CNN Prima News odvysílala regionální debatu kandidátů ve Středočeském kraji. Řeč přišla mj. i na Ukrajinu a zejména na situaci ukrajinských uprchlíků v České republice. Následující analýza se zaměřuje na nepravdivé výroky, které v daném segmentu pořadu zazněly.
Martin Kupka (ODS): „Procento o tom, jaký je poměr těch, kteří páchají trestnou činnost, vůči celkové populaci, a to v případě Ukrajinců vychází méně než v případě české populace.“
NEPRAVDA
Podle policejních statistik byl v roce 2024 podíl trestně stíhaných osob mezi Čechy i Ukrajinci stejný. Za leden až srpen 2025 byl podíl trestně stíhaných Ukrajinců mírně vyšší než u Čechů.
Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) reaguje na tvrzení předsedy hnutí SPD Tomia Okamury, který uvedl, že kriminalita Ukrajinců v ČR roste a počet trestných činů spáchaných Ukrajinci se mezi lety 2021 a 2024 zvýšil ze 1 730 na 3 842. Ministr Kupka upozorňuje, že je potřeba porovnávat relativní míru kriminality namísto absolutních čísel, a tvrdí, že poměr počtu pachatelů trestných činů k celkové populaci je u Ukrajinců nižší než u českých občanů.
Statistiky kriminality za rok 2024
Tisková zpráva Policie ČR o vývoji registrované kriminality uvádí, že v roce 2024 bylo v Česku trestně stíháno 66 360 Čechů a 3 842 Ukrajinců (.pptx, str. 14). Pokud uvedená absolutní čísla vyjádříme v poměru k celkovému počtu Ukrajinců, kteří loni v Česku pobývali, bylo stíháno 0,65 % ukrajinských občanů. Podíl 0,65 % stíhaných byl v roce 2024 zaznamenán i u českých občanů.
Statistika v roce 2025
Podle vyjádření Policie ČR pro Demagog.cz bylo od ledna do konce srpna 2025 v ČR trestně stíháno 2 670 Ukrajinců a 44 308 Čechů. Poslední informace o celkovém počtu Čechů a Ukrajinců v Česku se vztahují k 1. červenci 2025. Pokud k přepočtu použijeme tyto údaje, bylo za prvních osm měsíců letošního roku trestně stíháno 0,46 % Ukrajinců (.pdf, str. 4–5) a 0,44 % Čechů (.xlsx).
Závěr
Podle policejních statistik byla v roce 2024 míra kriminality u Ukrajinců i u Čechů stejná (0,65 %). Policie ČR poskytla pro Demagog.cz také aktuální data za leden až srpen 2025, podle kterých bylo za toto období trestně stíháno 2 670 Ukrajinců a 44 308 Čechů. V přepočtu na obyvatele tak bylo v letošním roce stíháno 0,46 % Ukrajinců, ale jen 0,44 % Čechů. Dle aktuálních údajů je tak počet trestně stíhaných vyšší u Ukrajinců než u Čechů, přestože rozdíl činí „jen“ 0,024 procentního bodu (tedy 24 lidí na 100 tisíc obyvatel). Výrok Martina Kupky proto hodnotíme jako nepravdivý.
Tomio Okamura (SPD): „Nulová tolerance, tam (v Singapuru, pozn. Demagog.cz) nejsou žádné sociální nabídky pro nelegální migranty, není možno akceptovat žádost o azyl. V Japonsku a v Austrálii je to samé.“
NEPRAVDA
Singapur neumožňuje vstup žadatelům o azyl na své území. Japonsko a Austrálie však žadatele přijímají a uprchlíkům poskytují i řadu sociálních dávek.
Předseda hnutí SPD Tomio Okamura v kontextu výroku tvrdí, že chce nulovou toleranci nelegální migrace, tedy přestat poskytovat sociální dávky uprchlíkům. Poté dodává, že v Singapuru, Japonsku a Austrálii nulová tolerance existuje, a upřesňuje, že tyto státy ilegálním migrantům neposkytují „sociální nabídky“ a neakceptují žádosti o azyl. V našem odůvodnění tedy rozebereme, zda dané země poskytují sociální či humanitární dávky uprchlíkům a zda udělují azyl.
Singapur
Singapurský zákon o přistěhovalectví stanovuje, že legální vstup do země je možný pouze po schválených trasách a s platnými cestovními doklady, a to včetně singapurského víza, je-li požadováno (.pdf, str. 5). Země nemá právní rámec pro status žadatele o azyl či uprchlíka. Nelegální vstup nebo pobyt jsou považovány za porušení zákona, za které hrozí pokuty, ale i odnětí svobody nebo rány ratanovou holí (str. 5–6). Mezi „zakázané přistěhovalce“ podle zákona o přistěhovalectví patří i osoby, které nemají platné cestovní doklady nebo je mají padělané. Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) mohou být žadatelé o azyl často zadržováni a podrobeni tělesným trestům, protože jsou považováni za osoby, které porušily zákon (.pdf, str. 6).
Japonsko
Japonsko má přísnou imigrační politiku a nejnižší poměr přijatých žadatelů o azyl z vyspělých zemí. Jednou z překážek pro žadatele o azyl je, že potřebné dokumenty musí předložit osobně na japonském území. Podle Japonské asociace pro uprchlíky existuje řada dávek, které mohou lidé po podání žádosti za určitých podmínek pobírat. Jedná se například o příspěvek na životní náklady, ubytování nebo výdaje na zdravotní péči (.pdf, str. 4–5). Na přidělení dávek jsou ale časté dlouhé čekací doby.
Austrálie
Austrálie poskytuje azyl uprchlíkům a podle vnitrostátního práva má povinnost nevracet žadatele do zemí, kde by byl ohrožen jejich život či svoboda. Austrálie je jednou ze zemí, které přijímají nejvíce uprchlíků přesídlených prostřednictvím UNHCR (.pdf, str. 1). Od roku 2025 Austrálie rovněž uděluje klimatická víza občanům tichomořského státu Tuvalu, kterému kvůli změně klimatu hrozí zaplavení. Země poskytuje omezenou finanční podporu žadatelům o azyl a uprchlíkům poskytuje několik sociálních dávek, jako například podporu v nezaměstnanosti nebo rodičovský příspěvek.
Austrálie přijímá osoby, které o mezinárodní ochranu žádají mimo Austrálii (offshore) nebo přímo v Austrálii s platným vízem (onshore). Řada žadatelů je ale umístěna v detenčních zařízeních napříč Austrálií i ve třetích zemích, kde pro délku jejich zadržení není žádný limit. Podmínky v těchto centrech byly občanskými i mezinárodními organizacemi kritizovány jako nevhodné a udržování žadatelů o azyl v nich bylo podle mezinárodního práva považováno za svévolné zadržování.
Závěr
Singapur na svém území neposkytuje status uprchlíka a vstup do země bez dokumentů považuje za porušení zákona i v případě žadatelů o azyl. Japonsko má sice přísnou imigrační politiku, ale žadatele o azyl přijímá a uprchlíkům poskytuje řadu dávek. Austrálie taktéž poskytuje azyl a finanční podporu jak žadatelům o azyl, tak uprchlíkům na svém území. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako nepravdivý.
Filip Turek (Motoristé sobě): „Studie jsou na to, že by do roku 2027 by bylo ideální, kdyby to bylo kolem 200 000 (ukrajinských uprchlíků na českém území, pozn. Demagog.cz).“
NEPRAVDA
Existují studie, které se věnují predikcím, kolik ukrajinských uprchlíků v Česku zůstane. Žádná studie ale neuvádí konkrétní počet Ukrajinců, které by byla Česká republika schopna bez problémů integrovat, ani hranici roku 2027.
Europoslanec Filip Turek mluví o údajném problému Česka s kapacitou pro přijetí ukrajinských uprchlíků. Zmiňuje například nedostatečné kapacity škol pro ukrajinské děti nebo údajný problém s kriminalitou uprchlíků. Podle Filipa Turka existují studie, které uvádějí, že do roku 2027 by bylo „ideální“, kdyby v České republice žilo kolem 200 tisíc uprchlíků. Dále se proto zaměříme na to, zda některé studie skutečně mluví o tom, jaký počet uprchlíků je Česko schopno bez problémů integrovat do roku 2027.
Studie o Ukrajincích v ČR
V českém prostředí se ukrajinským uprchlíkům věnovalo několik studií. Podle studie PAQ Research o integraci uprchlíků do české společnosti po dvou letech války, publikované v únoru 2024, chtělo 58 % z nich zůstat v Česku minimálně další dva roky. To na základě dat z listopadu 2023, kdy výzkum probíhal, činilo přibližně 180 tisíc lidí (.pdf, str. 13). Studie rovněž mluví o rizicích nezvládnutí integrace uprchlíků do české společnosti (.pdf, str. 7), konkrétní počet lidí, které je ČR schopna integrovat však nezmiňuje.
V únoru 2025 vyšla studie o budoucnosti českého pracovního trhu, na které se podílela poradenská společnost Boston Consulting Group (BCG) a středoevropská pobočka neziskové organizace Aspen Institute. Studie predikuje, že až 70 % ukrajinských uprchlíků by v Česku mohlo zůstat i po roce 2035. V zemi by tak trvale mohlo žít přibližně 260 tisíc Ukrajinců (.pdf, str. 9–10). Studie také doporučuje konkrétní opatření pro lepší integraci ukrajinských uprchlíků do pracovního trhu (.pdf, str. 58–59). Maximální počet Ukrajinců, který by byl pracovní trh schopen integrovat, však nezmiňuje.
O měsíc později publikoval Sociologický ústav Akademie věd ČR výzkumnou zprávu Hlas Ukrajinců, podle které by v Česku nebo v jiné zemi chtělo zůstat 40 % ukrajinských uprchlíků, 35 % pak tuto možnost zvažuje. Častěji se chtějí vrátit ti s horší znalostí češtiny, nezaměstnaní a důchodci (.pdf, str. 50). Ani tato studie nezmiňuje konkrétní počet uprchlíků, který by byl sociální systém nebo pracovní trh schopen bez problémů zvládnout.
Závěr
Od začátku války na Ukrajině bylo publikováno několik studií, které se věnují integraci ukrajinských uprchlíků do české společnosti. Tyto studie obsahují predikce, kolik Ukrajinců v Česku zůstane natrvalo, a průzkumy, které mapují, kolik Ukrajinců se plánuje vrátit. Žádná z těchto studií neuvádí, jaký maximální počet uprchlíků by české školství, sociální systém či pracovní trh dokázaly efektivně integrovat. Z dostupných zdrojů se nám nepodařilo dohledat žádnou jinou studii, která by mluvila o počtu ukrajinských uprchlíků, které je Česká republika schopna v roce 2027 zvládnout. Výrok Filipa Turka proto hodnotíme jako nepravdivý.
Tomio Okamura (SPD): „Prestižní institut pro světovou ekonomiku v německém Kielu, který mimochodem vyhrál (…) i cenu pro jeden z 10 nejlepších světových ekonomických institutů.“
NEPRAVDA
Kielský institut pro světovou ekonomiku podobnou cenu nevyhrál. Na 10. místo ho řadí pouze bibliografická databáze IDEAS s ohledem na citace. V žebříčku Pensylvánské univerzity, hodnotící think-tanky zaměřené na mezinárodní ekonomii, skončil nejlépe na 14. místě v roce 2017.
Předseda SPD Tomio Okamura reaguje na výrok o vlivu uprchlíků z Ukrajiny na státní rozpočet a tvrdí, že Česko na pomoc uprchlíkům vydává více peněz, než kolik představuje jejich přínos. Odvolává se přitom na čísla z Kielského institutu pro světovou ekonomiku, který podle něj vyhrál ocenění pro jeden z deseti nejlepších ekonomických institutů na světě. Okamurovu výroku o dopadu uprchlíků na rozpočet jsme se podrobněji věnovali zde.
Institut pro světovou ekonomiku v německém Kielu je výzkumná instituce, která se zaměřuje na problematiku globalizace. Žebříčky think-thanků zveřejňuje např. projekt Think Thank Alert, který je ale hodnotí pouze na základě citací. Pořadí podle kvality sestavovala např. Pensylvánská univerzita do roku 2020, než jejich tvůrce zemřel. Nejlepší umístění v jejím globálním indexu institut zaznamenal za rok 2017, kdy se umístil na 59. místě (.pdf, str. 62–63). Zároveň skončil na 14. místě v žebříčku think-tanků zaměřených na mezinárodní ekonomii (.pdf, str. 121). V první desítce institut skončil jen v případě Evropy. Ani v novějším seznamu nejlepších think-thanků se instituce neobjevuje a v letech 2018, 2019 a 2020 ve zmíněném indexu skončila na nižších příčkách (.pdf, str. 61–63, 147; .pdf, str. 68–70, 150; .pdf, str. 64–67, 190–191).
Kielský institut v první desítce žebříčku nejlepších ekonomických institutů tedy nebyl. Bibliografická databáze IDEAS/RePEc zaměřená na ekonomiku ho pouze eviduje jako 10. nejvíce citovaný ekonomický think-tank. Institut v roce 2017 například obdržel ocenění od výzkumné agentury Consensus Economics za nejpřesnější ekonomickou predikci v Německu. Samotný institut každoročně oceňuje inovativní řešení týkající se problematiky globalizace. Každé dva roky také uděluje Cenu Bernharda Harmse za výzkum v oblasti mezinárodní ekonomie.
Závěr
Institut pro světovou ekonomiku v Kielu nedostal cenu pro jeden z deseti nejlepších ekonomických institutů na světě. Na desáté místo ho řadí jen bibliografická databáze, která zohledňuje pouze citace autorů z různých ekonomických organizací. V žebříčku think-tanků zaměřených na mezinárodní ekonomii skončil nejlépe za rok 2017, a to až na 14. místě. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako nepravdivý.
