
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) v Interview ČT24 mluvil o jmenování Lenky Bradáčové do funkce nejvyšší státní zástupkyně. Kromě toho načrtl i další témata jako délku funkčního období vedoucích státních zástupců, jejich kompetence nebo zásadu žalování v pochybnostech, kterou vláda navrhuje omezit. Výroky na tato témata jsme ověřili v následující analýze.
Pavel Blažek (ODS): „Ten zákon (novela zákona o státním zastupitelství, pozn. Demagog.cz) vznikal také proto, aby se střídali ti funkcionáři (…). Nikdo v tomhle státě nemá funkci tak dlouhou dobu jistou, jako to měli státní zástupci.“
PRAVDA
Vedoucí státní zástupci neměli před účinností novely zákona o státním zastupitelství časově omezené funkční období. Ostatní funkcionáři na vedoucích pozicích měli a stále mají časový limit svého mandátu určený zákonem, případně ústavou.
Moderátor se v rozhovoru ptá ministra spravedlnosti Pavla Blažka, proč do funkce nejvyššího státního zástupce v souvislosti s rezignací Igora Stříže vybral Lenku Bradáčovou, která chtěla zůstat vrchní státní zástupkyní. Blažek odpovídá, že Bradáčovou do její současné funkce jmenoval už v roce 2012 a že podle něj není zdravé, aby byl člověk v jedné funkci tak dlouho. V tomto kontextu podotýká, že před přijetím novely zákona o státním zastupitelství měli vedoucí státní zástupci ve srovnání s ostatními funkcionáři na vedoucích pozicích nejdelší funkční období.
Novela zákona o státním zastupitelství
Podle předchozí úpravy zákona jmenovala nejvyššího státního zástupce vláda a ostatní vedoucí státní zástupce (tedy vrchní, krajské a okresní) ministr spravedlnosti, a to na dobu časově neomezenou. V roce 2024 vstoupila v účinnost novela, která funkční období vedoucích státních zástupců omezila.
Nejvyšší státní zástupce může být nyní jmenován na sedm let a pouze na jedno funkční období. Novela stanovila i jasnější pravidla pro jeho jmenování i odvolání. Také funkční období vrchního, krajského a okresního státního zástupce bylo omezeno na sedm let. Vrchní a krajský státní zástupce přitom mohou u jednoho státního zastupitelství vykonávat svou funkci nanejvýš dvě po sobě jdoucí funkční období.
Srovnání s dalšími funkcemi
Ačkoliv jsou řadoví soudci (stejně jako řadoví státní zástupci) do funkce jmenování na časově neomezenou dobu, předsedové soudů mají délku svého funkčního období určenou zákonem o soudech a soudcích. Jak před účinností zmiňované novely, tak v současnosti má nejdelší funkční období předseda a místopředsedové Nejvyššího soudu, a to deset let. Vedoucí funkcionáři na ostatních článcích soudní sestavy jsou ve své funkci na dobu sedmi let. Vedle této soustavy stojí ještě Ústavní soud, jehož soudci jsou jmenování na deset let. Opakování mandátu je přitom možné.
Co se týče ústavních činitelů, nikdo z nich nemá časově neomezenou funkci. Dlouholetý mandát mají prezident a viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu, kteří slouží devět let. Členové bankovní rady České národní banky jsou jmenováni na šest let. Senátoři jsou voleni na šest let, prezident na pět a poslanci na čtyři roky. Předseda Senátu a předseda Poslanecké sněmovny mají stejně dlouhý mandát jako řadoví členové komor Parlamentu.
Závěr
Vedoucí státní zástupci neměli před účinností novely zákona o státním zastupitelství časově omezené funkční období. Ostatní funkcionáři na vedoucích pozicích měli a stále mají délku svého mandátu určenou zákonem, popřípadě ústavou. Předseda a místopředsedové Nejvyššího soudu jsou ve funkci na deset let, funkční období předsedů a místopředsedů ostatních článků soudní sestavy trvá sedm let. Předseda Ústavního soudu je jmenován deset let. Ani další ústavní činitelé nemají dobu svého mandátu neomezenou. Výrok Pavla Blažka z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.
Pavel Blažek (ODS): „Nejvyšší státní zástupce nemá žádnou kompetenci, jak zasahovat do živých případů, které běží na těch nižších složkách.“
PRAVDA
Podle zákona o státním zastupitelství a trestního řádu může nejvyšší státní zástupce zasáhnout pouze do ukončených řízení na nižších úrovních, a to pouze v případech, které jsou definovány zákonem.
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek v rozhovoru mluví o jmenování Lenky Bradáčové do funkce nejvyšší státní zástupkyně, kterou vláda schválila na jeho návrh. Moderátor se ho ptá, jestli tím pádem nehrozí, že se státní zastupitelství bude vyhýbat politicky sledovaným případům, ve kterých figuruje Blažkovo jméno. Blažek odpovídá, že nejvyšší státní zástupce nemůže zasahovat do probíhajících případů na nižších úrovních, takže by mu neměl jak pomoci, i kdyby chtěl.
Revize případů
Pravomoci nejvyššího státního zástupce vyplývají ze zákona o státním zastupitelství, a to zejména z paragrafu 12. U případů na nižších úrovních může nejvyšší státní zástupce nařídit, aby příslušné státní zastupitelství provedlo jejich kontrolu, pokud má podezření, že došlo k pochybení. Může to však udělat jen u ukončených případů, kde proti příslušnému rozhodnutí již nelze uplatnit řádný opravný prostředek, jako je například odvolání nebo stížnost proti usnesení.
Podle trestního řádu může také nejvyšší státní zástupce do tří měsíců zrušit nezákonná usnesení nižších státních zástupců o zastavení trestního stíhání, o postoupení věci nebo o nestíhání podezřelého. V řízení pak pokračuje státní zástupce, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, je přitom však vázán názorem nejvyššího státního zástupce. Pokud dojde ke zrušení usnesení o nestíhání podezřelého, rozhodne o zahájení trestního stíhání policie.
Nejvyšší státní zástupce může také využít mimořádný opravný prostředek dovolání, kterým lze napadnout rozhodnutí soudu ve druhém stupni. Dovolání smí využít pouze nejvyšší státní zástupce nebo obviněný a důvody pro jeho podání přesně stanovuje zákon. Jedná se především o procesní pochybení. Zvláštním důvodem je pak případ, kdy byl uložen trest odnětí svobody na doživotí. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud.
Další pravomoci
Nejvyšší státní zástupce také může dělat kroky ke sjednocení postupu státních zástupců a vnitřní organizace skrz pokyny obecné povahy, které jsou závazné, ale netýkají se konkrétních případů. Dále může vydávat stanoviska ke sjednocení výkladu práva, ty však mají pouze formu doporučení. V případě, že nejvyšší státní zástupce zjistí nejednotnost rozhodování soudů, může požádat o výklad daného zákona Nejvyšší soud.
V neposlední řadě může nejvyšší státní zástupce ovlivnit personální složení státního zastupitelství, protože vydává pravidla pro kariérní postup a rozhoduje také o dočasném přidělení k Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Jmenuje také pověřence pro ochranu osobních údajů, jelikož Nejvyšší státní zastupitelství spravuje evidenci stíhaných osob.
Zrušený paragraf
V minulosti zákon o státním zastupitelství obsahoval paragraf 12f, podle kterého státní zástupce pověřený dozorem v případech, kdy byla omezována osobní svoboda (vazba, odnětí svobody aj.), mohl odmítnout vykonat pokyn od svého nadřízeného, pokud mu připadal nezákonný. Nadřízený státní zástupce mohl v takovém případě případ převzít, pokud na svém pokynu trval. Tento paragraf byl však zrušen novelou z roku 2009.
Závěr
Zákon o státním zastupitelství a trestní řád umožňují nejvyššímu státnímu zástupci nařídit kontrolu a v některých případech dokonce zrušení rozhodnutí nižších státních zastupitelů, pokud má pocit, že došlo k porušení zákona. Může to však udělat pouze u případů, které již byly ukončeny a v rámci pravidel stanovených zákonem. Nejvyšší státní zástupce tedy nemá kompetence, jak ovlivnit probíhající řízení na nižších úrovních. Výrok Pavla Blažka proto hodnotíme jako pravdivý.
Pavel Blažek (ODS): „My chceme v novele trestního práva, kterou plánujeme, zrušit zásadu (…), že se žalovalo i v pochybnostech. My chceme, aby to bylo tak, aby státní zástupce mohl, když zjistí, že to u soudu asi neprokáže, zastavit to řízení sám.“
PRAVDA
Státní zástupci se řídí praxí „v pochybnostech žaluj“, kterou vláda navrhuje omezit novelou trestního řádu. Podle vládní úpravy by státní zástupci měli pravomoc trestní stíhání zastavit, pokud by na základě vyšetřování nebylo pravděpodobné odsouzení obžalovaného.
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) v kontextu výroku kritizuje zdlouhavé soudní procesy. Zmiňuje, že tyto procesy často mají velký dopad na osobní životy obžalovaných, a to i v případě, že nakonec dojde ke zproštění viny. V souvislosti s tím poznamenává, že chce v chystané novele trestního práva omezit praxi tzv. „v pochybnostech žaluj“. Nově by podle něj mohli státní zástupci sami zastavit trestní řízení, pokud by prokázání viny u soudu bylo nepravděpodobné.
Podle praxe „v pochybnostech žaluj“ pokračuje státní zástupce v trestním stíhání i tehdy, kdy okolnosti pouze naznačují vinu podezřelého. V důsledku se tak před soudem projednávají i sporné případy. Soud se naopak řídí odlišným principem, dle kterého v případě důvodných pochybností rozhoduje ve prospěch obviněného. Kvůli aplikaci zásady „v pochybnostech žaluj“ proto někdy dochází k soudním řízením s osobami, které se nakonec ukáží být nevinné (.pdf, str. 12).
Zastavení trestního stíhání podle zákona
Trestní řád uvádí řadu scénářů, při kterých státní zástupce zastavuje trestní stíhání. Podle aktuálně platné legislativy k tomu přistupuje v případě, že si je jistý, že se trestný čin nestal, že skutek není trestným činem, že není prokázáno, že jej spáchal obviněný, že je trestní stíhání nepřípustné, že obviněný nebyl v době spáchání pro nepříčetnost trestně odpovědný nebo že zanikla trestnost činu.
Státní zástupce může rovněž zastavit trestní stíhání, pokud už byl pachatel odsouzen v jiné zemi či pokud je souzen za jiný trestný čin a další trest by pro něj byl zanedbatelný. Dále tak může také postupovat, pokud bylo účelu trestního řízení již dosaženo vzhledem k okolnostem trestného činu.
Komise pro nový trestní řád
O zefektivnění trestního řízení se mluvilo už v roce 2014 za vlády Bohuslava Sobotky, kdy tehdejší ministryně spravedlnosti Helena Válková (tehdy nestranička za ANO) pověřila nově vzniklou Komisi pro nový trestní řád vypracováním příslušné legislativní úpravy. Přípravu rekodifikace zdůvodnila přílišnou „komplikovaností a zdlouhavostí“ trestního řízení. Ačkoliv původně predikovala, že nový trestní řád by mohl platit už od roku 2017, její nástupce Robert Pelikán později oznámil, že vláda Bohuslava Sobotky návrh během svého působení nepředloží.
Už za působení ministryně Válkové nicméně Komise pro nový trestní řád vypracovala věcný záměr legislativní úpravy. Předseda komise Jiří Říha pak v roce 2019 představil opatření, která měla omezit praxi „v pochybnostech žaluj“, kterou se státní zástupci dosud řídili (.pdf, str. 11 ze 62).
Novela vlády Petra Fialy
Nový trestní řád tedy vláda Bohuslava Sobotky nepřipravila, stejně tak jej nevypracovala ani vláda Andreje Babiše a dle slov Pavla Blažka se k tomuto kroku nechystá ani kabinet Petra Fialy. Ministerstvo spravedlnosti pod Pavlem Blažkem nicméně připravilo návrh novely, která má modernizovat trestní právo (.pdf). Úpravu trestního zákoníku a trestního řádu (.docx) v listopadu 2024 schválila vláda (.pdf). Cílem novely je podle vlády mimo jiné zefektivnit trestní řízení či snížit recidivitu a počet vězněných osob.
Součástí novely trestního zákoníku a trestního řádu je i rozšíření možností státního zástupce zastavit trestní stíhání. Nově může státní zástupce zastavit trestní stíhání, pokud „po obstarání všech dostupných důkazů výsledky vyšetřování v dostatečné míře neodůvodňují postavení obviněného před soud a v řízení před soudem zřejmě nelze očekávat zjištění skutečností nezbytných k prokázání viny obviněného ze spáchání skutku“ (.docx, str. 93).
Návrh ovšem počítá s tím, že proti zastavení trestního stíhání by se i nadále mohli poškozený i obviněný odvolat (.docx, str. 93). Vládní úprava zákona (.pdf) doputovala do Poslanecké sněmovny v listopadu 2024, na schůzi 19. prosince 2024 pak prošla prvním čtením. V době, kdy Pavel Blažek pronesl ověřovaný výrok, návrh čekal na vyjádření Ústavně právního výboru.
Závěr
Vláda v listopadu 2024 schválila návrh novely trestního řádu, na základě kterého mají mít státní zástupci možnost zastavit trestní stíhání, pokud předpokládají neúspěch obžaloby. Tím by mělo dojít k omezení zavedené praxe „v pochybnostech žaluj“. K datu pronesení Blažkova výroku prošel vládní návrh prvním čtením v Poslanecké sněmovně. Z uvedených důvodů proto hodnotíme výrok jako pravdivý.