Na facebooku se šíří příspěvek, podle kterého je němčina novým úředním jazykem v několika okresech bývalých Sudet. Odpovědnost za údajné rozhodnutí nese podle textu vláda Petra Fialy, která přijala závazky Evropské charty regionálních a menšinových jazyků. Charta ale ve skutečnosti jen posílila ochranu jazyků národnostních menšin v některých regionech, k přijetí nového úředního jazyka nedošlo. Stejná úroveň ochrany již dříve platila pro slovenštinu a v některých oblastech i pro polštinu.
Facebookový příspěvek odkazuje na článek serveru Aeronet, ve kterém se píše o údajném uznání němčiny jako druhého úředního jazyka ČR. Podle textu se má toto rozhodnutí týkat několika okresů bývalých Sudet.
Samotný článek se pak odkazuje na video aktivisty Robina Čumpelíka (.docx), ve kterém informuje o údajném nedávném schválení „35 ustanovení pro Němce“ v rámci Evropské charty menšinových jazyků. Vláda Petra Fialy podle něj přijala úpravu postavení němčiny v souladu s III. částí zmíněné charty, čímž se z řeči měl údajně stát nový úřední jazyk ČR.
Evropská charta jazyků
Legislativa, na kterou článek Aeronetu i citované video naráží, se skutečně nazývá „Evropská charta regionálních či menšinových jazyků“. Tento dokument (.pdf) vznikl v roce 1992 na půdě Rady Evropy. Mezi signatáři této smlouvy je i ČR, která ji v roce 2000 podepsala a o šest let později ratifikovala (.pdf, str. 4).
Samotný dokument si klade za cíl přijmout opatření pro zajištění ochrany menšinových jazyků a umožnit národnostním menšinám tyto jazyky užívat (.pdf, str. 1). Rada Evropy tímto usiluje o zachování kulturního bohatství a tradic Evropy. Podle dokumentu je fungování Evropy na zásadách demokracie a kulturní rozmanitosti podmíněno právě i ochranou menšinových jazyků (str. 1).
Dokument se skládá z několika částí. První popisuje obecná ustanovení (.pdf, str. 1–2), druhá se věnuje cílům a zásadám (str. 2–3) a třetí (str. 3–11) zahrnuje jednotlivá opatření, která mají zajistit „podporu užívání regionálních nebo menšinových jazyků ve veřejném životě“. Zabývá se proto oblastmi, jako je např. vzdělávání, veřejná správa nebo hospodářský a společenský život. Poslední dvě části pak zahrnují způsoby provádění Charty a závěrečná ustanovení (str. 11–12).
Posílení ochrany němčiny v ČR
Právě III. část Charty zmiňuje facebookový příspěvek, když tvrdí, že postavení němčiny bylo v některých českých oblastech upraveno na základě této části dokumentu. Vláda Petra Fialy v únoru 2024 skutečně povýšila postavení němčiny v některých okresech na nejvyšší úroveň menšinového jazyka, přičemž tento krok připravila (.pdf, str. 9) již předchozí vláda (.pdf, str. 8) Andreje Babiše. Nově je tak dle III. části Charty (.pdf) ochrana jazyka silnější převážně v pohraničních oblastech bývalých Sudet, konkrétně v okresech Cheb, Karlovy Vary, Sokolov, Liberec, Ústí nad Labem, Český Krumlov, Opava a Svitavy.
Vláda rozhodnutím reagovala na podnět zástupců německé národnostní menšiny Radě vlády pro národnostní menšiny. Nově přijatých 35 bodů, které zmiňuje facebookový příspěvek, se týkají například povinnosti umožnit obyvatelům dotčených regionů vzdělávání na školách či styk s úřady v němčině (.pdf, str. 3–7). Dále musí vláda ve zmíněných regionech např. zajistit, aby „provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání vysílali programy“ v němčině (str. 8).
Za zmínku stojí skutečnost, že stejná ochrana se v celé ČR už nyní aplikuje na slovenštinu a v některých regionech na polštinu (.pdf, str. 2). Němčina tak není prvním menšinovým jazykem, který v ČR dosáhl ochrany podle III. části Charty. Ochrana podle II. části Charty se pak vztahuje i na moravskou chorvatštinu a romštinu.
Právo na ochranu menšinového jazyka v ČR navíc nevychází jen z mezinárodních závazků, ale i národních právních předpisů. Např. Listina základních práv a svobod ustanovuje v článku 25, že občanům národnostních menšin musí být zajištěno „právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích“. Článek dále uvádí, že tito občané mají právo se ve svém jazyce vzdělávat, komunikovat jím s úřady a účastnit se řešení záležitostí týkajících se národnostních a etnických menšin.
Úřední jazyk
Postavení německého jazyka v ČR, které vzniklo posílením ochrany jazyka v souladu se III. částí Charty, zdaleka neodpovídá postavení češtiny v českém právním řádu. K posílení postavení němčiny totiž došlo pouze na regionální úrovni, a sice ve výše zmíněných okresech.
Čeština se zpravidla označuje jako úřední jazyk ČR, ačkoli české právo tento pojem nezná. Správní řád pouze v § 16 uvádí, že správní orgány vedou řízení a provádí úkony v češtině. Stejnou právní úpravu obsahuje i trestní a daňový řád. Čeština je tak jediným jazykem, který mohou státní orgány při své činnosti používat, dá se proto označit za úřední jazyk.
Se správním orgánem však mohou účastníci komunikovat také slovensky, občané ČR mají možnost komunikovat i v jazyce národnostní menšiny, případně s tlumočníkem, kterého zaplatí úřad. Před orgánem činným v trestním řízení může každý, kdo neovládá češtinu, používat jakýkoliv jiný jazyk. To ovšem neznamená, že by se tyto jazyky staly jazyky úředními.
V samotné Evropské chartě jazyků je pak v úvodu zdůrazněno, že „ochrana a podpora regionálních a menšinových jazyků by neměla být na újmu úředním jazykům a potřebě se jim učit“ (.pdf, str. 1). I definice „regionálních či menšinových jazyků“ počítá s tím, že menšinové jazyky nejsou jazyky úředními.
Používání ruštiny na Ukrajině
Část příspěvku se věnuje i situaci na Ukrajině, kde prý byla ruština zakázána, čímž měla být zmiňovaná charta údajně porušena. V první řadě je třeba uvést, že k celostátnímu „zákazu“ jazyka nedošlo, a to ani v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině. Ukrajinská ústava v čl. 10 uznává ukrajinštinu jako oficiální státní jazyk, výslovně však chrání také ruštinu a další menšinové jazyky. V minulosti nicméně ukrajinská vláda přijala tzv. jazykový zákon, který vzbudil v souvislosti se závazky k ochraně menšinových jazyků, zejména ruštiny, kritiku.
Jazykový zákon z roku 2019 zavedl vysoké kvóty pro mediální obsah v ukrajinštině a učinil znalost jazyka povinnou pro některé profese jako úředníky, učitele či doktory. Například lidskoprávní organizace Human Rights Watch uvedla, že je problematika jazykového zákona vysoce zpolitizovaná v kontextu ruských vojenských aktivit vůči Ukrajině. Tzv. Benátská komise Rady Evropy ve svém sdělení k otázce prosazování ukrajinštiny poukázala (str. 11) na to, že „historické znevýhodnění ukrajinštiny (…) nemůže ospravedlnit zbavení ruského jazyka a rusky mluvících obyvatel Ukrajiny ochrany, která je zaručena ostatním jazykům a jejich uživatelům“ (překlad Demagog.cz) a zmiňovala (str. 25) i možné rozpory se závazky vyplývajícími z Charty. Jazykový zákon byl terčem kritiky i ze strany ukrajinského prezidenta Zelenského.
Ukrajina rovněž čelila kritice poté, co Kyjev v červenci 2023 přijal dočasný zákaz předvádění ruskojazyčného umění a kultury. Právě v ukrajinském hlavním městě přitom tvoří více jak desetinu populace ruskojazyčné obyvatelstvo a Ukrajina je jedním ze signatářů Charty.
Závěr
Tvrzení, že němčina byla uznána jako nový úřední jazyk ČR, není pravdivé. Krokem vlády totiž došlo jen k posílení ochrany němčiny v některých regionech, kde se na ni nově vztahuje III. část Evropské charty regionálních či menšinových jazyků. V daných okresech tak mají mít příslušníci německé menšiny možnost používat vlastní jazyk při komunikaci s úřady či ve vzdělávacím systému. Stejná úroveň ochrany již dříve platila pro slovenštinu a v některých oblastech i pro polštinu, ani tyto jazyky se ale v důsledku nestaly úředními jazyky.
Samotný server Aeronet, který článek vydal a sdílel, je dlouhodobě řazen mezi české dezinformační weby. Správce českých domén CZ.NIC ho v únoru 2022 dočasně zablokoval na základě (.pdf) seznamu„dezinformačních stránek“, které se podílí na „hybridním působení ve prospěch agresivních kroků Ruské federace“. Ačkoliv CZ.NIC později blokaci ukončil, portál je za dezinformační web označován i doposud.
