Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) a expremiér Petr Fiala (ODS) se setkali v Partii Terezie Tománkové, kde diskutovali zejména o stavu české ekonomiky a energetice. Nepravdivé a zavádějící výroky z této debaty rozebírá následující analýza.
Petr Fiala (ODS): „Neposunuly se dál Dukovany (v období, kdy byl ve vládě Andrej Babiš, pozn. Demagog.cz).“
NEPRAVDA
Babišova vláda v roce 2020 podepsala s ČEZ zastřešující smlouvu na dostavbu nového bloku v Dukovanech a schválila i model financování této stavby.
Bývalý premiér Petr Fiala (ODS) reaguje na dotaz moderátorky ohledně ekonomické situace obyvatelstva ČR během působení jeho vlády. V odpovědi připouští, že se části společnosti ekonomicky nedařilo, a to např. i kvůli vysokým cenám energií. Zároveň ale dodává, že jeho vláda se podle něj snažila energetickou krizi řešit mimo jiné skrze různé změny v této oblasti. V souvislosti s tím kritizuje předchozí kabinety Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše za jejich údajně neaktivní přístup v oblasti energetické infrastruktury. Podle Fialy za jejich vlád stagnoval projekt dostavby jaderné elektrárny Dukovany.
Vládní působení Andreje Babiše
První vládní angažmá Andreje Babiše (ANO) začalo v lednu 2014, kdy nastoupil do funkce ministra financí ve vládě Bohuslava Sobotky. V této funkci setrval do května 2017. Následně od prosince 2017 do prosince 2021 působil v premiérském křesle.
Dostavba Dukovan
První blok jaderné elektrárny Dukovany byl zprovozněn v roce 1985, jedná se tedy o nejstarší jadernou elektrárnu postavenou na českém území. Od roku 1987 jsou v provozu celkem čtyři bloky, přičemž řadu let se vedly diskuze o dostavbě pátého.
Vláda Bohuslava Sobotky schválila v červnu 2015 Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky. V něm zahájení přípravy k výstavbě nových jaderných bloků v elektrárnách Dukovany a Temelín označila za žádoucí (.pdf, str. 4). Na plánu výstavby se podílelo Ministerstvo financí, v jehož čele v té době stál Andrej Babiš. Materiál předpokládal získání stavebního povolení okolo roku 2025.
Na konci července 2020, tedy za vlády Andreje Babiše, uzavřely stát a energetická společnost ČEZ smlouvy k plánované výstavbě nového bloku elektrárny. Kromě zastřešovací dohody zahrnovaly i smlouvu na územní povolení a stanovovaly termín výběru dodavatele stavby. Zároveň vláda schválila model financování dostavby Dukovan. Rozhodnutí o zahájení tendru na výstavbu už ale neučinila, což premiér Andrej Babiš zdůvodňoval mimo jiné důležitostí samotného rozhodnutí a blížícími se sněmovními volbami.
Souhlas k zahájení tendru na výstavbu jaderného bloku Dukovan dostala společnost ČEZ od Ministerstva průmyslu a obchodu až v březnu 2022, kdy už byla u moci vláda Petra Fialy. V červenci 2024 Fialova vláda vybrala jako preferovaného dodavatele společnost Korea Hydro & Nuclear Power Company (KHNP).
Proč je výrok nepravdivý?
Tendr na výstavbu nového bloku v Dukovanech ČEZ vypsal až za vlády Petra Fialy, která převzala úřad po druhé Babišově vládě v prosinci 2021. Babišův kabinet nicméně ještě v roce 2020 s energetickou firmou ČEZ podepsal zastřešující smlouvu na dostavbu nového bloku a schválil i model financování stavby, díky čemuž se projekt mohl posunout do další fáze. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako nepravdivý.
Karel Havlíček (ANO): „Vy jste tady slibovali, že to (k Petru Fialovi o výstavbě plynových elektráren, pozn. Demagog.cz) bude během jednotek let, to jste říkali v roce 2022.“
NEPRAVDA
Vláda Petra Fialy se sice v roce 2022 zavázala k energetické soběstačnosti do pěti let, nenašli jsme ale žádný konkrétní slib či vyjádření týkající se výstavby nových plynových elektráren v horizontu jednotek let. Až v roce 2025 vláda zmiňovala vybudování elektráren do roku 2030.
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) v debatě reaguje na výzvu bývalého premiéra Petra Fialy (ODS), aby současná vláda využila legislativu, prosazenou jeho kabinetem, která usnadňuje výstavbu plynových elektráren. Havlíček v odpovědi připouští, že předchozí vláda skutečně přijala tzv. Lex plyn, který jejich výstavbu urychluje, úprava má ale podle jeho slov jen minimální dopad na to, zda se v Česku bude do plynu skutečně investovat. V této souvislosti také zmiňuje, že Fialova vláda podle něj v roce 2022 slibovala výstavbu plynových elektráren v horizontu jednotek let. Podle Havlíčka přitom budou dokončeny nejdříve kolem let 2031–2032. Fiala následně namítá, že jeho vláda počítala s rokem 2030.
Energetický mix
Plyn jako výrobní zdroj energie je součástí energetického mixu České republiky. Ten je složen z několika částí – základ tvoří jaderné elektrárny a hnědouhelné elektrárny, které v roce 2025 dohromady vyráběly tři čtvrtiny elektřiny v zemi. Jeho součástí jsou dále elektrárny plynové, vodní a elektrárny na další obnovitelné zdroje energie (OZE), jako jsou bioplyn nebo biomasa, či solární a větrné elektrárny, jejichž výkon závisí na počasí.
Sliby vlády Petra Fialy
Vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 a v jeho aktualizované verzi z března 2023 zemní plyn označovala za významnou surovinu a transformační palivo v procesu dekarbonizace, které bude sloužit pro vyrovnávání výkyvů (.pdf, str. 9). Podobně se o něm referuje také v aktualizaci Státní energetické koncepce (SEK) z roku 2024. Vláda Petra Fialy zde počítala se zemním plynem jako s krátkodobým až střednědobým tranzitním palivem. Ve svém projevu (video, čas 5:25) v červnu 2022 Fiala v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu uvedl, že chce do pěti let dosáhnout energetické suverenity a omezit závislost Česka na zemním plynu a ropě z Ruska. O tom, že by toho chtěl docílit v daném časovém rozmezí i pomocí vybudování nových plynových elektráren, se ale v projevu nezmínil.
O nutnosti výstavby plynových elektráren pak mluvil např. v roce 2024, neupřesnil ale, v jakém časovém horizontu by k tomu mělo dojít. V lednu 2025 pak Fialova vláda schválila Havlíčkem zmiňovanou novelu energetického zákona známou jako Lex plyn, která v červnu téhož roku prošla Parlamentem. Cílem novely bylo zejména urychlení výstavby nových plynových elektráren, jejichž povolování by se díky ní mohlo zkrátit až o 5 let. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) také v červnu 2025 vypracovalo tzv. „Národní akční plán rozvoje flexibility“. Dokument zmiňuje záměr transformovat teplárenství z uhlí na plyn do konce roku 2030 (.pdf, str. 12).
Údajná vyjádření z roku 2022 o vystavění plynových elektráren v horizontu jednotek let jsme dále hledali v mediálních článcích, tiskových zprávách, na sociálních sítích či pomocí mediální databáze Newton. Žádný slib ani vyjádření Petra Fialy a jeho vlády odpovídající popisu ministra Havlíčka se nám ale v rámci veřejně dostupných zdrojů dohledat nepodařilo. Kontaktovali jsme i Karla Havlíčka, tajemníka poslaneckého klubu ANO a Ministerstvo průmyslu a obchodu se žádostí o upřesnění, odkud ministr čerpal informace. Ke dni zveřejnění analýzy jsme ale odpověď neobdrželi.
Proč je výrok nepravdivý?
Kabinet Petra Fialy se hned v několika dokumentech věnoval roli plynu při transformaci energetického sektoru v rámci procesu dekarbonizace. V roce 2022 zmiňoval závazek dosáhnout do pěti let energetické soběstačnosti, žádné vyjádření vlády z roku 2022, ve kterém by zmiňovala výstavbu plynových elektráren v horizontu jednotek let, se nám ale dohledat nepodařilo. Až v roce 2025 Fialova vláda vydala dokument, ve kterém zmiňuje záměr transformovat teplárenství z uhlí na plyn do konce roku 2030. Výrok Karla Havlíčka tak hodnotíme jako nepravdivý.
Petr Fiala (ODS): „Zatímco Andrej Babiš zastavil Temelín, tak (…) my jsme vypsali tendr na Dukovany i s opcí na dva reaktory v Temelíně.“
ZAVÁDĚJÍCÍ
Andrej Babiš se skutečně podílel na zastavení tendru pro dostavbu Temelína v roce 2014 tím, že odmítl ČEZu garantovat výkupní ceny elektřiny. Jeho vláda však později připravila dostavbu Dukovan s opcí pro bloky Temelína, byť tendr na dostavbu opravdu spustil až Fialův kabinet.
Bývalý premiér Petr Fiala (ODS) reaguje na tvrzení ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (ANO), že současná vláda Andreje Babiše zahájila přípravu nových bloků jaderné elektrárny Temelín. Fiala naopak říká, že to byl právě Andrej Babiš, kdo podle něj v minulosti nesl odpovědnost za zastavení prací na dostavbě této elektrárny. Fiala dodává, že jeho kabinet naproti tomu vypsal tendr na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany, a to i s opcí na výstavbu dvou dalších bloků v Temelíně.
Zastavení tendru na dostavbu Temelína
První dva bloky jaderné elektrárny Temelín byly uvedeny do provozu v letech 2002 až 2003. V původních plánech se počítalo celkem se čtyřmi jadernými bloky, nakonec ale byly postaveny a zprovozněny jen dva. O dostavbě třetího a čtvrtého bloku se nicméně mluvilo už po spuštění elektrárny.
Společnost ČEZ spustila tendr na výstavbu nových bloků jaderné elektrárny Temelín začátkem srpna 2009. Došlo ale k odložení výběru vítěze tendru, protože vláda Petra Nečase před svou rezignací v roce 2013 nedošla k žádnému závěru ohledně státní garance minimální výkupní ceny elektřiny, ačkoliv ČEZ tento krok vyžadoval.
Tendr na dostavbu třetího a čtvrtého bloku pak zrušil ČEZ v dubnu 2014 za působení vlády Bohuslava Sobotky, kdy Ministerstvo financí vedl Andrej Babiš. ČEZ totiž i nadále požadoval státní podporu ve formě garance minimálních výkupních cen elektřiny a tímto krokem podmiňoval samotné pokračování projektu. Ačkoliv tehdejší vláda označila rozvoj jaderné energetiky za svou prioritu, odmítla dát jakékoli státní záruky na výkupní ceny elektřiny z Temelína. Po zrušení tendru projekt dostavby Temelína stagnuje.
Dostavba Dukovan
První blok jaderné elektrárny Dukovany byl zprovozněn v roce 1985. Od roku 1987 jsou v provozu celkem čtyři bloky, přičemž řadu let se vedly diskuze o dostavbě pátého. Vláda Bohuslava Sobotky v červnu 2015 schválila Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky, ve kterém zahájení přípravy k výstavbě nových jaderných bloků v elektrárnách Dukovany a Temelín označila za žádoucí (.pdf, str. 4). Na plánu výstavby se podílelo Ministerstvo financí, v jehož čele v té době stál Andrej Babiš. Materiál předpokládal získání stavebního povolení okolo roku 2025.
Na konci července 2020, tedy během působení vlády Andreje Babiše, uzavřely stát a energetická společnost ČEZ smlouvy k plánované výstavbě nového bloku elektrárny. Kromě zastřešovací dohody obsahovaly i smlouvu na územní povolení a stanovovaly termín výběru dodavatele stavby. Zároveň vláda schválila model financování dostavby Dukovan. Rozhodnutí o zahájení tendru na výstavbu už ale neučinila, což premiér Andrej Babiš zdůvodňoval mj. důležitostí tohoto rozhodnutí a blížícími se sněmovními volbami.
Kroky vlády Petra Fialy
Souhlas k zahájení tendru na výstavbu jaderného bloku Dukovan dostala společnost ČEZ od Ministerstva průmyslu a obchodu až v březnu 2022, kdy už byla u moci vláda Petra Fialy. Podle tzv. nízkouhlíkového zákona známého jako lex Dukovany se zadávacího řízení nemohly zúčastnit firmy, jež nepřistoupily k mezinárodní dohodě o vládních zakázkách z roku 1996, což se týkalo mimo jiné ruských a čínských firem. Už v dubnu 2021 nicméně Babišova vláda rozhodla o vyloučení ruské firmy Rosatom z tendru, a to v reakci na zjištění o zapojení ruských tajných služeb do exploze muničního skladu ve Vrběticích.
Mezi uchazeči o zakázku byla francouzská společnost EDF, jihokorejská KHNP a severoamerický Westinghouse. Nabídka také obsahovala nezávaznou opci na dostavbu třetího a čtvrtého bloku elektrárny Temelín a šestého bloku Dukovan. V červenci 2024 Fialova vláda vybrala jako preferovaného dodavatele společnost KHNP.
V čem je výrok zavádějící?
Ministerstvo financí, které za Sobotkovy vlády vedl Andrej Babiš, odmítlo garantovat minimální výkupní ceny elektřiny pro plánovaný nový blok jaderné elektrárny Temelín. Společnost ČEZ následně zrušila tendr na jeho dostavbu. Andrej Babiš tedy skutečně měl zásadní podíl na zastavení dostavby Temelína.
Pokud jde o Dukovany, vláda Petra Fialy v březnu 2022 skutečně spustila tendr na výstavbu nového jaderného bloku, přičemž nabídka obsahovala také nezávaznou opci na rozšíření jaderných elektráren v Česku výstavbou třetího a čtvrtého bloku Temelína. Přípravy dostavby začaly ale už za druhé Babišovy vlády, která s ČEZ podepsala zastřešující smlouvu na dostavbu nového bloku a schválila i model financování stavby. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.
Karel Havlíček (ANO): „Cena energie se nevypočítává podle zdroje. (…) Ta se počítá na středoevropském energetickém trhu, na principu součtové nabídky a součtové poptávky.“
ZAVÁDĚJÍCÍ
V EU funguje jednotný energetický trh, na kterém se cena elektřiny utváří podle nabídky a poptávky. Kvůli omezeným přeshraničním přenosovým kapacitám však státy zůstávají částečně závislé na vlastních zdrojích, jejichž nákladnost se následně promítá do domácích cen elektřiny.
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček reaguje na Petra Fialu, který kritizuje předchozí Babišovu vládu za nedostatečné kroky v transformaci české energetické soustavy. Fiala říká, že ceny energií jsou vysoké kvůli nízkému podílu obnovitelných zdrojů a jaderné energie na výrobě a pomalému odchodu od uhelných elektráren. Havlíček namítá, že cena energie se nevypočítává podle jejího zdroje, ale určuje se na evropském trhu. Česku by tak podle něj ke snížení cen elektřiny nepomohla ani větší kapacita jaderné elektrárny Temelín.
Jak se tvoří cena elektřiny
Země EU mají jednotný energetický trh, kde se cena tvoří na základě nabídky a poptávky na burzách (.pdf, str. 1). Tou hlavní je Evropská energetická burza (EEX), která spravuje trhy s elektřinou, zemním plynem a emisními povolenkami. Cena elektřiny na burze vzniká podle tzv. merit order principu. Zdroje se seřadí podle nabízené ceny a k uspokojení poptávky se využívají nejprve ty, které produkují elektřinu nejlevněji, až po ty nejdražší do okamžiku, kdy nabídka pokryje poptávku (.pdf, str. 2).
Mezi nejlevnější zdroje na burze patří obnovitelné zdroje jako větrné a solární elektrárny, a to díky nízkým mezním nákladům, protože nepotřebují palivo a neplatí za emisní povolenky (.pdf, str. 2). Pokud k pokrytí celkové poptávky nestačí, zapojuje se jaderná energie a nakonec uhelné a plynové elektrárny, které mají nejvyšší mezní náklady.
Cena za jednotku energie je určena tzv. závěrnou elektrárnou. Jde o poslední využitý zdroj elektřiny v pořadí merit order – tedy ten, který přichází s nejdražší nabídkou nutnou k pokrytí poptávky. Tato elektrárna vytváří tzv. marginální cenu. Za tuto cenu pak prodají elektřinu i všechny ostatní elektrárny, ačkoli původně přišly s levnější nabídkou (.pdf, str. 2). V současnosti jsou posledním využitým zdrojem často plynové elektrárny, které tak mají i velký vliv na výslednou cenu elektrické energie.
(Ne)jednotný trh
Cena elektřiny se mezi státy EU může i přes existenci jednotného energetického trhu výrazně lišit. Spotový obchod s elektřinou i dlouhodobé obchodování, kterým se kupující snaží chránit před krátkodobými výkyvy v ceně, probíhají lokálně a ČR představuje samostatnou oblast. Ke sbližování cen dochází pouze do míry, v níž je k dispozici dostatečná kapacita pro přenos elektřiny mezi zeměmi. Jelikož je však tato kapacita omezená, státy jsou stále částečně závislé na vlastních zdrojích energie. Nedostatek levných domácích zdrojů elektřiny pak může vést k vyšším cenám elektřiny ve srovnání s okolními zeměmi. Vzhledem ke kapacitním výkyvům obnovitelných zdrojů může např. dostatek jaderné energie omezit prudké zvyšování cen elektřiny, které nastává při zapojení plynových elektráren. Výkon jaderné elektrárny Temelín se tak zcela neztrácí na jednotném evropském trhu, jak naznačuje Karel Havlíček.
Obchodování s energií na burze probíhá ve dvou hlavních režimech. Na dlouhodobém trhu se uzavírají smlouvy na měsíce dopředu a umožňují dodavatelům fixovat ceny elektřiny, a chránit tak spotřebitele před náhlými výkyvy. Na krátkodobém denním trhu pak dochází k nákupu a prodeji energie určené k dodání na následující den formou aukce. Ceny energie se zde mění každou hodinu. V Česku tento trh provozuje a lokálně zajišťuje společnost OTE v roli nominovaného operátora (NEMO). Ačkoliv je český trh součástí celoevropsky propojeného systému, ceny v jednotlivých zemích se na denním trhu mohou kvůli omezené kapacitě přenosových sítí lišit.
V čem je výrok zavádějící?
Karel Havlíček správně uvádí, že v EU existuje jednotný energetický trh, na kterém se cena elektřiny utváří podle nabídky a poptávky na burzách, jako je Evropská energetická burza. Poptávka se postupně pokrývá zdroji s nejnižšími náklady na výrobu po ty nejdražší a výslednou cenu určuje nejdražší zdroj potřebný k jejímu uspokojení. Navzdory jednotnému energetickému trhu se však ceny mezi jednotlivými státy mohou výrazně lišit, protože kapacita pro přenos elektřiny mezi zeměmi je omezená. Státy tak zůstávají částečně závislé na vlastních zdrojích energie. Pokud by v České republice chyběly levnější zdroje energie a bylo by nutné častěji využívat nákladnější zdroje k pokrytí poptávky, například plynové elektrárny, promítlo by se to do vyšších cen elektřiny. Výrok Karla Havlíčka proto hodnotíme jako zavádějící.
Karel Havlíček (ANO): „Na konci roku 2021 jste měli nejvyšší energetickou inflaci.“
NEPRAVDA
Podle ukazatelů OECD byla česká energetická inflace v roce 2021 druhá nejnižší, lépe na tom bylo jen Slovensko. V roce 2022 pak mělo Česko podle ukazatelů OECD třináctou nejvyšší energetickou inflaci.
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) reaguje na dotaz týkající se dotování cen energií pomocí přesunu plateb za obnovitelné zdroje energie (POZE) na stát, o kterém vláda rozhodla v prosinci 2025. Havlíček vysvětluje, že vláda chce tímto krokem dorovnat míru dotování cen elektřiny na úroveň okolních států, a kritizuje vládu Petra Fialy za to, že energetický trh málo regulovala.
Podle Havlíčka nečinnost Fialova kabinetu vedla k tomu, že na konci roku 2021 mělo Česko nejvyšší energetickou inflaci ze zemí OECD. Vláda Petra Fialy přitom byla jmenována až v prosinci 2021. Zároveň Havlíček v předchozí části debaty uvádí, že v roce 2021 byla energetická inflace naopak nízká díky vládě Andreje Babiše. Proto jsme se zaměřili také na srovnání energetické inflace v Česku se zeměmi OECD v roce 2022.
Energetická inflace podle OECD
OECD u svých členských států sleduje indexy spotřebitelských cen (CPI), které v různých kategoriích měří změny cenové hladiny zboží a služeb nakupovaných domácnostmi (.pdf, str. 1). Jednou z těchto kategorií je cena energií, kterou OECD nezahrnuje do běžného výpočtu míry inflace (.pdf, str. 14, 169). Z členských zemí organizace, pro které jsou z roku 2021 dostupná data, mělo Česko druhou nejnižší energetickou inflaci, konkrétně 1,4 %. Nejnižší inflaci, 0,1 %, mělo Slovensko.
V roce 2022 pak měla Česká republika mezi členskými zeměmi OECD, pro které jsou data za tento rok dostupná, třináctou nejvyšší inflaci, konkrétně 30,9 %. Vyšší energetickou inflaci zaznamenaly například Turecko, Estonsko nebo Velká Británie.
Proč je výrok nepravdivý?
Na základě dat OECD mělo Česko v roce 2021 nikoli nejvyšší, nýbrž naopak druhou nejnižší inflaci hned po Slovensku. Vláda Petra Fialy navíc nastoupila teprve v prosinci 2021, tudíž jí nelze přisuzovat inflaci za uplynulý rok.
Havlíček nicméně ve stejné debatě nejprve popisoval energetickou inflaci v ČR v roce 2021 jako nejnižší ze zemí OECD, a řekl tedy pravý opak tohoto výroku. Proto jsme ověřili i možnost, že ministr pouze zaměnil roky a zaměřili jsme se na vývoj v roce 2022. Ani tehdy ale energetická inflace v Česku nebyla nejvyšší, nýbrž byla až třináctá nejvyšší mezi členskými zeměmi OECD. Vyšší energetickou inflaci v roce 2022 mělo například Turecko, Estonsko nebo Velká Británie. Výrok Karla Havlíčka proto hodnotíme jako nepravdivý.
