Předseda hnutí SPD Tomio Okamura a ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr.) v pořadu Události, komentáře mluvili o válce na Ukrajině a o vyhlídkách k mírovému vyřešení konfliktu. V následující analýze rozebíráme, jak se k Ukrajině vyjadřovali někteří čelní političtí představitelé a také stav ukrajinské energetické infrastruktury.
Tomio Okamura (SPD): „Americký prezident i americký ministr obrany Hegseth řekli za prvé, že Ukrajina by neměla být členem NATO. A za druhé oba řekli, že návrat Ukrajiny do hranic před rokem 2014 nevidí jako reálný.“
PRAVDA
Americký prezident Donald Trump i ministr obrany Pete Hegseth odmítli, že by Ukrajina mohla být přijata do NATO. Oba politici také řekli, že návrat ukrajinských hranic do stavu před rokem 2014 je nepravděpodobný, respektive nerealistický cíl.
Přijetí Ukrajiny do NATO
Americký prezident Donald Trump označil 12. února 2025 členství Ukrajiny v NATO za „nepraktické“. Na konci února svá slova zopakoval s tím, že ke vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance nedojde. Také řekl, že možnost připojení k Alianci je podle něj „důvodem, proč tahle celá věc začala“ (video, čas: 00:14). Ještě před tím, než se Trump podruhé ujal prezidentské funkce, uvedl, že chápe ruský postoj k tomu, že by Ukrajina neměla být součástí NATO.
Kriticky se k potenciálnímu vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance vyjádřil podle agentury Reuters také americký ministr obrany Pete Hegseth, který uvedl, že „Spojené státy nevěří, že členství Ukrajiny v NATO je realistickým výsledkem vyjednaného řešení“.Podle Hegsetha nevidí Bílý dům členství Ukrajiny v NATO jako součást řešení války. Tato slova řekl při jednání vojenských spojenců Ukrajiny v bruselském sídle NATO v polovině února (video, čas: 01:26).
Obnova ukrajinských hranic
Ve stejnou dobu, kdy se konalo jednání vojenských spojenců Ukrajiny, sdělil Donald Trump, že je nepravděpodobné, aby Ukrajina získala zpět celé své území. Trump takto reagoval na dotaz novináře BBC, který se ptal na to, jestli se stav ukrajinských hranic může navrátit do stavu před rokem 2014 (video). Na závěr své odpovědi Trump upřesnil, že některé části území by se Ukrajině ale mohly vrátit (čas 00:25). Ve svém vyjádření se Trump odkazoval i na slova Hegsetha, který se také odmítavě postavil k tomu, že by se ukrajinské hranice vrátily do podoby, v jaké byly před rokem 2014. Konkrétně řekl, že je to nerealistický cíl (video, čas: 00:56).
Závěr
Hlava Spojených států Donald Trump i americký ministr obrany Pete Hegseth se vyjádřili skepticky k přijetí Ukrajiny do Severoatlantické aliance a oba odmítli, že by k takovému scénáři mohlo dojít. Podle nich se jeví jako nepravděpodobné a nerealistické i to, že by Ukrajina získala zpět svá území a její hranice by se navrátily do stavu, jaký existoval před rokem 2014. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.
Jan Lipavský (nestr.): „Energetická infrastruktura na Ukrajině byla víceméně zničena nebo vážně poškozena.“
PRAVDA
Od počátku ruské invaze do dubna 2024 Rusko zaútočilo na 80 % ukrajinských tepelných elektráren a poškodilo asi polovinu ukrajinských vodních elektráren a rozvoden. Útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu pokračovaly i po zbytek roku 2024 a také během roku 2025.
Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský komentuje výsledek březnového telefonátu mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a jeho americkým protějškem Donaldem Trumpem. Souhlasí s tvrzením moderátorky Jany Peroutkové, že Rusko zdevastovalo většinu ukrajinských elektráren a námořnictva. Případná dohoda o neútočení na ukrajinskou energetiku a námořní příměří je tak podle jeho slov výhodná pouze pro ruskou stranu a dokazuje, že Rusko nehodlá ve vyjednávání o míru dělat ústupky.
Stav ukrajinské energetiky
Vladimir Putin v minulosti tvrdil, že útoky necílí na civilní infrastrukturu, Rusko ale zároveň za legitimní cíl považuje ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Kvůli takovým opakovaným útokům ztratila Ukrajina od počátku ruské invaze více než dvě třetiny výrobních kapacit. Už na začátku března 2022 Rusové ostřelovali Záporožskou jadernou elektrárnu a později ji také obsadili. Tuto největší jadernou elektrárnu v Evropě pak Rusové znovu trefili v srpnu 2022 při ostřelování města Enerhodar, na jehož okraji se elektrárna nachází. V září 2022 ruské jednotky ostřelovaly Jihoukrajinskou jadernou elektrárnu v Mykolajivské oblasti, podle ukrajinské energetické společnosti Energoatom však reaktory nebyly poškozeny.
Ukrajinský ministr energetiky Herman Haluščenko na jaře 2023 uvedl, že útoky na město Pavlohrad způsobily škody na energetické infrastruktuře, konkrétně na distribučních sítích. Dle ukrajinské strany Rusové na podzim 2023 útočili i v okolí Chmelnycké jaderné elektrárny, kde výbuch vyrazil okna v areálu elektrárny a způsobil také dočasný výpadek proudu ve stanicích monitorujících radiaci.
Při rozsáhlých útocích koncem března 2024 pak Rusové zaútočili na Zmijivskou tepelnou elektrárnu v Charkovské oblasti. Všechny její jednotky byly zničeny. Při útocích z března 2024 bylo vážně poškozeno celkem pět z šesti elektráren největší ukrajinské soukromé energetické společnosti DTEK. V dubnu 2024 Rusové zcela zničili Trypilskou elektrárnu v Kyjevské oblasti. Ta byla na tomto území po odstávce jaderné elektrárny Černobylu největším fungujícím zařízením na výrobu elektřiny.
Ruské útoky na ukrajinskou energetiku pokračovaly i nadále. V červnu 2024 Rusové vážně poničili dvě tepelné elektrárny i jiné energetické objekty. Další masivní útoky na energetiku Rusko provedlo také v prosinci 2024, kdy podle slov ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského podniklo jeden z největších útoků právě na energetickou infrastrukturu. Podle Moskvy šlo o útok na objekty, které jsou klíčové pro podporu zbrojařského průmyslu, a svůj krok označila i za odvetu vůči útoku na vojenské letiště v Taganrogu, ke kterému Ukrajinci dle ruské strany použili americké balistické střely ATACMS. Rusko na ukrajinskou energetiku cílilo i v prvních třech měsících roku 2025.
Častým terčem ruských útoků na energetiku jsou tedy ukrajinské tepelné elektrárny. Jen do dubna 2024 bylo napadeno celkem 80 % z nich. Např. na podzim 2024 se tak některé regiony potýkaly s přerušením dodávek elektřiny. Rusko jen do února 2025 poškodilo také více než polovinu ukrajinských vodních elektráren a rozvoden. Dle slov ekonomického diplomata české ambasády v Kyjevě Ivana Galata byla před válkou maximální kapacita výroby elektřiny na Ukrajině 55 gigawattů (GW), v červenci 2024 pak klesla pod 20 GW. Přesná čísla však nejsou známa.
Závěr
Rusko dlouhodobě útočí na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Od počátku konfliktu do dubna 2024 Rusové napadli celkem 80 % ukrajinských tepelných elektráren. Mezi zničenými elektrárnami byla např. Zmijivská v Charkovské oblasti a Trypilská v Kyjevské oblasti. Rusko poškodilo také asi polovinu ukrajinských vodních elektráren a rozvoden. Podle slov ekonomického diplomata z české ambasády v Kyjevě Ivana Galata se maximální kapacita výroby elektřiny na Ukrajině snížila z 55 GW před válkou na 20 GW v červenci 2024. Výrok Jana Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý.
Tomio Okamura (SPD): „Angela Merkelová, když komentovala Minské dohody, tak ona sama řekla, a to cituji, že ty Minské dohody měly sloužit v podstatě k dozbrojení Ukrajiny.“
PRAVDA
Minské dohody vznikly v roce 2014 a 2015 jako pokus zastavit boje na východní Ukrajině a dosáhnout diplomatického řešení. Angela Merkelová v roce 2022 uvedla, že Ukrajině Dohody poskytly čas na přípravu k obraně proti ruské armádě.
Předseda hnutí SPD Tomio Okamura reaguje na otázku, jak vyjednávat příměří s Ruskem, které dle moderátorky v minulosti opakovaně porušovalo různé dohody. Okamura odpovídá, že je třeba vnímat situaci i z pohledu Ruska, které podle něj může mít své důvody k nedůvěře v potenciální příměří. Jako příklad uvádí vyjádření Angely Merkelové k Minským dohodám.
Minské dohody
Minské dohody byly podepsány po vypuknutí války na východní Ukrajině v roce 2014 poté, co došlo k protiprávní ruské anexi Krymu na jaře 2014. Následně proruští separatisté v Doněcku a Luhansku vyhlásili dvě samozvané lidové republiky, proti čemuž zasáhly ukrajinské jednotky a situace eskalovala v ozbrojený konflikt.
Krizi měla zklidnit první minská dohoda (.pdf) podepsaná v září 2014. Jejím cílem bylo zastavení bojů, decentralizace moci a udělení zvláštního statutu pro Doněckou a Luhanskou oblast. Tato dohoda byla však často porušována a v lednu 2015 kompletně padla (.pdf, str. 3).
Mírového vyjednávání se následně ujali tehdejší francouzský prezident François Hollande a tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová. V únoru 2015 sjednali s lídry Ukrajiny a Ruska druhou minskou dohodu, která obsahovala 13 bodů. Mezi ně patřily například požadavky na okamžité příměří v Doněcké a Luhanské oblasti, stažení těžkých zbraní, stažení všech ruských vojenských formací, techniky i žoldnéřů z území Ukrajiny či obnova kontroly ukrajinské vlády nad rusko-ukrajinskou hranicí.
Mělo také dojít k uskutečnění místních voleb v Doněcku a Luhansku, to se ale nestalo. Proběhnout měla i ukrajinská ústavní reforma, která měla vést k decentralizaci státu, a zaveden měl být i zvláštní status pro Doněcký a Luhanský region. Minské dohody byly před vypuknutím války na Ukrajině v únoru 2022 porušovány jak z ruské, tak z ukrajinské strany.
Vyjádření Merkelové
Během rozhovoru pro německý týdeník Der Spiegel v listopadu 2022 Angela Merkelová prohlásila, že svým postojem při mírových jednáních v Minsku chtěla dát Kyjevu čas na přípravu k obraně proti ruské armádě. V rozhovoru z prosince 2022 pro Die Zeit svůj postoj zopakovala, když o minských dohodách mluvila jako o pokusu „dát Ukrajině čas, aby se stala silnější“.
V roce 2023 se bývalá německá kancléřka stala terčem ruských komiků, kteří se během telefonního hovoru vydávali za bývalého ukrajinského prezidenta Porošenka. Během telefonátu se muži Angely Merkelové zeptali na názor na minské dohody. Opět zopakovala, že podepsaná dohoda Ukrajině poskytla drahocenný čas.
Závěr
Cílem Minských dohod uzavřených v roce 2014 a 2015 po ruské anexi Krymu bylo dosažení příměří na východě Ukrajiny, decentralizace státu a udělení zvláštního statusu Doněcké a Luhanské oblasti. Angela Merkelová opakovaně uvedla, že minské dohody Ukrajině poskytly čas, během kterého se mohla připravit na obranu země. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.
