Mediální minimum #9: Jak Češi hledají cestu informačním chaosem s Lukášem Kutilem

Nedůvěra k médiím a sebejistota publika

V další části Lukáš Kutil objasnil, jakému typu výzkumu se v projektu CEDMO věnujeme. Česká společnost se podle dlouhodobých dat vyznačuje dvěma protichůdnými rysy: vysokou skepsí k médiím a zároveň velkou sebedůvěrou při posuzování informací.

• 60 % lidí nevěří tradičním médiím – veřejnoprávní média přitom vzbuzují ještě méně důvěry než soukromá.
• 70 % lidí si myslí, že sami dokážou spolehlivě rozeznat pravdu od lži.

Další statistiky, které uvedl, ale ukazují, že lidé jinak posuzují vlastní schopnosti a jinak schopnosti jiných lidí. Tento efekt třetí osoby ukazuje například to, že 75 % lidí považuje dezinformace dlouhodobě za problém nebo hrozbu pro Českou republiku. Jen 45 % lidí ale pak tvrdí, že se s nějakými dezinformacemi opravdu setkávají. Podobně paradoxní statistiky se ukázaly i v případě postojů a používání fact-checkingu.

Podle Kutila jsou ale Češi v posuzování dezinformací úspěšní zhruba v 50 %. Úspěšnost závisí ale na řadě faktorů. Jedním z nich je emocionální náboj.

➡️ Jak výzkumníci testovali schopnosti lidí rozlišovat dezinformace? A na jaké dezinformace se Češi snáz nachytají? I to se dozvíte v Mediálním minimu s Lukášem Kutilem.

Deepfake videa: kdo je odhalí a kdo jim spíše naletí?

Výzkum v rámci projektu CEDMO také zkoumá rozpoznávání deepfake videí. Kutil podrobně vysvětlil, jak ve výzkumu postupují, aby sestavili určité skóre úspěšnosti respondentů.

Výsledky ukázaly, že rozpoznání falešného videa závisí na dvou faktorech: schopnosti postřehnout technické anomálie a posoudit věrohodnost obsahu. „Jako ty nejsilnější faktory, které vedou k tomu, že lidi jsou schopni to prokouknout, tak jsou anomálie v pozadí toho videa, zejména blikání. Jsou to potom pohyby úst, které nesedí s tím, jaká je tam zvuková stopa v tom videu a je to nepřirozenost hlasu.“

Překvapivě se ukázalo, že mladší lidé do 24 let jsou v tomto ohledu méně úspěšní než starší generace. „Ti úplně nejmladší vyrostli na těch technologiích, které se používají i dneska, a jejich schopnost rozpoznat video v kontextu nějakých jiných videí, se kterými by měli zkušenosti, je o něco horší než například u starších ročníků, které ještě pamatují analogovou technologii a ten jejich zkušenostní repertoár toho, jak může vypadat video, je mnohem širší.“

Dalším faktorem je vyhraněnost názorů. Lidé, kteří zastávají extrémní postoje, častěji deepfake nerozeznají. Ti umírněnější bývají naopak úspěšnější. Lidé se silnými názory nebo postoji mají totiž tendenci k černobílému vidění světa. „Pokud video odpovídá jejich přesvědčení, nemají potřebu ani motivaci v podstatě přemýšlet nad tím, jestli je nebo není pravdivé. Je to určitá forma psychologického efektu konfirmačního zkreslení, kde člověk má tendenci vyhledávat a upřednostňovat informace, které odpovídají tomu, co si a priori myslel.“

➡️ Jakou roli při posuzování deepfake videí hraje vzdělání nebo důvěra ve stát? Jestli vás toto téma zajímá, pusťte si celý podcast.

Jaký přístup je nejlepší?

Lucie Šťastná odkázala na článek na Médiáři, kde Jakub Eberle z Ústavu mezinárodních vztahů a FSV UK popisuje tři přístupy, jak se v českém veřejném prostoru s dezinformacemi a hybridními hrozbami zachází. Jde o obranný, protivlivový a vzdělávací narativ. Podle Kutila je důležité zaměřit se především na vzdělávání a posilování mediální gramotnosti lidí. Češi se dle dat z jejich výzkumu spoléhají hlavně na sebe – a proto je třeba, aby měli i potřebné znalosti.

„Nejlepší způsob je vybavit ty Čechy tak, aby se to pravdou i stalo. Posilování nějaké resilience vůči neustálému mediálnímu tlaku a vybavení nějakými schopnostmi a vědomostmi o tom, kam sáhnout pro nástroje, když si přiznám pokorně, že neumím nějakou informaci posoudit. Protože i to se stává. Úplně každému.“

➡️ Jaké konkrétní tipy doporučuje pro každého z nás? Poslechněte si závěr rozhovoru.

Přikládáme dezinformacím příliš velkou váhu?

Lucie Šťastná odkázala na článek (v češtině zde) od autorů Sacha Altay, Manon Berriche a Alberto Acerbi z roku 2023, kteří shromáždili a analyzovali řadu studií týkajících se dezinformací, přičemž dospěli k závěru, že dezinformacím a jejich vlivu mnohdy přikládáme podstatně vyšší váhu, než jaká jim náleží, a stejně tak často přeceňujeme i jejich rozšířenost a vliv na utváření názorů a jednání lidí. Podle Kutila není úplně pravda, že by dezinformace měly nějaký drastický vliv na změny názorů, mají spíše vliv na upevňování těch názorů. „A v tomhle smyslu jsou stále velmi nebezpečné, protože uzavírají člověka do té jeho bubliny a pořád ho v ní ubezpečují.“

🎧 Celou epizodu s Lukášem Kutilem si můžete poslechnout na Spotify, Apple Podcasts nebo dalších podcastových platformách.