Informovanost o nařízení o digitálních službách (DSA)
Výsledky průzkumu ukázaly, že pouze relativně nízký podíl respondentů – v průměru 20 % ve všech devíti sledovaných evropských zemích – ví, že od února loňského roku vstoupil v platnost předpis Evropské unie o digitálních platformách, tzv. Digital Services Act (DSA). Výrazně vyšší povědomí o tomto nařízení mají respondenti z Finska (24 %), Německa (23 %) a zejména Maďarska (28 %). Nízká informovanost o těchto nařízeních může souviset především s komplexností tématu, které se do života běžných lidí ne vždy viditelně promítá, a také s komunikací, která byla převážně zaměřena na odbornou veřejnost a technologické firmy spíše než na běžnou veřejnost.
Z hlediska sociodemografických charakteristik zaznamenali muži (25 %) informace o DSA častěji než ženy (16 %), stejně vyšší míru informovanosti o tomto nařízení deklarovali častěji mladí lidé do 34 let (v průměru 25 %), lidé z větších měst (23 %), lidé s vysokoškolským vzděláním (25 %), ale také ti, kteří sociální sítě používají denně (20 %) nebo alespoň jednou týdně (23 %).
Většina evropské populace se rovněž shoduje na tom, že v současné době nemá o tomto nařízení dostatek informací. V průměru pouze necelá pětina – 17 % respondentů uvedla, že je o DSA dostatečně informována. Nedostatek informací pociťují častěji respondenti a respondentky ve Francii (76 %), zatímco v Německu (20 %), Maďarsku (23 %) a Slovinsku (22 %) uvedli respondenti vyšší úroveň informovanosti.
V případě sociodemografických skupin jsou zjištění velmi podobná jako u předchozí otázky – známosti DSA. I v tomto ohledu se ukázalo, že muži (21 %) se výrazně častěji cítí být informováni o DSA než ženy (14 %). To platí i pro mladší věkové skupiny do 34 let (v průměru 25 %), lidi z větších měst (18 %) nebo ty, kteří denně (19 %) navštěvují sociální sítě. Můžeme však zároveň konstatovat, že tyto zjištění o DSA jsou v souladu s očekáváními. Výše uvedené skupiny jsou obecně digitálně zdatnější, tráví více času online a častěji sledují technologická a společenská témata.
Na druhé straně výsledky také ukázaly, že vysokoškolsky vzdělaní respondenti a respondentky si méně často myslí, že mají dostatek informací o nařízení o DSA (71 %). Zdá se, že lidé s vyšším vzděláním si častěji uvědomují složitost a hloubku tohoto tématu, tedy i limity svých vlastních znalostí o tomto tématu, a mohou nabývat pocit, že mu dostatečně nerozumí a nemají o něm všechny potřebné informace.
V průměru necelá polovina (47 %) dotázaných dokázala správně přiřadit regulační úřad, který má v každé z dotazovaných zemí na starosti dodržování nařízení DSA. Nejnižší podíl správných odpovědí byl zaznamenán na Slovensku, kde správně odpověděla přibližně čtvrtina respondentů (27 %). Naopak nejvíce lidí – více než dvě třetiny respondentů (68 %) – dokázalo správně určit koordinátora ve Slovinsku. Správnou odpověď uvedla více než polovina respondentů a respondentek také ve Finsku (59 %), Maďarsku (55 %), Francii (54 %) a Estonsku (51 %). Na konci žebříčku s nejnižším podílem správných přiřazení se kromě Slovenska umístilo také Německo (28 %) a Česko (32 %). Nízká identifikace koordinátora na Slovensku, v Německu a v České republice může opět poukazovat na slabší nebo nedostatečnou komunikaci této skutečnosti směrem k veřejnosti.
Vnímání nelegálního obsahu na internetu
Ze všech sledovaných online hrozeb jsou v každé zemi nejnegativněji vnímány dětská pornografie a navazování kontaktu s dětmi za sexuálním účelem. Převážná většina respondentů (80–88 %) vnímá tyto oblasti jako jednoznačně škodlivé. Tento druh obsahu považují za negativní významně častěji respondenti a respondentky v Estonsku a Německu. Tři čtvrtiny evropské populace vnímají velmi negativně také teroristický obsah, nejvýrazněji ve Francii (80 %), ale opět také v Estonsku (79 %) a Německu (77 %). Vysoká shoda ohledně nejzávažnějšího obsahu odráží široký společenský konsensus a morální hodnoty napříč všemi zeměmi.
Na druhé straně, ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi, ve Finsku výrazně méně často považují nenávistné projevy na internetu za nebezpečné, uvedlo to pouze 41 % finské populace, zatímco evropský průměr se blíží 60 %. V této oblasti je však pod průměrem i Česko (52 %) a Estonsko (50 %). Tento výsledek může souviset se silnou tradicí svobody projevu v severských zemích. Finská společnost může být citlivější na možné omezení svobody slova a hranici toho, co je považováno za nebezpečný „nenávistný projev“, může vnímat jinak než například Francie, která má naopak traumatické zkušenosti s teroristickými útoky motivovanými nenávistí. V Česku podobně jako na Slovensku může být vnímání ovlivněno historickou zkušeností s cenzurou, což může vést k většímu důrazu na svobodu projevu.
Další hrozba, nelegální prodej zvířat, rezonovala více ve Francii (64 %), Německu (60 %) a Maďarsku (60 %). Ve Francii i Německu je dlouhodobě silné veřejné povědomí o ochraně a právech zvířat. Tyto země jsou zároveň častým cílem nelegálního obchodu se štěňaty z východní Evropy, což znamená, že jejich orgány a veřejnost se s důsledky tohoto obchodu setkávají přímo, což může přirozeně zvyšovat citlivost obyvatelstva k tomuto tématu. Maďarsko, podobně jako Slovensko a další země střední a východní Evropy, je často označováno za jednu z hlavních zdrojových zemí nelegálního obchodu se zvířaty, zejména štěňaty. Je proto pravděpodobné, že maďarská veřejnost vnímá tento problém citlivěji, protože se s ním setkává přímo ve svém okolí a vnímá jej jako závažný etický a společenský problém.
Za nejméně nebezpečné považují respondenti a respondentky ve všech sledovaných zemích porušování autorských práv (41 %) a také prodej zakázaných nebo padělaných výrobků (48 %). Porušování autorských práv je nejméně závažné především ve Finsku (23 %) a v České republice (31 %), kde i prodej padělků získal nejnižší hodnocení. Porušování autorských práv může být často bagatelizováno a nepovažováno za přímou hrozbu pro jednotlivce, na rozdíl od fyzického násilí nebo terorismu. V zemích jako Česko může přetrvávat i určitá kulturní tolerance k digitálnímu pirátství, která se formovala v 90. letech a na počátku milénia. Podobně tomu může být i v případě prodeje padělaných výrobků. Ačkoli se jedná o nelegální činnost, mnoho lidí ji nevnímá jako vysoce škodlivou, protože obětí je zdánlivě „jen“ velká značka, a ne konkrétní jednotlivec.
Obecně ženy a starší lidé přisuzovali všem sledovaným hrozbám vyšší význam než celková populace.
Základní parametry
Název výzkumu: CEDMO Tracking (V4+5)
Termín hlavního sběru dat: 1. vlna: 16. 6. 2025 – 11. 7. 2025
Cílová skupina: reprezentativní populace 15+
Způsob výběru respondentů a respondentek: kvótní výběr
Nastavení kvót: podle Českého statistického úřadu (ČSÚ)
Sledované kvóty: pohlaví, věk, vzdělání, kraj, velikost místa bydliště
Metoda sběru: dotazování metodou CAWI pomocí online panelu
Celkový vzorek: 1. vlna: n=25024 (všechny země): CZ n=2444, SK n=2460, EE n=2834, FI n=2853, FR n=2996, DE n=3067, HU n=2917, PL n=2847, SL n=2606
*Sběr dat pro šetření CEDMO Tracking byl financován z Národního plánu obnovy v rámci projektu s názvem MPO 60273/24/21300/21000 CEDMO 2.0 NPO.
