozičních poslanců, ke změně financování se měla možnost vyjádřit mj. i samotná veřejnoprávní média. Zákon vstoupil v platnost v roce 2019.
Ve Finsku byla v roce 2008 založena parlamentní pracovní skupina, která se ve spolupráci s odborníky, včetně zástupců médií a dalších organizací, zabývala budoucností financování veřejnoprávních médií. V roce 2011, během dalšího volebního období, se parlamentní strany domluvily na novém modelu financování. Systém byl následně zaveden od roku 2013. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.
František Talíř (KDU-ČSL): „Na Slovensku říkali, je tady garantováno, že 0,17 % HDP každý rok půjde na veřejnoprávní média, lusknutím prstu ze dne na den o třetinu to srazili.“
PRAVDA
Hegerova vláda prosadila zrušení koncesionářských poplatků od července 2023. Po této změně měly veřejnoprávní rozhlas a televize dostávat ze státního rozpočtu 0,17 % HDP ročně. Následující Ficova vláda ale tento příspěvek v prosinci 2023 snížila na 0,12 % HDP.
Poslanec František Talíř (KDU-ČSL) reaguje na tvrzení Josefa Nerušila, že některé instituce, například Národní divadlo, jsou již dnes financovány ze státního rozpočtu, aniž by podle něj čelily tlaku ze strany vlády. Talíř namítá, že rolí veřejnoprávních médií je kontrolovat politiky, a proto musí být více chráněna před politickým tlakem. Podle něj toho lze lépe dosáhnout prostřednictvím koncesionářských poplatků, které se podle Talířova názoru mění obtížněji než přímé financování ze státního rozpočtu. Jako příklad uvádí Slovensko a tvrdí, že navzdory garanci financování veřejnoprávních médií ve výši 0,17 % HDP došlo ke snížení jejich rozpočtu o třetinu.
Slovenská veřejnoprávní média
Na Slovensku jako veřejnoprávní médium fungoval Rozhlas a televize Slovenska (RTVS), který vznikl sloučením rozhlasu a televize v roce 2011. Zanikl v červenci 2024, kdy se nástupcem stala Slovenská televize a rozhlas (STVR). Jejího ředitele jmenuje devítičlenná rada, přičemž čtyři zástupce do ní dosazuje Ministerstvo kultury a zbytek vybírá Národní rada.
Národní rada Slovenska v únoru 2023 schválila zrušení koncesionářských poplatků pro Rozhlas a televizi Slovenska (RTVS). Novela nabyla účinnosti v červenci 2023 a slovenská veřejnoprávní média přešla na financování ze státního rozpočtu. Nový model financování připravovala vláda Eduarda Hegera. Ta v dubnu 2023 odsouhlasila návrh, podle kterého měl RTVS dostávat nárokovatelný příspěvek ve výši 0,15 % HDP. Novela schválená Národní radou příspěvek nakonec stanovila na 0,17 % HDP ročně. Ministerstvo kultury si tehdy od novely slibovalo zajištění stabilního a předvídatelného financování RTVS.
Po předčasných volbách prezidentka Zuzana Čaputová v říjnu 2023 jmenovala vládu Roberta Fica. Ta v prosinci 2023 prosadila snížení příspěvku pro RTVS na 0,12 % HDP, odpovídající poklesu příjmů o takřka 55 milionů eur. RTVS tak přišel o 0,05 procentního bodu HDP, což znamená, že se příjem veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu snížil o 29,4 %.
Jak jsme výrok ověřili?
Národní rada Slovenska v únoru 2023 schválila zrušení koncesionářských poplatků a od července téhož roku přešel RTVS na financování ze státního rozpočtu. Původně byl příspěvek stanoven na 0,17 % HDP ročně. Po nástupu vlády Roberta Fica byl však příspěvek v prosinci 2023 snížen na 0,12 % HDP, čímž se příjmy RTVS snížily zhruba o 29,4 %. Výrok Františka Talíře proto hodnotíme jako pravdivý.
