Poslanci Libor Vondráček (Svobodní) a Marek Výborný (KDU-ČSL) v pořadu Události, komentáře diskutovali především o tom, kdo by měl zastupovat Českou republiku na červencovém summitu NATO v turecké Ankaře. Následující analýza rozebírá zavádějící a nepravdivé výroky z debaty.
Libor Vondráček (Svobodní): „V roce 2022, když nastupovala nová vláda Petra Fialy, Miloš Zeman nejel na summit NATO v roce 2022.“
ZAVÁDĚJÍCÍ
V roce 2022 se dvou summitů NATO po dohodě s Milošem Zemanem účastnil tehdejší premiér Petr Fiala. Zemanovi lékaři zakázali cestovat, a na akce tak nejel ze zdravotních důvodů, nikoliv kvůli neshodám s novou vládou.
Předseda Svobodných a poslanec za SPD Libor Vondráček mluví o sporu mezi premiérem Andrejem Babišem a prezidentem Petrem Pavlem o to, kdo se zúčastní summitu NATO v turecké Ankaře. Tvrdí, že v roce 2022 po nástupu Fialovy vlády na alianční summit také nejel tehdejší prezident Miloš Zeman. Dodává, že nynější Babišova vláda má lepší vztahy s Donaldem Trumpem a vzhledem k názorovým rozdílům je podle něj lepší, aby se události zúčastnili premiér a ministr zahraničí coby zástupci nové vlády.
Summity NATO a účasti prezidentů
Vláda Petra Fialy se moci ujala v prosinci 2021 a první summity NATO po jejím nástupu se konaly v únoru a březnu 2022. Únorový mimořádný summit proběhl pouze virtuálně a reagoval na zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Videokonferenčního zasedání se tehdejší premiér Petr Fiala a tehdejší prezident Miloš Zeman zúčastnili společně. Také březnový summit v Bruselu byl mimořádný a zástupci členských států Severoatlantické aliance na něm mj. odsoudili ruskou agresi, vyzvali k potrestání válečných zločinů a varovali Moskvu před použitím chemických a biologických zbraní. Summitu se za Česko zúčastnil premiér Fiala, a to po vzájemné dohodě s Milošem Zemanem, protože prezidentovi lékaři zakázali cestovat letadlem. Nešlo tak o situaci analogickou se spory mezi Andrejem Babišem a Petrem Pavlem, jelikož neúčast Miloše Zemana nebyla zapříčiněna spory s vládou.
Ve veřejně dostupných zdrojích jsme navíc nenašli informace o zásadních neshodách v zahraniční politice mezi vládou a Milošem Zemanem v době před summitem v roce 2022. Vláda i prezident odsoudili ruskou invazi na Ukrajinu a Zeman podpořil přísnější sankce vůči Rusku. Tehdejší hlava státu i později ocenila Fialovu cestu do Kyjeva z března 2022 a společně s Fialou se dohodla na beztrestnosti pro české občany bojující v ukrajinské armádě.
Další summit NATO proběhl v červnu 2022 v Madridu, kde představitelé členských zemí schválili novou strategickou koncepci (.pdf). Ta označila Rusko za nejvýraznější a přímou hrozbu pro stabilitu, mír a bezpečnost v euroatlantickém prostoru (str. 4). V čele české delegace byl předseda vlády Petr Fiala, Zemana zastoupil na jeho vlastní žádost. Ani v tomto případě lékaři hlavě státu nedoporučili cestovat a opět jsme nenašli informace o neshodách postojů prezidenta a vlády ohledně zahraniční politiky. Zeman dle Fialy například souhlasil s uzavřením smlouvy s USA o spolupráci v oblasti obrany a také podpořil vládu v pomoci ukrajinským uprchlíkům.
V současné době se vede spor o účast prezidenta Pavla na červnovém summitu NATO v turecké Ankaře. Ministr zahraničí Petr Macinka v lednu mluvil o tom, že by měl Českou republiku na summitu zastupovat předseda vlády Andrej Babiš, nikoliv prezident. Babiš v březnu řekl, že se akce zúčastní on spolu s Macinkou, což zdůvodnil neshodami ohledně letošních výdajů na obranu. Pavel reagoval tím, že ke změně diplomatických zvyklostí nevidí důvod, a uvedl, že premiér by dokázal lépe vysvětlit důvody, proč Česko neplní své závazky k NATO. V dubnu pak Pavel trval na tom, že se summitu zúčastní, a Babišovi poslal dopis (.pdf), ve kterém napsal, že hodlá stát v čele české delegace v souladu se svým ústavním postavením.
V čem je výrok zavádějící?
Kabinet Petra Fialy vládl od prosince 2021 a v prvním roce jeho působení se konaly tři summity NATO. Zatímco první proběhl pouze virtuálně, druhý se konal fyzicky v Bruselu. Na něm Česko po dohodě s tehdejším prezidentem Milošem Zemanem zastupoval premiér Petr Fiala, protože Zemanovi lékaři zakázali létat. Také na červnovém summitu v Madridu vedl českou delegaci Fiala, který prezidenta zastoupil na jeho žádost. Důvodem neúčasti Miloše Zemana na summitech tedy nebyly neshody s Fialovou vládou ohledně zahraniční politiky, ale zdravotní problémy tehdejšího prezidenta. Libor Vondráček přitom události z roku 2022 srovnává s nynější situací a naznačuje, že šlo o analogické situace. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.
Libor Vondráček (Svobodní): „Zahraniční politika stejně jako obecně moc výkonná je vrcholně v kompetenci vlády jako celku, ta rozhoduje kolektivně, a jestliže chce dělat vláda nějaké kolektivní rozhodnutí, tak sám ministr zahraničí nemůže bránit prezidentovi (zastupovat zemi navenek, pozn. Demagog.cz).“
ZAVÁDĚJÍCÍ
Vláda je skutečně vrcholný orgán výkonné moci v ČR a rozhoduje kolektivně. Ve výkonu pravomoci zastupovat zemi navenek, např. na zahraniční cestě, však prezidentovi nemůže bránit ani ministr, ani vláda, jelikož nejde o rozhodnutí podléhající kontrasignaci.
Poslanec a předseda Svobodných Libor Vondráček reaguje na dotaz moderátorky, zda může ministr zahraničí bránit prezidentu republiky zastupovat zemi navenek. Moderátorka tak zjevně poukazuje na situaci, kdy ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) vzkázal, že nechce, aby hlava státu reprezentovala Českou republiku na červencovém summitu NATO v Ankaře. Vondráček tvrdí, že sám ministr zahraničí nemůže prezidentovi v této činnosti bránit, jelikož vláda rozhoduje kolektivně. Zmiňuje také, že zahraniční politika i moc výkonná jsou podle něj vrcholně v kompetenci vlády.
Orgány výkonné moci
Ústava ČR svěřuje moc výkonnou dvěma aktérům: prezidentu republiky a vládě. Právě vládu označuje za „vrcholný orgán“ výkonné moci. Vláda fakticky vydává usnesení a nařízení, která tvoří věcnou politiku státu. Prezident je pak hlavou státu a kromě pravomocí, které vyžadují spolupodpis premiéra či jím pověřeného člena vlády, disponuje i vlastními suverénními pravomocemi. Ústava tedy z hlediska svěřených pravomocí nedefinuje hierarchii vztahu mezi vládou a prezidentem, pojmem „vrcholný orgán“ nicméně skutečně stanovuje ústřední roli vlády na výkonné moci.
Ústředním orgánem v rámci zahraniční politiky je podle kompetenčního zákona Ministerstvo zahraničních věcí. Vytváří koncepci zahraniční politiky, koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc a také zabezpečuje vztahy České republiky k ostatním státům a mezinárodním organizacím. Pravomocemi v oblasti zahraniční politiky disponuje i prezident. Ten podle ústavy zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy či přijímá, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí. Tyto pravomoci a kompetence prezidenta nicméně zpravidla vyžadují již zmiňovaný spolupodpis premiéra či jím pověřeného člena vlády.
Kolektivní rozhodování vlády
Vládu České republiky tvoří předseda vlády, místopředsedové vlády a ministři. Ti na zasedání vlády rozhodují ve sboru. Pro přijetí vládního usnesení je potřeba souhlas nadpoloviční většiny všech členů vlády – v současné 16členné vládě Andreje Babiše je tak pro přijetí usnesení nutných alespoň 9 hlasů. Obecně tedy vláda skutečně rozhoduje kolektivně.
Ústava také specifikuje roli vlády v souvislosti s některými rozhodnutími prezidenta republiky. Konkrétně se jedná o rozhodování hlavy státu mj. v oblastech zastupování státu navenek, o vrchní velení ozbrojeným silám, vyhlašování voleb do Poslanecké sněmovny a Senátu nebo o udělování amnestie. Aby tato rozhodnutí vstoupila v platnost, vyžaduje ústava spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Za daná rozhodnutí následně vláda také nese odpovědnost.
Samotné diskutované rozhodnutí prezidenta Pavla zúčastnit se summitu NATO v Ankaře však kontrasignaci premiéra či jím pověřeného člena vlády nepodléhá, ačkoliv se jedná o formu zastupování státu navenek. Kontrasignaci totiž podle nálezu Ústavního soudu vyžadují pouze ty pravomoci, které prezident realizuje pomocí rozhodnutí, jimiž se mění právní stav. Reprezentace státu na zahraniční cestě nicméně takovým rozhodnutím není, a kontrasignace tak v tomto případě podle nálezu není třeba.
V čem je výrok zavádějící?
Kompetenční zákon definuje Ministerstvo zahraničních věcí jako hlavního aktéra zahraniční politiky. Ústava rozděluje pravomoci v rámci výkonné moci mezi vládu a prezidenta, přičemž přímo neurčuje jejich hierarchii, vládu nicméně skutečně označuje za „vrcholný orgán“ výkonné moci. Libor Vondráček se tedy ve výroku v základních faktech nemýlí. Svým výrokem však zjevně naznačuje, že ačkoli ministr nemůže bránit prezidentovi v účasti na zahraničním summitu, vláda tak kolektivně učinit může.
Účastí na summitu prezident zastupuje stát navenek, přičemž tato činnost obecně vyžaduje podle ústavy pouze spolupodpis premiéra či jím pověřeného člena vlády, nikoliv kolektivní souhlas vlády. Dle nálezu Ústavního soudu je navíc kontrasignace vyžadována jen v případě, kdy prezidentovo jednání mění právní stav, k tomu ale pouhou účastí na summitu nedochází. V situaci, ke které se Vondráček vyjadřuje, tak prezident nepodléhá ani postoji vlády jako celku, ani postoji premiéra či jím pověřeného člena vlády. Jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.
Marek Výborný (KDU-ČSL): „Já jsem si nikde žádná videa (z demonstrací na podporu prezidenta, pozn. Demagog.cz) netočil.“
ZAVÁDĚJÍCÍ
Výborný dle dostupných zdrojů na demonstracích na podporu Pavla nebyl a videa ani fotografie na své sociální sítě z těchto akcí nenahrával. Demonstrací se ale jiní opoziční politici zúčastnili a sám Výborný poděkoval lidem za účast a Pavla hájil ve sporu o účast na summitu NATO.
Poslanec a bývalý ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) reaguje na moderátorku, která zmiňuje kritiku prezidenta Pavla ze strany ministra zahraničí Petra Macinky (AUTO), jenž prezidenta označuje za „lídra opozice“. Moderátorka se ptá, zda toto označení není důsledek chování opozičních politiků, kteří se účastní demonstrací na podporu prezidenta a natáčí z nich videa, jež následně zveřejňují. Výborný odpovídá, že narativ spojování prezidenta Pavla s opozicí šíří pouze současná vláda, nikoliv opoziční politici. Tvrdí, že on na demonstracích videa nenatáčel.
Demonstrace na podporu prezidenta
Dne 1. února 2026 se v Praze na Staroměstském a Václavském náměstí konala demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla. Svolal ji spolek Milion chvilek pro demokracii v reakci na zprávu Petra Macinky poradci prezidenta Pavla Petru Kolářovi, kterou prezident zveřejnil a označil ji za pokus o vydírání. V polovině února se pak konaly další demonstrace na podporu prezidenta napříč republikou, které rovněž svolal spolek Milion chvilek pro demokracii.
Dne 21. března 2026 stejný spolek uspořádal demonstraci na Letenské pláni v Praze. Podle předsedy spolku Mikuláše Mináře bylo cílem této demonstrace upozornit na oligarchizaci společnosti, kroky Babišovy vlády i možnou erozi demokracie. Vedle toho spolek naznačil, že cílem mělo být i vyjádření podpory prezidentu Pavlovi.
Účast opozičních poslanců na demonstracích
Na únorovou demonstraci na podporu prezidenta Petra Pavla z řad opozičních politiků přišli např. předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda, předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel, předseda Starostů Vít Rakušan, předseda ODS Martin Kupka nebo předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Marek Výborný dle příspěvků na sociálních sítích v době demonstrace závodil na Jizerské padesátce. Účastníkům demonstrace ale poděkoval a dodal, že demokracie dle něj není samozřejmost. V polovině února byl pak dle svého příspěvku na horách v Rakousku.
Březnové demonstrace na Letné se zúčastnilo několik politiků opozičních stran. Z řad Pirátů šlo o Zdeňka Hřiba s několika dalšími poslanci, mj. Ivanem Bartošem, Kateřinou Stojanovou nebo Olgou Richterovou. Sám Hřib na sociální síti X zveřejnil video, ve kterém na demonstraci nese se svými spolustraníky českou vlajku. Mezi dalšími účastníky demonstrace byli Vít Rakušan, předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel či jeho stranický kolega a senátor Tomáš Czernin.
Na veřejných profilech Marka Výborného na sociálních sítích Facebook, Instagram a X jsme nenašli videa ani fotografie, ze kterých by vyplývalo, že by se zúčastnil březnové demonstrace na pražské Letné. Tuto informaci jsme nenalezli ani na webu či na sociálních sítích KDU-ČSL. Podle svého vlastního příspěvku byl Výborný 21. března na sjezdu Mladých lidovců v Ústí nad Orlicí. Výborný na svém instagramu, facebooku a sociální síti X pouze sdílel fotografii shromáždění na Letné. V popisku poděkoval demonstrantům za účast, sdělil, že jde o důkaz přítomnosti občanské společnosti, a dodal, že „lidé mají právo vyjádřit svůj názor a dát najevo, když s kroky vlády nesouhlasí“.
Výborného vyjádření o prezidentovi
Marek Výborný se tedy dle veřejně dostupných zdrojů demonstrací neúčastnil. Petra Pavla ale podpořil některými svými vyjádřeními, když např. na sociální síti X obhajoval jeho účast na summitu NATO v Ankaře v červenci 2026 ve sporu s ministrem zahraničí Petrem Macinkou. V příspěvku připomněl prezidentovu předchozí zkušenost v roli předsedy Vojenského výboru NATO a dodal, že prezident „má ty nejlepší kompetence a přirozenou autoritu pro to, aby nás reprezentoval na summitu NATO“.
Výborný také na síti X reagoval na komentář Filipa Turka na adresu demonstrantů na Letné, které Turek označil za primitivy. Výborný uvedl, že se sluší poděkovat prezidentu Pavlovi za nejmenování Turka ministrem, protože každým dnem „potvrzuje, že na veřejnou funkci tohoto typu absolutně nemá“.
V čem je výrok zavádějící?
Marek Výborný v kontextu výroku reaguje na moderátorku, která se ptá, jestli opoziční politici svou účastí na demonstracích a zveřejňování záběrů z nich nenapomáhají vnímání prezidenta Petra Pavla jakožto lídra opozice. Podle něj tento narativ šíří jen současná vláda. Výborný se sice demonstrací na podporu hlavy státu nezúčastnil, respektive z nich nezveřejnil žádná videa či fotografie, ostatní představitelé opozice ale na těchto akcích byli a záběry publikovali na svých sociálních sítích. V jiných veřejných vyjádřeních navíc i sám Výborný prezidenta obhajoval. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.
Libor Vondráček (Svobodní): „V čl. 63 (Ústavy, pozn. Demagog.cz) najdeme vyjmenované pravomoci prezidenta republiky v odst. 1, v písm. a) je tam tedy, že zastupuje Českou republiku navenek. A když pokračujeme dál až k odstavci číslo 3, tak tam se říká, že kompetence prezidenta podle odst. 1 a 2 vyžadují kontrasignaci vlády a za rozhodnutí nese zodpovědnost vláda.“
ZAVÁDĚJÍCÍ
Uvedené pravomoci prezidenta skutečně vyžadují kontrasignaci předsedy vlády, ovšem pouze jsou-li realizovány skrze rozhodnutí měnící právní stav. Reprezentace státu na zahraniční cestě, o které je ve výroku řeč, není takovým rozhodnutím, a kontrasignaci tedy nevyžaduje.
Libor Vondráček (Svobodní) s Markem Výborným (KDU-ČSL) diskutují o účasti prezidenta Petra Pavla na nadcházejícím summitu NATO v Ankaře. Podle Vondráčka z Ústavy vyplývá, že za pravomoc prezidenta zastupovat Českou republiku navenek nese zodpovědnost vláda, která by tak měla jeho účast na summitu schválit. Dodává, že rozhodnutí prezidenta vydaná v rámci této pravomoci vyžadují spolupodpis vlády. Marek Výborný později v debatě upozorňuje, že zmiňované pravomoci vyžadují kontrasignaci premiéra, nikoliv celé vlády, a Libor Vondráček se následně opravuje (video, čas 41:09).
Účast prezidenta na summitu NATO
Andrej Babiš v březnu 2026 prohlásil, že na nadcházející červencový summit NATO v turecké Ankaře pojede místo prezidenta on a ministr zahraničí Petr Macinka. Petr Pavel se přitom účastnil tří předchozích summitů NATO, které se konaly od jeho inaugurace. Pražský hrad začátkem dubna zveřejnil dopis adresovaný Andreji Babišovi, ve kterém prezident vyjádřil svůj úmysl vést na summitu českou delegaci. Odvolával se přitom na znění Ústavy a na dlouhodobé zvyklosti (.pdf). Vláda však zatím s jeho účastí nepočítá.
Pravomoci prezidenta podle čl. 63 Ústavy
Článek 63 upravuje tzv. kontrasignované pravomoci prezidenta republiky. Rozhodnutí, která prezident na základě těchto pravomocí učiní, vyžadují k nabytí platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Odpovědnost za rozhodnutí prezidenta vyžadující kontrasignaci následně nese vláda. První pravomocí, kterou Ústava v tomto článku vyjmenovává, je zastupování státu navenek. Mezi další pravomoci patří například ratifikace mezinárodních smluv, vyhlašování voleb do Poslanecké sněmovny a Senátu nebo jmenování soudců.
Kontrasignace a cesta na summit
Libor Vondráček nejprve uvádí, že kompetence prezidenta vyžadují spolupodpis vlády. Poté upřesňuje, že podpis vyžadují rozhodnutí prezidenta republiky vydávaná v souladu s kompetencemi, které popisuje Ústava. Vondráček později v souvislosti s cestou na summit NATO říká, že pokud ji vláda nekontrasignuje, prezident ji sice může podniknout, ale vláda za ni nenese zodpovědnost (video, čas 40:30).
K problematice kontrasignace a rozhodnutí prezidenta se v minulosti vyjádřil i Ústavní soud (ÚS). Ve svém nálezu zdůraznil, že povinnost kontrasignace se vztahuje pouze na případy, kdy prezident realizuje výkon svých pravomocí prostřednictvím rozhodnutí. To ÚS definuje jako výkon, „kterým se mění nebo potvrzuje právní stav“. Pouhé „rozhodnutí se“ k učinění nějakého kroku nelze tudíž chápat jako rozhodnutí prezidenta ve smyslu právního aktu.
Právnička Marie Zámečníková pro iRozhlas uvedla, že výjezd prezidenta na summit se nepohybuje ve sféře rozhodnutí. Doplnila však, že prezident musí při reprezentaci státu postupovat v souladu s vládou a vládní politikou. Také podle ústavního právníka Jana Kysely je v oblasti zastupování státu navenek vyžadována vysoká míra koordinace mezi prezidentem a vládou, a prezident tak nemá volnou působnost při tvorbě zahraniční politiky.
V čem je výrok zavádějící?
K výkonu pravomocí stanovených v čl. 63 Ústavy potřebuje prezident skutečně spolupodpis předsedy vlády, případně jím pověřeného člena vlády. Podle Ústavního soudu je rozhodnutím myšlen krok, který mění nebo potvrzuje právní stav. Vondráček tedy správně popisuje povahu kontrasignovaných pravomocí prezidenta, pomíjí však, že zahraniční cesta na summit NATO není rozhodnutí, a kontrasignaci tak nepodléhá. Výrok Libora Vondráčka tak hodnotíme jako zavádějící.
Libor Vondráček (Svobodní): „Miloš Zeman nakonec dokonce toho pana Lipavského jmenoval, ale Petr Pavel to dostal do fáze, kterou jsme v tomto smyslu nezažili.“
NEPRAVDA
Zeman sice Jana Lipavského ministrem nakonec jmenoval, Pavlovo odmítnutí jmenovat Filipa Turka však v české ústavní praxi bezprecedentní není. Zeman během prezidentství zablokoval jmenování 3 navržených ministerských kandidátů (Pocheho, Šmardy a Hladíka) a z postoje neustoupil.
Libor Vondráček se vyjadřuje ke svému návrhu zákona, který by prezidentovi odebral pravomoc pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Na otázku moderátorky, zda by návrh předložil i za prezidentství Miloše Zemana, odpovídá, že by tak učinil, pokud by se Zeman v otázce jmenování ministrů choval stejně jako Petr Pavel. Svůj postoj opírá o tvrzení, že Zeman ministra zahraničí Jana Lipavského nakonec jmenoval, zatímco Pavel nejmenováním Filipa Turka ministrem postoupil do situace, která je podle Vondráčka v české ústavní praxi ojedinělá.
Spor o jmenování Jana Lipavského ministrem zahraničí
Spor o jmenování Jana Lipavského se odehrál po parlamentních volbách v roce 2021 v době, kdy vládu sestavoval Petr Fiala (ODS). Tehdejší prezident Miloš Zeman vyjádřil výhrady ke jmenování Jana Lipavského (tehdy Piráti, dnes za ODS) ministrem zahraničních věcí a jako překážku jmenování uvedl celkem čtyři důvody. Jedním z nich byla podle Zemana nízká kvalifikace Jana Lipavského, jehož bakalářský titul z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze považoval za nedostatečný.
Petr Fiala se spolu s koaličními partnery za Lipavského postavil a nominaci změnit odmítl. Vznikající kabinet se shodl na nutnosti podat na Zemana kvůli jeho rozhodnutí kompetenční žalobu. Na tu nicméně nakonec nedošlo, protože Miloš Zeman ustoupil a navržené ministry včetně Lipavského v polovině prosince 2021 jmenoval. V pořadu Partie Terezie Tománkové své konečné rozhodnutí Jana Lipavského jmenovat zdůvodnil osobní garancí Petra Fialy, že bude nový ministr vést diplomacii v souladu s programovým prohlášením vlády.
Spor o jmenování Filipa Turka
Petr Pavel po sněmovních volbách z října 2025 odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem. Názor nezměnil ani po prosincové schůzce, na které Turek před prezidentem mj. obhajoval své kauzy. Premiér Andrej Babiš později Pavlovi předal Turkovu nominaci na ministra životního prostředí. Pavel následně Babišovi poslal dopis, ve kterém vysvětlil, proč se rozhodl Turka nejmenovat. Jako jeden z důvodů např. uvedl, že Turek opakovaně adoroval nacistický režim (.pdf, str. 2). Souhrnně své rozhodnutí zdůvodňoval Turkovým nedostatkem respektu k „fundamentálním principům a hodnotám“ ústavního řádu republiky, jako je vůle k „dodržování právního řádu“ (.pdf, str. 2).
Další případy nejmenování ministrů
I před Petrem Pavlem však prezidenti odmítali ministerské kandidáty. Jeho předchůdce Zeman během svého prezidentství (2013–2023) zablokoval několik kandidátů na ministry. V únoru 2017, během působení Sobotkovy vlády, premiér hledal náhradu na post ministra průmyslu a obchodu za odvolaného Jana Mládka (tehdy ČSSD). Sobotka hovořil o Tomáši Prouzovi (tehdy ČSSD) jako o možném kandidátovi, přičemž prezident Zeman jeho případné nominování předem odmítal kvůli Prouzovým vazbám na „politické neziskovky útočící na prezidenta“. Tomáš Prouza se nakonec rozhodl o post neucházet a v březnu 2017 oznámil svůj odchod z vládních funkcí. Sobotka tak na post nominoval Jiřího Havlíčka (tehdy ČSSD) a Zeman ho v dubnu 2017 jmenoval.
Při sestavování druhé Babišovy vlády v roce 2018 vyjednávající strany rozhodly, že resort zahraničí připadne ČSSD. Strana následně nominovala na post šéfa resortu Miroslava Pocheho. Zeman jeho jmenování ale odmítl kvůli jeho článku, ve kterém byl Poche podle Zemana vstřícný vůči migraci a migračním kvótám. Zeman na svém postoji trval a ČSSD nakonec po pěti měsících navrhla jako nového kandidáta Tomáše Petříčka.
Další spor se odehrál v roce 2019 kolem Michala Šmardy, navrženého na post ministra kultury. Zeman nejprve dva měsíce odmítal přijmout demisi dosavadního ministra Staňka, pak Šmardovu nominaci 14. srpna 2019 formálně odmítl s poukazem na jeho údajnou nekompetentnost. Ministerstvo bylo bez ministra 27 dní a celá krize trvala tři a půl měsíce. Šmarda se nakonec nominace sám vzdal a šéfem resortu se stal Lubomír Zaorálek.
V říjnu 2022 pak ohlásila rezignaci na svůj post tehdejší ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (za KDU-ČSL). Strana místo ní navrhla Petra Hladíka (KDU-ČSL), Miloš Zeman ale jeho jmenování odmítl. Post proto dočasně vedl tehdejší předseda lidovců Marian Jurečka a Hladíka do funkce jmenoval až v březnu 2023 Zemanův nástupce Petr Pavel.
Také před Zemanem se vyskytly případy, kdy prezidenti měli výhrady ke kandidátům nominovaným na ministry. Václav Havel v roce 1998 vyjádřil výhrady k nominacím Jana Kavana a Václava Grulicha do Zemanova kabinetu, v roce 2001 zdržoval jmenování Miroslava Grégra místopředsedou vlády pro nesouhlas s jeho ekonomickými názory – v obou případech ale nakonec všechny navržené jmenoval. V březnu 2003 Václav Klaus pozdržel jmenování Milana Urbana (ČSSD) ministrem průmyslu, dokud nezískal ujištění, že Urban ovládá světové jazyky a že premiér Vladimír Špidla neplánuje další personální změny. V říjnu 2005 Klaus podmínil jmenování Davida Ratha ministrem zdravotnictví jeho odchodem z čela České lékařské komory pro možný střet zájmů.
Proč je výrok nepravdivý?
Prezident Miloš Zeman skutečně přes výhrady nakonec jmenoval Jana Lipavského ministrem zahraničí, zatímco Petr Pavel na svém odmítavém postoji ke jmenování Filipa Turka ministrem trval. Odmítání jmenovat ministerské kandidáty ale není v české ústavní praxi novým jevem. Václav Havel, Václav Klaus i Miloš Zeman vyjádřili pochybnosti nad jmenováním řady kandidátů do funkce ministra, Miloš Zeman pak ve třech případech (kandidáti Miroslav Poche, Michal Šmarda a Petr Hladík) nepřijal oficiální nominace kandidátů na ministerské posty a ze svých postojů ani později neustoupil. Případ nejmenování Filipa Turka ministrem tak není v tomto smyslu v české ústavní praxi ojedinělý, jak tvrdí Libor Vondráček. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.
