V době, kdy jsou demokratické společnosti stále více vystaveny komplexním bezpečnostním výzvám, se otázka institucionálních a občanských mechanismů pro jejich řešení stává klíčovou. Toto CEDMO latte představuje první část dvoudílné série, ve které analyzujeme zapojení různých aktérů do boje proti informačním a hybridním hrozbám v Evropě. Zatímco v této části se zaměřujeme výhradně na institucionální architekturu Evropské unie (EU) a Severoatlantické aliance (NATO), v druhé části se budeme věnovat občanské společnosti a jejímu potenciálu doplnit zde popsané formální institucionální mechanismy.
Bezpečnostní prostředí 21. století je charakterizováno rostoucí komplexitou a provázaností různých typů hrozeb, které přesahují tradiční hranice mezi vnější a vnitřní bezpečností, vojenskou a civilní doménou, i mezi fyzickým a informačním prostorem. Tato komplexita vyžaduje adaptaci bezpečnostních institucí, které byly historicky budovány jako specializované organizace s jasně vymezenými kompetencemi v rámci konkrétních oblastí. Tato skutečnost je jasně zřetelná u tzv. hybridních a informačních hrozeb, které cíleně útočí na odolnost demokratických společností. Tyto hrozby jsou charakteristické svou schopností překračovat tradiční institucionální hranice a vytvářet šedé zóny odpovědnosti mezi různými bezpečnostními složkami, vládními agenturami a mezinárodními organizacemi. Cílem této studie je zmapovat současnou institucionální architekturu EU a NATO v oblasti boje proti informačním a hybridním hrozbám, analyzovat evoluci této architektury a její schopnost adaptace, identifikovat přetrvávající výzvy v kontextu institucionální fragmentace a poukázat na mezery, kde by občanská společnost mohla hrát významnou doplňující roli.
Autoři: Michal Šenk, Nik Hynek
*Vznik analýzy byl financován z programu Nástroje pro oživení a odolnost EU v rámci projektu 1.4 CEDMO 1 – Z220312000000, Podpora na zvýšení dopadu, inovací a udržitelnosti CEDMO v ČR.
