Poslanci Josef Nerušil (SPD) a František Talíř (KDU-ČSL) v pořadu Pro a proti na Českém rozhlase mluvili především o vládním návrhu na zrušení koncesionářských poplatků. Na faktické výroky o jeho obsahu a o zákonech o České televizi a o Českém rozhlase se soustředí tato analýza.
František Talíř (KDU-ČSL): „V tom zákonu (návrhu na zrušení koncesionářských poplatků, pozn. Demagog.cz) žádná garance regionálních stanic není.“
PRAVDA
Podle vládního návrhu zákona mají veřejnoprávní média poskytovat prostor pro regionální vysílaní. Na rozdíl od současné legislativy však nezmiňuje existenci regionálních stanic a krajských studií Českého rozhlasu. Zřizování studií bude upravovat Statut ČRo schvalovaný Radou ČRo.
Poslanec František Talíř (KDU-ČSL) v rozhlasové debatě s poslancem Josefem Nerušilem (SPD) diskutoval o plánu vládní koalice nahradit zákony o Českém rozhlasu a České televizi společným zákonem o médiích veřejné služby. Podle Talíře vládní návrh negarantuje zřizování regionálních stanic Českého rozhlasu (ČRo) a společně s případným omezením financování veřejnoprávních médií tak ohrožuje jejich existenci.
Regionální stanice ČRo
Český rozhlas jako médium veřejné služby podle zákona provozuje vedle celoplošných stanic také stanice regionální. Těch funguje celkem čtrnáct. Vysílají v jednotlivých krajích, mají vlastní program a zaměřují se především na lokální zpravodajství, dění v regionu a kulturní obsah. Jejich studia v krajských sídlech jsou zákonnou součástí ČRo a na rozdíl od ostatních studií je nemůže generální ředitel ČRo se souhlasem Rady rozhlasu rušit.
Návrh zákona o médiích veřejné služby
Ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy sobě) představil návrh zákona o médiích veřejné služby v polovině dubna 2026. Návrh mezi funkcemi veřejnoprávních médií zmiňuje „funkci vzdělávací, kulturně společenskou a publicistickou“, jejíž součástí je i „podpora kulturní identity, národní historie a jazykové různorodosti, včetně prostoru pro regionální a menšinové vysílání“ (.docx, str. 3). Dokument však jinak existenci regionálních stanic a regionálních studií ČRo nezmiňuje (.docx). Dle návrhu má vnitřní fungování ČRo, včetně členění na programové okruhy a zřizování studií, upravovat Statut Českého rozhlasu (.docx, str. 5). Podobně jako v současné legislativě má Statut ČRo a jeho změny schvalovat Rada Českého rozhlasu (.docx, str. 5).
Jak jsme výrok ověřili?
Na rozdíl od současného zákona o Českém rozhlasu vládní návrh zákona o médiích veřejné služby nezmiňuje existenci regionálních stanic ani regionálních studií v jednotlivých krajských městech, kterou současná legislativa garantuje. Zmiňuje pouze, že součástí role veřejnoprávních médií je poskytovat prostor pro regionální vysílání. Vnitřní fungování rozhlasu, včetně zřizování studií, má být upraveno Statutem Českého rozhlasu, který schvaluje Rada ČRo. Výrok poslance Talíře proto hodnotíme jako pravdivý.
Josef Nerušil (SPD): „Je tam (ve vládním návrhu na zrušení koncesionářských poplatků, pozn. Demagog.cz) zaveden koeficient toho, jak by se měl koncesionářský poplatek navyšovat.“
PRAVDA
Nerušil mluví o vládním návrhu zákona, jehož cílem je zrušit koncesionářské poplatky. Zjevně tak poukazuje na navyšování částek ze státního rozpočtu pro ČT a ČRo. Ty mají od roku 2028 opravdu každoročně růst o míru inflace předminulého roku, nejvýše však o 5 % ročně.
Poslanec Josef Nerušil (SPD) odpovídá na otázku, jak bude zajištěna nezávislost veřejnoprávních médií v případě, že bude schválen vládní návrh zákona, jehož cílem je zrušit koncesionářské poplatky a převést financování České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) na státní rozpočet. Nerušil reaguje, že dle návrhu se „koncesionářský poplatek“ bude automaticky zvyšovat. Vzhledem k tomu, že návrh poplatky ruší, Nerušil zjevně mluví o navyšování příspěvku ze státního rozpočtu.
Financování ČT a ČRo dle návrhu
Ministr kultury Oto Klempíř představil návrh zákona o médiích veřejné služby v polovině dubna 2026. Ten v případě schválení od 1. ledna 2027 (.docx, str. 28) zruší koncesionářské poplatky a nahradí je financováním ze státního rozpočtu. Pro první rok účinnosti návrh stanovil pevné částky, které mají z rozpočtu putovat veřejnoprávním médiím: České televizi přibližně 5,74 miliardy korun, Českému rozhlasu necelé 2,07 miliardy korun (.docx, str. 22–23), celkem by tedy šlo o 7,8 miliardy korun.
Tyto částky mají být podle návrhu od roku 2028 každoročně automaticky zvyšovány o míru inflace předminulého roku (.docx, str. 22–23), maximálně však porostou o 5 % ročně. Ministr pro sport Boris Šťastný (Motoristé) mechanismus popsal tak, že bez valorizace by docházelo k devalvaci příspěvku inflací, zatímco navržené řešení umožňuje automatické navyšování bez nutnosti opakovaného rozhodování politiků.
Mechanismus valorizace, který v návrhu podle informací Hospodářských novin původně nechtěl premiér Andrej Babiš, se dle stejného média do vládního návrhu dostal kvůli Evropskému aktu o svobodě médií. Ten členským státům ukládá povinnost zajistit veřejnoprávním médiím stabilní a předvídatelné financování.
Jak jsme výrok ověřili?
Josef Nerušil zmínil, že vládní návrh na změnu financování veřejnoprávních médií obsahuje koeficient navyšování koncesionářského poplatku. Vzhledem k tomu, že návrh má tyto poplatky zrušit a převést financování ČT a ČRo na státní rozpočet, Nerušil zjevně mluvil právě o státním příspěvku. Podle vládního návrhu by se skutečně částky ze státního rozpočtu od roku 2028 každoročně valorizovaly o míru inflace předminulého roku s maximálním navýšením o 5 %. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
František Talíř (KDU-ČSL): „Garanci vysílání a tvorby pro neslyšící, to tam (ve vládním návrhu na zrušení koncesionářských poplatků, pozn. Demagog.cz) taky není.“
PRAVDA
Podle návrhu nového zákona o médiích veřejné služby mají veřejnoprávní média zpřístupňovat tvorbu pro osoby se smyslovým postižením. Oproti současnému zákonu o České televizi však návrh nestanovuje žádné konkrétní požadavky na množství a podobu vysílání pro neslyšící.
Poslanec František Talíř (KDU-ČSL) mluví o vládním návrhu zákona o médiích veřejné služby, který připravilo Ministerstvo kultury. Upozorňuje na řadu jeho nedostatků, například absenci garance tvorby a vysílání pro neslyšící, a kritizuje vládu za nedostatečnou spolupráci s opozicí ohledně parametrů zákona. Poslanec Josef Nerušil (SPD) oponuje, že na ministerstvo je tlak připravit dokonalý zákon, a připouští jeho možné úpravy.
Návrh zákona o médiích veřejné služby
Ministr kultury Oto Klempíř 14. dubna 2026 předložil návrh zákona o médiích veřejné služby, jehož cílem je mj. změna financování veřejnoprávních médií a zrušení koncesionářských poplatků. Přijetím nového zákona by podle návrhu došlo k nahrazení aktuálně platného zákona o Českém rozhlase a zákona o České televizi, který v současnosti upravuje vysílání pro neslyšící (.pdf, str. 25–26).
Návrh v rámci popisu role veřejnoprávních médií v § 3 zmiňuje, že „Český rozhlas a Česká televize rovněž zajišťují, aby jejich vysílání bylo dostupné osobám se smyslovým postižením (např. titulkování, tlumočení do znakové řeči či audio popis) a reflektovalo potřeby menšinových skupin obyvatel“ (.pdf, str. 3). Konkrétní podobu těchto opatření ovšem už neformuluje. Na plnění úkolů v oblasti televizního vysílání, pod které toto ustanovení spadá, má dohlížet Rada ČT (.pdf, str. 14).
Legislativa platná k roku 2026
V současné legislativě upravuje zásady tvorby a vysílání pro neslyšící zákon o České televizi. Ten stanovuje, že ČT naplňuje veřejnou službu mj. tím, že „opatřuje alespoň 70 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky a alespoň 2 % vysílaných pořadů vyrábí v českém znakovém jazyce nebo opatřuje simultánním tlumočením do českého znakového jazyka (…) a dále alespoň 10 % vysílaných pořadů zpřístupňuje pro osoby se zrakovým postižením“.
Mezi stěžejní tvorbu ČT pro neslyšící se řadí každodenní vysílání zpráv v českém znakovém jazyce či pořad Televizní klub neslyšících. Podle statistik opatřila ČT v roce 2025 86,2 % všech odvysílaných pořadů titulky a 7 % vysílaných pořadů bylo vyrobeno nebo simultánně tlumočeno do českého znakového jazyka (.pdf). Mezi tyto pořady nejsou počítány reklamní a účelové pořady a pořady, v nichž jsou všechny informace poskytovány vizuálně (.pdf). ČT tak v minulém roce splnila zákonem dané požadavky plynoucí ze zákona o České televizi.
Zákon o Českém rozhlasu zásady vysílání pro neslyšící neupravuje. ČRo ovšem poskytuje přímo na webových stránkách u některých stanic možnost simultánního přepisu živého vysílání pomocí automatizovaného systému. Tuto službu nabízí např. stanice Radiožurnál, Plus nebo Radiožurnál Sport.
Jak jsme výrok ověřili?
Předložený návrh zákona o médiích veřejné služby zavazuje ČT i ČRo k tomu, aby zpřístupňovaly tvorbu i pro osoby se smyslovým postižením. Návrh nicméně postrádá konkrétní podobu těchto ustanovení. Tím se liší od současné legislativy, která v případě ČT explicitně stanovuje, jaké množství vysílaných pořadů musí být pro neslyšící zpřístupněné. Výrok Františka Talíře tak hodnotíme jako pravdivý.
Josef Nerušil (SPD): „Ty zákony (o České televizi a Českém rozhlasu, pozn. Demagog.cz) byly napsány někdy počátkem devadesátých let, od té doby se různými novelami flikovaly.“
PRAVDA
Zákon o České televizi a zákon o Českém rozhlasu byly schváleny Českou národní radou 7. listopadu 1991 a nabyly účinnosti 1. ledna 1992. Oba zákony od té doby byly mnohokrát novelizovány.
Poslanec Josef Nerušil (SPD) vysvětluje, proč chce vládní koalice zákony o Českém rozhlasu a České televizi nahradit společným zákonem o médiích veřejné služby. Nerušil tvrdí, že tyto zákony vznikaly na počátku 90. let a od té doby docházelo k jejich flikování (drátování), tedy úpravě různými novelami. Nerušil argumentuje, že od přijetí těchto zákonů mimo jiné došlo k vzestupu internetu, a proto by mělo dojít k širšímu posouzení role veřejnoprávních médií v dnešní době a také změně jejich financování.
Zákony o České televizi a Českém rozhlasu
Zákon o České televizi a zákon o Českém rozhlasu vznikaly na začátku 90. let současně. Oba zákony byly Českou národní radou schváleny 7. listopadu 1991, vyhlášeny ve sbírce zákonů 29. listopadu 1991 a nabyly účinnosti 1. ledna 1992. Tyto instituce vznikly jako instituce nezávislé na státu a placené z koncesionářských poplatků. Tyto poplatky mají povinnost platit domácnosti a firmy, které vlastní zařízení schopné přijímat televizní nebo rozhlasové vysílání.
Posláním České televize a Českého rozhlasu bylo podle znění zákona z roku 1991: ,,poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů, rozvíjet kulturní identitu českého národa a národnostních a etnických menšin v České republice, zprostředkovávat ekologické informace, sloužit vzdělávání, výchově mladé generace a přispívat k zábavě diváků“. V aktuálním znění je tento odstavec rozšířený na několik dalších úkolů, jako je např. přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky, nebo přispívání k mediální gramotnosti.
Novelizace zákonů
Zákony byly od roku 1991 opakovaně novelizovány. Zákon o Českém rozhlasu byl novelizován dvanáctkrát a zákon o České televizi šestnáctkrát. V reakci na tzv. televizní krizi z roku 2000 například došlo ke změně způsobu volby členů Rady ČT a Rady ČRo. Nově docházelo každé dva roky k obměně třetiny členů obou rad a kandidáti do mediálních rad byli nominováni občanskými spolky a organizacemi a jejich funkční období se prodloužilo z původních pěti na šest let.
Novela z roku 2005 rozšířila poslání obou médií o provozování digitálního vysílání. V dalších letech docházelo k dílčím úpravám obou zákonů. Novela zákona o ČT z roku 2010 například zavedla povinnost, že alespoň 2 % vysílaných pořadů musí být vyrobena v českém znakovém jazyce nebo opatřena simultánním tlumočením do tohoto jazyka a že 10 % vysílaných pořadů musí být zpřístupněno pro osoby se zrakovým postižením. U ČRo se novely například z roku 2015 a 2021 týkaly úpravy vlnových délek rozhlasového vysílání.
Vláda Petra Fialy prosadila tzv. malou a velkou mediální novelu. Malá mediální novela z roku 2023 upravila způsob volby mediálních rad. Do volby radních zapojila Senát, který vybírá třetinu radních u obou rad, a naopak zrušila pravidlo, podle kterého se třetina radních obměňovala každé dva roky. Organizace a spolky, které členy rady ČT a ČRo nominují, musely být nově činné minimálně deset let. Takzvaná velká mediální novela se týkala především změny zákona o rozhlasových a televizních poplatcích (.pdf), v rámci které došlo u ČT a ČRo k zvýšení koncesionářských poplatků a rozšíření okruhu jejich poplatníků. Součástí novely byly ale i úpravy zákonů o ČT a ČRo, podle kterých mají veřejnoprávní média například využívat nové technologie k inovaci svých činností a diverzifikaci nabízených služeb.
Jak jsme výrok ověřili?
Zákon o České televizi i zákon o Českém rozhlasu vznikly na začátku 90. let, konkrétně je Česká národní rada schválila 7. listopadu 1991. Účinnosti nabyly 1. ledna 1992. Od té doby byly oba zákony mnohokrát novelizovány. Změny se týkaly například volby členů rad obou médií, provozování digitálního vysílání nebo využívání nových technologií k diverzifikaci činnosti médií. Výrok poslance Josefa Nerušila proto hodnotíme jako pravdivý.
