Předseda vlády Petr Fiala (ODS) během projednávání návrhu státního rozpočtu na rok 2025 na půdě Poslanecké sněmovny zveřejnil několik příspěvků na sociální síti X (dříve Twitter) o tom, jak se vládě daří v ekonomické oblasti. Jeho nepravdivý výrok a dva zavádějící výroky rozebíráme v této analýze.
Petr Fiala (ODS): „(…) plníme už letos maastrichtská kritéria.“
NEPRAVDA
Česká republika dle poslední Konvergenční zprávy z června 2024 splňuje pouze dvě maastrichtská kritéria ze čtyř. Nedodržela cenovou stabilitu, když průměrná roční míra inflace podle HICP činila 6,3 %. U kritéria kurzové stability ČR nesplňuje podmínku zapojení do systému ERM II.
Smyslem maastrichtských konvergenčních kritérií je posoudit míru ekonomické schopnosti uchazečské země plynule se integrovat do eurozóny tak, aby nebyla ohrožena stabilita eurozóny ani samotné země. Kritéria jsou stanovena ve Smlouvě o fungování Evropské unie a jsou jimi: cenová stabilita, dlouhodobá úroveň úrokových sazeb, stabilita kurzu měny a udržitelný stav veřejných financí.
Kritérium cenové stability
K dosažení dostatečné míry cenové stability nesmí být míra inflace členského státu EU v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením o více než 1,5 procentního bodu vyšší než míra inflace tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků (zpravidla nejnižší inflace).
Podle nejnovější Konvergenční zprávy z června 2024 byla referenční hodnota, kterou by inflace neměla přesáhnout, 3,3 % (.pdf, str. 8, 47). Tuto hranici překročily všechny sledované země, a to včetně České republiky, kde podle zprávy průměrná roční míra inflace dosáhla v květnu 2024 hodnoty 6,3 % (str. 47–48, 68). Dokument pro srovnání inflace používá tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který zajišťuje, že „všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“. Čísla EU se tak od hodnot Českého statistického úřadu mohou mírně lišit.
Česko toto kritérium nesplňuje, podle Konvergenční zprávy by se ale inflace měla v budoucnu snižovat díky zpřísnění měnové politiky a odeznívání tlaků v dodavatelských řetězcích (.pdf, str. 69). I tak ale v dlouhodobém výhledu „existují jisté obavy ohledně udržitelnosti konvergence cenového vývoje v České republice“.
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb
Průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba by v průběhu jednoho roku před šetřením neměla být o více než dva procentní body vyšší než úroveň úrokových sazeb tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Pro měření úrokových sazeb se používají výnosy desetiletých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů. Samotná dlouhodobá úroková sazba se pak počítá jako aritmetický průměr za poslední rok.
Referenční hodnota podle Konvergenční zprávy je pro úrokové sazby nastavená na 4,8 % (.pdf, str. 50). Česko toto kritérium splňuje, protože úroveň dlouhodobých sazeb od června 2023 do května 2024 byla v průměru nižší – 4,2 % (str. 69).
Kritérium kurzové stability
Země musí po dobu dvou let udržovat hodnotu své měny stabilní, což znamená, že se její kurz nesmí výrazně změnit oproti hodnotě eura. Zároveň se má ve stejné době účastnit mechanismu směnných kurzů (ERM II) a nesmí svou měnu devalvovat.
ERM II (Exchange Rate Mechanism) je mechanismus fixování zúčastněných měn na euro v rámci tzv. fluktuačního pásma. Česká národní banka (ČNB) uvádí, že v případě kurzových tlaků je setrvání kurzu v rámci fluktuačního pásma bráněno jak národní centrální bankou, tak Evropskou centrální bankou (ECB). Měna se pro splnění kurzového konvergenčního kritéria musí v rámci ERM II pohybovat v užším intervalu, než je standardní fluktuační pásmo ±15 %.
Plnění kurzového kritéria má podle resortu financí „vytvořit jistotu, že trvalá fixace směnného kurzu národní měny, s nímž uchazečská země vstupuje do měnové unie, bude provedena na fundamentálně správné úrovni a nestane se zdrojem makroekonomických nerovnováh“.
Při posuzování míry vystavení domácího kurzu silným tlakům se zvažuje několik ukazatelů, včetně míry odchýlení od středního kurzu, vývoje krátkodobých úrokových diferenciálů, posuzování úlohy devizových intervencí nebo zohlednění mezinárodní finanční pomoci při stabilizaci měny.
Česká republika se nicméně do ERM II zatím nezapojila. Pro vstup je potřeba dohoda mezi ministry financí států eurozóny, Evropskou centrální bankou a ministry a guvernéry centrálních bank členských zemí EU mimo eurozónu, které se mechanismu účastní. O zapojení České republiky do evropského mechanismu směnných kurzů pak rozhoduje vláda na základě doporučení ČNB a Ministerstva financí.
Ke dni vydání Konvergenční zprávy se ERM II účastnil pouze bulharský lev. Česká republika do tohoto mechanismu zapojena nebyla a nedodržela tak podmínku účasti v tomto systému. S korunou se pouze obchodovalo v režimu plovoucího kurzu a během posledních deseti let oproti euru posílila o 9,3 % (.pdf, str. 88). Směnný kurz vůči euru během dvouletého období mezi červnem 2022 a červnem 2024 vykázal „relativně vysokou míru volatility“ (str. 69), kdy se od původní hodnoty zvýšil až o 5,9 % a naopak klesl až o 3 % (str. 88).
Kritérium udržitelnosti veřejných financí
Veřejné finance státu musí být udržitelné, schodek veřejných financí by tak neměl být nadměrný. Maastrichtská smlouva členským zemím EU zakazuje hospodařit s nadměrnými schodky – ty jsou posuzovány z pohledu výše rozpočtového deficitu a vládního dluhu. Evropská unie toto kritérium v praxi posuzuje podle toho, zda je vůči dané zemi uplatňován postup při nadměrném schodku. Jak vysvětluje web resortu financí, existují dvě situace, ve kterých členský stát neplní kritérium udržitelnosti veřejných financí:
- „Poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu překračuje referenční hodnotu 3 %, ledaže by buď tento poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně poblíž referenční hodnoty, nebo by překročení referenční hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné.“
- „Poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu překračuje referenční hodnotu 60 %, ledaže by se tento poměr dostatečně snižoval a blížil se uspokojivým tempem k referenční hodnotě.“
Schodek sektoru vládních institucí České republiky podle Konvergenční zprávy dosáhl v roce 2023 úrovně 3,7 % hrubého domácího produktu (HDP), byl tedy vyšší než referenční hodnota. Evropská komise ale český deficit vyhodnotila jako dočasný a na ČR se tak nevztahuje rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku (.pdf, str. 69). Komise předpokládá, že schodky v letech 2024 a 2025 referenční hodnotu nepřekročí. Zpráva tak vyvozuje, že podle Paktu o stabilitě a růstu (který je závazný pro členy eurozóny), Česko toto kritérium splnilo.
Co se týče poměru dluhu k HDP, ten činil 44 % a nacházel se tedy pod referenční hodnotou 60 % (.pdf, str. 69). Ministerstvo financí k tomuto kritériu už v únoru 2024 uvedlo, že zatímco vládní zadluženost zůstává ve srovnání s evropským průměrem nízká, „bez reforem zaměřených na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí“ se prostor pro plnění dluhové kritéria „zužuje“.
Závěr
Česká republika podle nejnovější Konvergenční zprávy z června 2024 nedodržuje všechna maastrichtská kritéria. Splňuje kritérium dlouhodobých úrokových sazeb a udržitelnosti veřejných financí. Ačkoli byl český schodek vyšší než referenční hodnota, Evropská komise jej nepovažuje za nadměrný a předpokládá, že se bude snižovat.
Cenovou stabilitu už ale Česko nesplňuje, jelikož průměrná roční míra inflace v květnu 2024 podle HICP dosáhla 6,3 % a překročila tak referenční hodnotu. U kritéria kurzové stability se ČR nezapojila do systému ERM II. Příspěvek Petra Fialy tak hodnotíme jako nepravdivý.
Petr Fiala (ODS): „Rozpočet na vzdělávání je rekordní. Do školství jde 291 miliard korun.“
ZAVÁDĚJÍCÍ
Vláda v návrhu státního rozpočtu pro rok 2025 vyčlenila dosud nejvyšší nominální výdaje na školství ve výší 291 mld. Kč. Při zohlednění inflace je však částka reálně nižší oproti rokům 2020 a 2021. Při srovnání v poměru k HDP byly vyšší výdaje na školství v letech 2019–2023.
V září 2024 schválila Fialova vláda návrh státního rozpočtu na rok 2025, který počítá s výdaji na školství ve výši necelých 291 mld. Kč (.pdf, str. 34 z 358). Jak lze vyčíst z grafu níže, nominální výdaje na školství byly v minulosti opravdu nižší.
Při rozboru výdajů státního rozpočtu je ale třeba zohledňovat také inflaci, jejíž průměrná míra v roce 2022 dosáhla 15,1 % a v roce 2023 10,7 % (.pdf). Kvůli inflaci dochází ke zvyšování některých příjmů státního rozpočtu, v letech 2022 a 2023 například příjmy celkově narostly o 9 % a 18 % (.pdf, str. 23, 25). Zároveň ale inflace snižuje reálnou hodnotu státních výdajů.
Pokud tedy vezmeme v potaz inflaci, situace je odlišná. Např. v původně prosazeném návrhu rozpočtu na rok 2020 dosáhly výdaje na školství nominální výše 226,47 mld. Kč, byly tedy nižší než v navrhovaném rozpočtu na příští rok. Při započítání míry inflace za předchozí roky a za rok letošní, jak ji vyčísluje srpnová makroekonomická predikce Ministerstva financí (.pdf, str. 3), ale v návrhu rozpočtu na rok 2020 výdaje na školství reálně činily 306,71 mld. Kč. Reálné výdaje byly vyšší i v roce 2021, jak je vidět na následujícím grafu.
Podobná situace nastává také tehdy, když srovnáme konečné výdaje na školství ze státních závěrečných účtů. V tomto případě jsou nominální výdaje plánované na příští rok také historicky nejvyšší. Reálné výdaje ale byly vyšší v letech 2020 i 2021.
Výdaje státního rozpočtu lze vyjádřit také v poměru vůči hrubému domácímu produktu (HDP). Podle makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2024 by podíl státních výdajů na školství v roce 2025 měl činit 3,47 % HDP. Jak vychází z dat Českého statistického úřadu o HDP (.xlsx), podíl výdajů byl vyšší v několika posledních letech, a to konkrétně 2019 až 2023.
Závěr
Vláda v návrhu státního rozpočtu pro rok 2025 opravdu vyčlenila dosud nejvyšší nominální výdaje na školství, a to skoro 291 mld. Kč. Reálné výdaje ale byly vyšší v rozpočtech pro roky 2020 a 2021. Při srovnání výdajů v poměru k HDP dosahovaly vyšších hodnot výdaje z let 2019 až 2023. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako zavádějící.
Petr Fiala (ODS): „Rekordní (podle návrhu rozpočtu, pozn. Demagog.cz) budou výdaje na vědu, výzkum a inovace v celkové výši 51,6 miliardy korun.“
ZAVÁDĚJÍCÍ
Pro rok 2025 vláda na výzkum, vývoj a inovace vyčlenila nominálně nejvyšší částku 51,6 mld. Kč. Zároveň jde ale jen o 0,61 % HDP, což je méně než v některých předchozích letech. Zohledníme-li inflaci, také reálné výdaje byly v minulosti vyšší.
Premiér Petr Fiala ve svém příspěvku na sociální síti X upozorňuje na výši plánovaných výdajů na vědu, výzkum a inovace, které vláda vyčlenila v rámci návrhu státního rozpočtu na rok 2025 (.pdf, str. 147 z 358).
Podporu výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI) stát financuje ze dvou zdrojů: přímo ze státních prostředků a ze zahraničních zdrojů (.pdf), tedy z rozpočtu EU a z finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru a Norska. Dokumenty Ministerstva financí tak uvádějí celkové výdaje na VaVaI a poté jednotlivě i národní a zahraniční zdroje.
Při rozboru výdajů státního rozpočtu je třeba zohledňovat také inflaci, jejíž průměrná míra v roce 2022 dosáhla 15,1 % a v roce 2023 10,7 % (.pdf). Kvůli inflaci dochází ke zvyšování některých příjmů státního rozpočtu, v letech 2022 a 2023 například příjmy celkově narostly o 9 % a 18 % (.pdf, str. 23, 25). Zároveň ale inflace snižuje reálnou hodnotu státních výdajů. Na to ve svém komentáři upozorňuje i ekonom Dominik Stroukal. Lepší představu o reálných výdajích poskytuje také srovnání výdajů v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP), o čemž mluvil ekonom a šéf institutu IDEA při CERGE-EI Daniel Münich.
Návrh rozpočtu na rok 2025 počítá s výdaji na VaVaI ve výši 51,6 mld. Kč, z toho 43,3 mld. Kč bude z národních zdrojů (.pdf, str. 45). Jak ukazuje následující graf, za období posledních deseti let jde o nejvyšší nominální částku. Nelze ale určit, jak vysoké budou skutečné celkové výdaje na konci tohoto roku, a jestli tak vláda tyto prostředky opravdu využije. Například rozpočet na rok 2023 původně počítal s tím, že celkové výdaje na výzkum, vývoj a inovace dosáhnou 49,5 mld. Kč (.pdf, str. 30). Skutečná částka ale nakonec byla ve srovnání s tou rozpočtovanou nižší, podobně jako v roce 2021 (.pdf, str. 36 z 64). V letech 2020, 2019 a 2018 (vše .pdf, str. 38) byly skutečné výdaje naopak vyšší než původní plán.
Pokud vládou vyčleněnou částku vyjádříme v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) a vyjdeme z odhadů HDP podle nejnovější makroekonomické predikce Ministerstva financí (.pdf, str. 28), výdaje na VaVaI na rok 2025 představují 0,61 % HDP. To je s výjimkou roku 2024 nejméně za posledních 10 let, jak je vidět v grafu níže.
Pokud bychom výdaje na VaVaI pro rok 2025 vyjádřili v cenách roku 2021 (.pdf, str. 3), dostaneme reálné výdaje ve výši 38,7 mld. Kč. To je méně než například v letech 2017 až 2022.
Závěr
Částka 51,6 mld. Kč, kterou vláda pro příští rok vyčlenila na výzkum, vývoj a inovace, je nominálně nejvyšší za posledních několik let. Při zohlednění inflace a v poměru k českému HDP jde však o jedny z nejnižších výdajů za posledních 10 let. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako zavádějící.
