Scroll Top

Smyšlená ruská nóta vyhrožuje Česku, argumenty navíc odporují faktům

Ministry_of_Foreign_Affairs_of_Russia_Building

Author(s): Demagog.cz

Na facebooku se šíří příspěvek, podle kterého Rusko zaslalo Česku diplomatickou nótu obsahující hrozbu ruského útoku na ČR. Důvodem mají být dodávky zbraní na Ukrajinu. Ve skutečnosti je nóta zcela smyšlená a příspěvek obsahuje i další tvrzení, která jsou v rozporu s fakty.

Diplomatická nóta z Ruska

Příspěvek hned v úvodu říká, že „Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace zaslalo oficiální nótu do Čech a na Slovensko (dnes v noci). Vzhledem k aktivnímu podporování Ukrajiny a jejího nelegálního vedení latentními zbraněmi bere RF na vědomí, že Česká a Slovenská republika jsou potencionálními cíli ozbrojených sil RF a ozbrojených sil BLR“.

Česku a Slovensku tedy podle příspěvku hrozí útok Ruské federace (RF) a Běloruska (BLR). Tato informace se na sociálních sítích a v řetězových e-mailech objevila již dříve, například v dubnu a červnu letošního roku. České Ministerstvo zahraničních věcí tehdy pro server Fakticke.info a iRozhlas.cz uvedlo, že žádnou takovou nótu nedostalo, a na náš dotaz znovu potvrdilo, že ani na začátku července 2022 žádná taková nóta z Ruska nepřišla. Obdobně informaci vyvrátilo také slovenské ministerstvo zahraničí.

Ozbrojený útok a sebeobrana dle Charty OSN

Postoj vyjádřený ve smyšlené diplomatické nótě podle příspěvku vychází z mezinárodního práva: „Aktivní zapojení na stranu nepřítele a jeho vyzbrojování je podle hledisek OSN nepřátelským aktem vůči RF na stejné právní úrovni, jako napadení RF a aktivním vstupem do války. Případná ruská invaze do Česka nebo Slovenska potom nemůže být podle mezinárodního práva považována za napadení těchto zemí Ruskou federací, protože první nepřátelský krok srovnatelný s napadením provedly Česko a Slovensko,“ uvádí autor příspěvku.

České dodávky zbraní na Ukrajinu mohou být porušením neutrality dle Charty OSN, jejíž výklady se v těchto otázkách různí. Ani porušení neutrality však Rusko neopravňuje k vojenskému útoku na třetí zemi.

Charta OSN (.pdf, str. 7–8) ve svém čl. 2 odst. 4 obsahuje zákaz použití síly. Z něj jsou pouze dvě výjimky (.pdf, str. 22), a to ozbrojená akce s mandátem Rady bezpečnosti a právo na individuální či kolektivní sebeobranu napadeného státu uvedené v čl. 51. Aby mohlo Rusko legálně použít sílu proti Česku v rámci sebeobrany dle čl. 51, muselo by samo čelit ozbrojenému útoku.

Ozbrojený útok není (.pdf, odst. 176) definovaný v žádné mezinárodní smlouvě a vychází se ze zvykového práva. Za ozbrojený útok je považován nejen útok jednoho státu na území druhého státu, ale také například útok (.doc, str. 5) na jeho ambasády či ozbrojené síly. Kromě toho je možné za ozbrojený útok považovat i útok nestátních (.pdf, str. 6) aktérů (např. teroristických skupin) proti danému státu.

Čelí tedy Rusko nějakému ozbrojenému útoku, který by mu umožňoval legálně použít sílu? Vzhledem k tomu, že Rusko napadlo Ukrajinu, nelze ukrajinskou obranu proti ruské agresi (.pdf) považovat za ozbrojený útok. Ani postup České republiky nenaplňuje znaky ozbrojeného útoku – Česko proti Rusku nepoužívá sílu a ani dodávkami zbraní na Ukrajinu nepodporuje nestátní aktéry (.pdf), kteří by prováděli útoky vůči Rusku. Dodávky zbraní naopak podle dostupných informací putují do rukou regulérní ukrajinské armády, pod jejíž velení spadají i další jednotky, v minulosti působící nezávisle. Doplňme, že původně dobrovolnické jednotky dnes již spadají pod velení ukrajinské armády.

ČR tedy podporuje ukrajinský stát v jeho sebeobraně, což ale nepředstavuje ozbrojený útok proti Rusku. Není proto pravda, že Rusko může legálně použít proti Česku sílu v souladu s Chartou OSN.

Pomoc od NATO

Příspěvek dále tvrdí, že Česko ani Slovensko nemohou žádat Severoatlantickou alianci (NATO) o pomoc, protože Ukrajině dodávaly zbraně. „(…) první nepřátelský krok srovnatelný s napadením provedly Česko a Slovensko. Na základě těchto skutečností nemůžou Češi a Slováci ani žádat NATO o pomoc, protože podle stanov NATO mají nárok na podporu a pomoc pouze v případě, že jsou napadeni, ne v případě, že někoho napadnou oni,“ uvádí příspěvek.

Ústředním dokumentem Severoatlantické aliance (NATO) je Severoatlantická (neboli Washingtonská) smlouva z roku 1949, kterou podepsaly všechny členské státy aliance. Patrně nejznámější část této dohody je článek 5, který se týká společné obrany a pomoci.

Tento článek skutečně hovoří pouze o pomoci napadené zemi, nikoliv o pomoci v případě, že by členská země někoho svévolně napadla. Článek se ovšem přímo odkazuje na Chartu OSN a její výše zmíněný čl. 51. Jak jsme však už uvedli, k ozbrojenému útoku ze strany Česka ani Slovenska podle článku 51 Charty OSN nedošlo a na oba státy se tak stále vztahuje společná obrana a pomoc daná článkem 5 Washingtonské smlouvy.

Žádný z celkem 14 článků, které Washingtonská smlouva obsahuje, nezmiňuje, že členský stát ztrácí „nárok“ na uplatnění článku 5 v případě, že by v rámci kolektivní sebeobrany dodával jiné zemi zbraně.

(Ne)uznané hranice Ukrajiny a její svrchovanost

Příspěvek na závěr ještě uvádí, že Ukrajina „nemá v OSN uzavřenou smlouvu na svrchovanost hranic s okolními státy“. Proto Ukrajina údajně není suverénním státem, ale spíše gubernií Ruska jako nástupnického státu po SSSR.

Situace je ve skutečnosti úplně opačná, Rusko totiž Ukrajinu uznalo již několikrát. Teritoriální integrita Ukrajiny se zmiňuje hned v Bělověžské dohodě z prosince roku 1991, která de facto ukončila existenci Sovětského svazu, jehož byla Ukrajina dříve součástí. Dohodu podepsali vrcholní představitelé z Ruska, Ukrajiny a Běloruska a dali tak vzniknout novému Společenství nezávislých států (SNS).

Článek 5 dohody z Bělověže výslovně uvádí (.pdf, str. 144), že si jednotlivé smluvní strany „vzájemně uznávají a respektují územní celistvost a nedotknutelnost stávajících hranic v rámci Společenství“.

V roce 1997 poté tehdejší ruský a ukrajinský prezident podepsali Smlouvu o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskem a Ukrajinou. I v ní si na základě článku 2 (.pdf, str. 147) obě země potvrdily, že respektují územní celistvost druhé strany a nedotknutelnost jejích hranic.

Ukrajinsko-ruská hranice je navíc ošetřena i smlouvou z roku 2004, kterou schválily parlamenty Ruské federace i Ukrajiny. O rok dříve smlouvu podepsali i prezidenti obou zemí.

Závěrem si shrňme naše hodnocení. České Ministerstvo zahraničí žádnou výhružnou nótu z Ruska neobdrželo a nóta je tedy zjevně smyšlená. Pravdivé není ani tvrzení, že Rusko může kvůli posílání zbraní na Ukrajinu legálně použít sílu proti České republice a ta nemůže požádat NATO o pomoc. Nakonec ani část příspěvku věnující se údajně neuznaným hranicím Ukrajiny není pravdivá. Ukrajinské hranice byly uznány jak mezinárodně, tak i ze strany Ruska.

Fact Checker Logo
Původně zveřejněno zde.
Privacy Preferences
When you visit our website, it may store information through your browser from specific services, usually in form of cookies. Here you can change your privacy preferences. Please note that blocking some types of cookies may impact your experience on our website and the services we offer.