MM#10: Jak uvažovat o roli médií v dějinách s Michalem Stehlíkem

Jsou média motorem vývoje společnosti, nebo jen odrážejí její tempo? Jak se proměňovala role médií ve společnosti od prvních tištěných novin až po svět sociálních sítí? Jak vypadala propaganda ve 20. století a jak se liší od té dnešní? Šířily se fake news ještě před internetem? A co o nás jednou řeknou dnešní média budoucím generacím?

Na tyto a další otázky se zaměřuje aktuální díl podcastu Mediální minimum, kde historik a popularizátor historie Michal Stehlík z Filozofické fakulty UK a Památníku národního písemnictví odhaluje fascinující pohled na vývoj médií a jejich vliv na dějiny.

Podcast Mediální minimum si můžete pustit na všech hlavních platformách: Spotify, Apple Podcasts, Podcast Addict, Buzzsprout, Podcast Index nebo platformě Podchaser.

A na co se v této epizodě můžete těšit?

Vývoj médií od vynálezu knihtisku po internet

Michal Stehlík připomíná, že klíčovým mezníkem v historii médií byl vynález knihtisku v 15. století: „Trošku v legraci si říkám, co by se stalo, kdyby knihtisk měl už Jan Hus nebo Jeroným Pražský.“ Díky tisku mohly být myšlenky šířeny masově, což ovlivnilo například německou reformaci nebo propagandistické letáky během třicetileté války.

Stehlík ale připomíná, že zásadní pro efektivní fungování tisku byla vzdělanost čtenářů. V době rozvoje národních hnutí v 19. století se tyto předpoklady naplnily a noviny se staly nositelem společenských změn. Jako příklad uvádí maďarskou revoluci 1848, kdy tiskoviny umožnily komunikovat revoluční myšlenky.

Nástup masmédií ve 20. století – rozhlasu a televize – a v 21. století internetu podle něj zásadně změnil, jak se informace šíří a jak ovlivňují společnost. Ve 20. století vidí přelom v tom, kdy média začínají více ovlivňovat společnost než společnost média, přinese ho rozšíření televize, což vrcholí příchodem sociálních sítí a algoritmů. „V podstatě na konci všeho je člověk jako konzument. A médium se stává do značné míry nástrojem pro navyšování konzumní podstaty člověka,“ dodává Stehlík.

Rychlejší proměny médií, rychlejší společnost?

Podle Michala Stehlíka se o zrychlení dějin mluvilo už v době první světové války, ale zrychlování pokračovalo. Historici dokonce nazývají 20. století jako zkrácené, mezi lety 1914 a 1990, po něm přišel postmoderní věk a v současnosti podle něj zažíváme dějiny v přímém přenosu. „Pokud jsme v dějinách vnímali jako zásah masmédií do dějin třeba ve chvíli, kdy je první televizní debata prezidentských kandidátů, Nixon – Kennedy. A když posloucháte v rozhlase tu debatu, tak máte pocit, že jde o remízu. Když ji vidíte v televizi a upoceného Nixona, máte pocit, že Kennedy jednoznačně vyhrál. To vám mění dějiny nějakým způsobem. Teď mám pocit, že nám to mění dějiny v podstatě každým dnem, kdy se jenom bojíme, co Donald Trump hodí na síť X a jakým způsobem se objeví jaká informace zase v rámci reakce, krize mezi Ukrajinou, Gazou a dalším. Je to nesmírně zrychlené. A zároveň ti samotní aktéři jsou podle mě pod tlakem té rychlosti. Očekávají nějaké zrychlené reakce, při tom většinou v dějinách fungoval odstup.“

Analogie v mediální historii lze podle něj hledat jen těžko, protože se tato oblast tak ohromně proměnila. Zamýšlí se ale nad tím, zda je možné hledat inspiraci ve stanovování hranic svobody projevu v demokratických společnostech. „Teď žijeme v absolutní demokratizaci, kdy dokonce i projevy xenofobie, rasismu, nacismu je velmi komplikované hraničně stíhat a vidíme to ve veřejném prostoru, včetně politických elit.“

Jak média ovlivnila běh dějin

Jako příklad významné role médií ve společenském dění ještě v éře tisku uvádí Stehlík počátky španělské občanské války. „Španělé si několik let o těch druhých píší a čtou, že jsou to ti nepřátelé, a to, co se stane v šestatřicátém, je jenom výbuch toho všeho, co tisk třeba spoluurčil v tom mediálním prostoru té doby.“  I po skončení této války je pak podle Stehlíka mediální prostor v Evropě spoluurčován tím, kdo kam patří podle pohledu na španělskou válku.

Z českých dějin je to například moment, kdy „se Československý rozhlas a Československá televize po pár dnech otevřou a začnou vlastně hlásit lidem a ukazovat demonstraci na Letenské pláni v listopadu 1989. (…) A v tomhle tom to naše dějiny bez pochyby ovlivnilo, kdy režim už neudržel tu mediální sféru pod pokličkou a najednou opravdu člověk, který nežil v centru, zjistil, že už se nám děje revoluce, a mohlo se to spustit i na těch dalších místech.“

Od 20. století je to podle Stehlíka hlavně obrazové médium, které do značné míry určuje, jak vypadá veřejný prostor. Začalo to už televizní předvolební debatou Nixona s Kennedym, ale pokračuje to každými dalšími volbami, kdy podle Stehlíka vyhrávají jen „hezcí lidé“. Odsunujeme tím podle něj často stranou něco, co může být jinak obsahově skvělé.