Na facebooku se šíří příspěvek, podle kterého je ruská invaze na Ukrajinu akcí pro zajištění míru v poválečném období dle článků 106 a 107 Charty OSN. Ve skutečnosti tyto články nejsou aktuální, a i kdyby byly, tak podle nich Rusko nepostupuje: Dle článku 106 by Rusko muselo jednat až po poradě s dalšími členy OSN, k takové poradě však nedošlo. Článek 107 pak umožňuje pouze akce proti nepřátelským zemím z 2. světové války, mezi které Ukrajina jako součást Sovětského svazu nepatřila.
Příspěvek uvádí, že „(…) Charta OSN obsahuje článok, povoľujúci zvláštnu ruskú operáciu na Ukrajine. (…). Charta OSN v článkoch 106 a 107 dáva právo víťazom druhej svetovej vojny ZSSR, USA, Veľkej Británie a Číne, aby uplatňovali všetky opatrenia voči krajinám, ktoré proti nim bojovali, aby zabránili akciám zameraným na revíziu druhej svetovej vojny. To zahrňuje použitie vojenskej sily proti týmto krajinám“.
Články 106 a 107 Charty OSN
Články se zmíněným označením jsou v Chartě OSN součástí kapitoly XVII., která nese podtitul „Přechodná opatření bezpečnostní“.
Článek 106 hovoří o přechodném období, než Rada bezpečnosti OSN získá pravomoc zahájit vojenskou operaci pro zachování nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti. Aby i v tomto přechodném období bylo možné vést vojenské operace v souladu s Chartou OSN, článek 106 zavádí následující postup: O zahájení takové „společné akce jménem OSN“ se mají navzájem poradit signatáři tzv. Moskevské deklarace, tedy USA, Velká Británie, Sovětský svaz a Čína, spolu s Francií, případně ještě s dalšími členy OSN.
Článek 107 pak doplňuje, že může jít o akci proti zemím, které byly nepřáteli některého ze signatářů Charty během druhé světové války. Cílem tohoto ustanovení tedy bylo na konci války právně pojistit vítězství Spojenců.
Dnes je nicméně toto ustanovení již obecně považováno za neaktuální a neaplikovatelné, především kvůli tomu, že všechny tehdejší nepřátelské státy jsou dnes již členy OSN. To, že je článek 107 neúčinný, vyplývá také z poradního stanoviska Mezinárodního soudního dvora. Soudní dvůr v roce 1996 vyjmenovával (.pdf, str. 22) výjimky z obecného zákazu použití síly, možnost použití síly proti dříve nepřátelskému státu dle čl. 107 ale nezmínil. Sovětská diplomacie nicméně tento obecně přijímaný princip v minulosti zpochybňovala, když v roce 1971 sovětský velvyslanec v Bonnu naznačil, že by bylo možné článek 107 aplikovat na Maďarsko a Rumunsko.
Doplňme, že Organizace spojených národů byla založena po konci druhé světové války 24. října 1945 (.pdf, str. 7), kdy Chartu OSN podepsala a ratifikovala většina států. Mezi 51 zakladatelskými členy bylo např. Československo, USA, SSSR a právě i Ukrajinská sovětská socialistická republika. Obecně mezi zakladatelskými státy byly výhradně státy, které z války vyšly jako vítězové. Tehdejší poražené státy Osy nebyly členy OSN ani signatáři Charty OSN. Když se tedy Charta zmiňuje o „státu, který byl za druhé světové války nepřítelem kteréhokoli signatáře této charty“, myslí se tím tehdejší poražené státy v čele s Německem.
Jak uvádíme výše, na „nepřátelské“ státy poražené ve druhé světové válce dnes již nelze čl. 107 aplikovat, především protože se k Chartě OSN již všechny připojily. Použití článku by pak mohlo vést k absurdní situaci, kdy by např. Německo jako signatář Charty mohlo legálně použít sílu např. proti Francii, protože byla za druhé světové války jeho nepřítelem.
Ruská invaze na Ukrajinu
Je tedy ruská invaze na Ukrajinu pouze naplněním článků 106 a 107 Charty OSN, jak uvádí námi ověřovaný příspěvek? Předně článek 106 mluví pouze o rozhodování o společné vojenské akci „jménem OSN“, nikoliv tedy o samostatné operaci jednotlivého státu. Rusko, jakožto nástupnický stát SSSR, se o své vojenské operaci nijak neradilo s USA, Velkou Británií a Francií.
Ukrajina pak rozhodně nebyla jedním z nepřátel SSSR během druhé světové války. Na počátku konfliktu byla Ukrajinská sovětská socialistická republika součástí SSSR jako jedna ze svazových republik. Od roku 1941 do roku 1944 (.pdf, str. 200) Ukrajinu okupovalo nacistické Německo a na jejím území existovaly vedle protiněmeckých partyzánských sil (.pdf, str. 24–25) také ukrajinské radikální nacionalistické povstalecké skupiny bojující i proti Rusům. Ukrajina však stále zůstávala součástí Sovětského svazu a i ruské zdroje uvádějí (.pdf, str. 303), že sovětskou armádu během druhé světové války tvořili v průměru přibližně z 16,6 % ukrajinští vojáci.
Abychom shrnuli naše hodnocení, je zjevné, že články 106 a 107 Charty OSN se vztahují k poválečné situaci a nelze je aplikovat dnes. I v případě, že by jejich aplikace možná byla, podle nich Rusko nepostupuje, a Charta OSN tak v žádném případě nelegitimizuje ruskou invazi na Ukrajině.
