Fluorid sodný je sůl, která pomáhá budovat zdravé kosti a zuby a je toxická pouze ve vysokých dávkách, uvedli odborníci pro AFP. Na sociálních sítích se však šíří nepravdivá tvrzení, že i stopové množství fluoridu sodného může mít negativní vliv na zdraví a že jej vlády přidávají do pitné vody, aby podlomily zdraví občanů a ovlivnily jejich schopnost přemýšlet. I když některé země stále fluoridují, aby zabránily zubnímu kazu, Česká republika , stejně jako většina evropských zemí, od ní již před řadou let upustila. Odborníci vysvětlili, že malé množství, které se obvykle nachází ve fluoridované pitné vodě, potravinách a hygienických výrobcích, nezpůsobí žádnou škodu.
Tento příspěvek z 29. ledna 2023, který na Facebooku sdílelo více než 350 uživatelů, tvrdí, že fluorid sodný používají „zlí vládci a naše vlády“ s cílem udržovat občany poslušné a nemocné. Fluorid nazývá „žíravým neurotoxinem“.
Fluorid sodný je sůl rozpustná ve vodě. Bylo zjištěno, že v malých dávkách zabraňuje vzniku zubního kazu a chrání kosti, a proto ho různé země v kontrolovaném množství začaly přidávat do pitné vody.
Odborníci, na které se AFP obrátila, nám řekli, že i v době, kdy se u nás ještě voda fluoridovala, byla koncentrace této látky ve vodě daleko nižší než množství potřebné k poškození nervové soustavy.
Fluorid je v nízkých dávkách bezpečný
Nepravdivý příspěvek na Facebooku tvrdí, že fluorid sodný „snižuje IQ těch, kteří ho požívají, a to i ve stopových množstvích“.
Podle tří odborníků, které AFP oslovila, jsou však dávky fluoridu sodného vstupující do lidského organismu prostřednictvím vody, potravin a hygienických výrobků, bezpečné.
Doporučená denní dávka fluoridu se pohybuje kolem 0,05-0,07 mg na kilogram tělesné hmotnosti (tj. 1-1,5 mg fluoridu na dítě a den a 3,5-5 mg fluoridu na dospělého), řekla nám RNDr. Jana Fauknerová Matějčková, odborná asistentka z Ústavu biochemie, buněčné a molekulární biologie na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, v e-mailu 8. února 2024. V době, kdy se voda v ČR ještě fluorizovala, byly maximální limity 1 mg fluoridu na litr vody, přičemž medián se pohyboval kolem 0,3 mg fluoridu na litr vody, uvedla.
Koncentrace 5 mg fluoridu na 1 kg tělesné hmotnosti může být toxická, uvedla. K požití takového množství fluoridu by však bylo nutné vypít najednou více než 500 litrů fluoridované vody či sníst 5 tub zubní pasty na posezení.
V malém množství „nejsou fluoridy nijak toxické, naopak jsou tělu prospěšné, nutné pro stavbu kostí a zubů,“ řekla.
Stejně tak podle ní facebookový příspěvek zbytečně straší tím, že fluoridy jsou obsaženy v dětské výživě či nápojích pro sportovce.
„Nebezpečné by bylo snědení minimálně 500 – 700 dětských přesnídávek,“ dodala.
Podle MUDr. Františka Kožíška, vedoucího Oddělení hygieny vody ve Státním zdravotním ústavu, je tvrzení o škodlivém účinku stopových množství fluoridů „hloupost.“
„Myslím, že skutečně stopová množství nebudou mít významný (ani pozitivní, a už vůbec ne negativní) účinek,“ řekl Kožíšek. „Pak bude určitá koncentrace (dávka), kdy bude příjem fluoridů pro organismus prospěšný (ochranný vliv na zubní sklovinu) a teprve pak bude nastávat ta zóna toxického účinku,“ sdělil AFP v e-mailu 8. února 2024.
Podle Kožíška existují studie (např. tato), které ukazují, že dlouhodobé vystavení vysokým dávkách fluoridu prostřednictvím kontaminované vody může být neurotoxické, zejména pro děti. V nízkých dávkách je fluorid vápenatý naopak prospěšný, protože zabraňuje vzniku zubního kazu, řekl.
„Pokud někdo vypije koncetrovaný roztok fluoridu sodného, tak samozřejmě může i umřít, podobně jako když někdo vypije koncentrovaný roztok kuchyňské soli,” dodal.
Podle MUDr. Aleny Slámové z Ústavu hygieny a epidemiologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy je optimální koncentrace fluoridu sodného v pitné vodě 0,5-1 mg na litr. Některé studie sice naznačují – i když přímo nedokazují – spojitost mezi chronickým vystavením vysokým dávkám fluoridu a nižší inteligencí, ale na sociálních sítích dochází k „vytržení části vědeckých publikací z kontextu a závěry takto vytvořené jsou nesmyslné,“ řekla AFP v e-mailu 13. února 2024.
Podle Národního zdravotnického informačního portálu může nedostatek fluoridu sodného vést ke vzniku zubního kazu. Portál upozorňuje na to, že „ve velmi vysokých dávkách“ může být fluorid toxický a způsobovat příznaky jako nevolnost, zvracení a bolesti břicha.
Fluoridace vody v minulosti a dnes
Fluorid sodný se začal přidávat do pitné vody po druhé světové válce jako prevence zubního kazu. Začaly s tím Spojené státy v roce 1945 a v následujících letech si tuto praxi osvojily i další země. V Československu začaly první obce fluoridovat v roce 1958 (archiv).
Podle dokumentu Státního zdravotního ústavu, jehož je Kožíšek spoluautorem, se v České republice s fluoridací vody přestalo v roce 1993. Nicméně i v době jejího největšího rozmachu v 80. letech 20. století dostávala fluoridovanou vodu jen asi třetina obyvatel.
Zatímco některé země jako USA, Austrálie či určité blízkovýchodní státy stále vodu fluoridují, „většina zemí EU, pokud vůbec někdy vodu fluoridovala, tak už od toho dávno upustila,“ řekl Kožíšek. Vyjímkou jsou Irsko či části Velké Británie a Španělska (archiv).
Některé státy USA stále přidávají fluorid do vody. Tamní dinisterstvo zdravotnictví (HHS) doporučuje optimální množství 0,7 mg na litr (archiv).
Podle Fauknerové Matějčkové Česká republika od fluoridace vody upustila nikoliv proto, že by fluorid sodný byl toxický, ale proto, že „je to složitý krok v úpravě vody, je nutné neustálé testování a hlavně je mnoho dalších zdrojů, kde se fluoridy vyskytují, takže není třeba nadále v ČR vodu fluoridovat.“
Mezi příznaky akutní otravy fluoridy patří nevolnost, snížení krevního tlaku nebo křeče, uvedla. „U chronických otrav dochází ke kostním fluorózám, nevolnosti nebo zubní fluorózám (bílé fleky na zubech, které nemají žádné závažné příznaky, jen estetické),“ řekla. Takové otravy jsou však podle ní vzácné, neboť fluoridy jsou obsaženy v potravinách a dalších přípravcích jako zubní pasta „ve velmi nízkém množství“.
Podle Slámové koncentrace fluoridu vápenatého přirozeně se vyskytujícího ve vodě v České republice nepřesahuje 0,3 mg na litr, což je „naprosto zdravotně nezávadné“.
