Irské úřady neposlaly toto „oznámení o vydání“ bojeschopným Ukrajincům

Začátkem června zahájila Ukrajina náročnou protiofenzívu ve snaze vytlačit ruskou armádu z okupovaných území na jihu a východě země. V této souvislosti se na sociálních sítích začalo v mnoha jazycích šířit nepravdivé tvrzení o tom, že irské úřady vyhrožují Ukrajincům „deportací“. Příspěvky obsahují zfalšovaný dopis irského ministerstva spravedlnosti, který podle evropských právních expertů, na které se AFP obrátila, obsahuje řadu právních nesrovnalostí. Irské úřady potvrdily, že žádný takový dokument nezaslaly. Text sdílený mezi českými uživateli také tvrdí, že Česká republika a Rakousko „oznámily“ , že nebudou vydávat uprchlíky na Ukrajinu. České úřady však agentuře AFP sdělily, že žádnou žádost o vydání neobdržely, a podle obou zemí není vyhýbání se vojenské službě dostatečným důvodem pro vydání.

„Ukrajinec v Irsku ukázal na sociální síti papír od irského ministerstva o zahájení deportačního řízení na Ukrajinu!“ stojí v tomto článku z 11. září 2023 (stejný text zde), který byl sdílen na Facebooku či na Telegramu. „Rakousko se připojilo k Česku a Ukrajince nevydá!“

Podobné příspěvky obsahující stejný falešný dopis se objevily také v několika dalších jazycích včetně francouzštiny, angličtiny a polštiny. Dopis byl zveřejněn na ruskojazyčných stránkách (zde, zde) a sdíleli jej rusky mluvící uživatelé sociální sítě VKontakte a na Facebooku.

Článek obsahuje kromě zfalšovaného dopisu i řadu dalších kritických výroků na adresu Ukrajiny a probíhající ofenzívy. Vysmívá se například přeřeknutí prezidenta Volodymyra Zelenského během rozhovoru pro CNN a zmiňuje rozhovor, který poskytl bývalý šéf vojenské rozvědky Andor Šándor. Článek tento rozhovor mylně přisuzuje polské webové stránce, ve skutečnosti byl poskytnut maďarské stránce Magyar Hirlap.

Zfalšovaný irský dopis zapadá do současné proruské propagandy tvrdící, že Ukrajina údajně žádá země EU o vydání svých občanů. Agentura AFP již ověřila nepravdivé tvrzení, že Polsko na žádost Kyjeva deportuje ukrajinské muže ve věku 18-60 let.

Dopis sdílený na sociálních sítích je datován 7. září 2023 a adresován jistému „panu Ihoru Dorošenkovi“. Zdá se, že je vytištěn na hlavičkovém papíře irského ministerstva spravedlnosti s jeho logem, a stojí v něm: „Touto cestou vás informujeme, že ministerstvo spravedlnosti obdrželo od ukrajinské vlády žádost o vaše vydání“.

„Žádost je založena na obvinění, že máte na Ukrajině povinnost narukovat a nesplnil jste svou zákonnou povinnost sloužit v ozbrojených silách,“ píše se dále v dopise s tím, že „Irsko má s Ukrajinou uzavřenou dohodu o vydávání podle Evropské úmluvy o vydávání z roku 1957“ a že „žádost o vaše vydání splňuje zákonem stanovené podmínky“.

Dopis dále informuje příjemce: „Jste obviněn z trestného činu, za který je v Irsku a na Ukrajině možné uložit trest odnětí svobody v délce nejméně jednoho roku.“

Na konci dopisu je uvedeno telefonní číslo a e-mailová adresa, které odpovídají irskému ministerstvu spravedlnosti v Dublinu.

Přestože protiofenzíva na osvobození území obsazených ruskými silami probíhá již od června, ukrajinská armáda naráží na silný odpor ruských obranných linií, takže postupuje pomalu.

Bezprostředně po únorové invazi 2023 se do ukrajinské armády přihlásilo spoustu dobrovolníků. Válka se však protahuje a ztráty narůstají, takže ukrajinská vláda je nucena spoléhat se více na odvody, jak napsala agentura AFP zde.

Počátkem srpna ukrajinské protikorupční orgány oznámily, že v Kyjevě zatkly vedoucí regionálních náborových středisek, kteří jsou podezřelí z braní úplatků a pašování lidí ze země.

To však nic nemění na tom, že dopis s „oznámením o vydání“ Ukrajinců žijících v Irsku údajně zaslaný irským ministerstvem spravedlnosti  je falešný.

Zfalšovaný dokument

Agentura AFP nebyla schopna ověřit, zda byl tento padělek, jehož snímek koluje po sociálních sítích, skutečně zaslán ukrajinským občanům v Irsku.

Ale i kdyby tomu tak bylo, neposlalo jej irské ministerstvo spravedlnosti, jehož tiskové oddělení 13. září agentuře AFP potvrdilo, že dokument je falešný.

„Víme o tom, že se v současné době šíří falešný dopis tvrdící, že pochází z ministerstva spravedlnosti. Můžeme potvrdit, že ministerstvo takovouto korespondenci neposílalo,“ uvedlo ministerstvo ve veřejném prohlášení (archivní odkaz zde).

„Pokud si někdo není jistý pravostí korespondence, kterou obdrží a která údajně pochází z ministerstva spravedlnosti, může se obrátit na ministerstvo na telefonním čísle 1800 221 227.“

Evropská úmluva o vydávání osob se nevztahuje na vojenské trestné činy

V dokumentu se uvádí, že ukrajinští občané pobývající v Irsku mohou být předmětem žádosti o vydání, a tvrdí se v něm, že adresát „nesplnil svou zákonnou povinnost sloužit v ozbrojených silách“. Po ruské invazi na Ukrajinu 24. února 2022 vyhlásil ukrajinský prezident dekretem všeobecnou mobilizaci (link na archiv) mužů ve věku od 27 do 60 let, přičemž muži ve věku od 18 do 27 let budou mobilizováni po absolvování vojenské služby.

V dopise jsou zmíněny dva právní předpisy týkající se vydávání: Irský zákon o vydávání z roku 1965 (link na archiv) a Evropská úmluva o vydávání z roku 1957 (link na archiv). V dopise je zmíněn trest odnětí svobody „nejméně na jeden rok“. Česká verze Evropské úmluvy o vydávání je k dispozici zde (link na archiv).

Oba tyto právní předpisy skutečně existují a poskytují právní rámec pro extradiční řízení. První se týká irského práva a druhý členských států Rady Evropy (link na archiv), což je organizace, která v současné době sdružuje 46 zemí (po vyloučení Ruska), včetně 27 členů Evropské unie. Rada Evropy je institucí oddělenou od EU. Jejím posláním je „podporovat demokracii, lidská práva a právní stát v Evropě i mimo ni“.

Právní důvěryhodnost dopisu však podrývá několik zásadních nesrovnalostí, řekli agentuře AFP dva odborníci na evropské právo.

Legislativa „neumožňuje žádat o vydání z důvodů, jako je ‚dezerce‘ nebo ‚odmítnutí povinné vojenské služby‘,“ řekla 13. září agentuře AFP Araceli Turmo (link na archiv), profesorka evropského práva na univerzitě v Nantes ve Francii.

„Evropská úmluva o vydávání z roku 1957 neumožňuje vydávání za čistě vojenské trestné činy. Nelze na tomto základě žádat o vydání někoho, jehož jediný přestupek byl proti pravidlu spojenému s vojenskou povinností,“vysvětlila.

„Pokud příslušník armády spáchal vraždu a žádá se o jeho vydání, skutečnost, že je příslušníkem armády, ho nechrání. Na druhou stranu, pokud se dopustil trestného činu, který existuje pouze v rámci vojenského práva, nelze tuto úmluvu použít k formulaci žádosti o vydání,“ dodala.

To nám 14. září v rozhovoru potvrdila i Carolyn Moser (link na archiv), hostující profesorka evropského práva na Sciences Po.

„Článek 4 Evropské úmluvy o vydávání stanoví, že vydávání pro vojenské trestné činy je z její působnosti vyloučeno,“ uvedla. „Pokud by Ukrajina skutečně chtěla, aby země Rady Evropy vrátila její občany, musela by svou žádost opřít o trestný čin.“

Totéž platí pro irské právo. Článek 4 zákona o vydávání z roku 1965 (link na archiv) rovněž stanoví, že „vydání se nevztahuje na trestné činy podle vojenského práva, které nejsou trestnými činy podle běžného trestního práva“.

Moser rovněž uvedla, že ani dvoustranná dohoda nemůže umožnit vydávání ukrajinských státních příslušníků: „Pokud existuje rámcová dohoda, nelze uzavřít dvoustrannou dohodu, která by stanovila opak. Jinak budete mít dvě úmluvy, které si budou navzájem odporovat.“

Vydání z trestněprávních důvodů?

Šéf parlamentní skupiny strany prezidenta Volodymyra Zelenského Davyd Arahamia řekl (link na archiv), že Ukrajinci, kteří podléhají vojenské službě a opustili Ukrajinu s falešným osvědčením nezpůsobilosti, by mohli být vydáni do země původu.

„Ukrajina zřejmě uvažuje o tom, že požádá jiné země o vydání plnoletých mužů, kteří by mohli vstoupit do jejích ozbrojených sil,“ poznamenává Carolyn Moser, ovšem dodává, že by to bylo „na základě trestných činů“, nikoliv, jak naznačuje falešný dopis, pouze proto, že dotyčný podléhá branné povinnosti.

„Hned po ruské agresi v únoru 2022 Ukrajina zakázala mužům ve věku od 18 do 60 let opustit zemi. Velké množství mužů v této věkové kategorii odjelo navzdory tomuto zákazu vydanému v rámci válečného stavu. Aby však mohli překročit hranice, museli prokázat, že jsou z tohoto zákazu, či dokonce z vojenské služby, vyloučeni. Je možné, že někteří předložili padělané doklady nebo osvědčení. Pokud by Ukrajina někdy chtěla podat žádost o jejich vydání, žádost by musela být založena právě na tomto, tj. na trestném činu korupce nebo falšování dokladů usnadňující (nelegální) odchod z ukrajinského území,“ uvedla.

Ale i kdyby se Ukrajina k tomuto postupu uchýlila, „musela by shromáždit dostatek důkazů, které by prokázaly, že hledaná osoba spáchala přestupek nebo dokonce trestný čin. Musela by například prokázat, že daná osoba zaplatila úplatek celníkovi nebo lékaři za vystavení zfalšovaného potvrzení apod. Takový čin by měl být trestný i v Irsku: vzájemnost je obecně podmínkou sine qua non pro vydání,“ vysvětlila Carolyn Moser.

„Ukrajina by pak musela podat formální žádost o každou hledanou osobu, podloženou důkazním materiálem. Irské orgány by pak mohly začít jednat,“ dodala.

„Evropská úmluva o vydávání za žádných okolností nepovoluje hromadné vydávání. Musí se jednat o osobu, na kterou je zaměřena kvůli činu, který údajně spáchala. Nelze žádat o vydání celé skupiny,“ dodala Araceli Turmo.

Podle Carolyn Moser má otázka, zda vydat či nevydat bojeschopné ukrajinské muže „také důležitý politický rozměr“.

„Soudy se tím musí zabývat, ale konečné rozhodnutí o vydání či nevydání přijímá ministerstvo spravedlnosti, které nemusí dát souhlas z politických důvodů. Na druhou stranu to bude mít diplomatické důsledky,“ řekla.

Česká a rakouská pozice

Nepravdivý článek obsahující údajný dopis irského ministerstva spravedlnosti rovněž tvrdí, že „Rakousko se připojilo k Česku a Ukrajince nevydá“. V daném kontextu to vypadá, že obě země hodlají s ukrajinskými muži na svém území zacházet jinak než Irsko.

„Není proto divu, že Ukrajinci teď zvažují emigraci ze zemí EU do jiných zemí EU, které Ukrajince na Ukrajinu nevydávají,“ uvádí se v článku. „Kromě Česka se nově mohou spolehnout na Rakousko, které již také oficiálně oznámilo, že Ukrajince uprchlé před mobilizací na Ukrajinu vydávat nebude.“

Jak jsme však uvedli výše, žádná země, která je smluvní stranou Evropské úmluvy o vydávání, by nemohla vydat osobu za trestný čin, který se řídí výhradně vojenským právem.

Navíc Česká republika „k dnešními dni neregistruje žádné žádosti o vydání tohoto typu, podané ukrajinskými justičními orgány“, uvedl 20. září v e-mailu pro agenturu AFP mluvčí českého ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka. Potvrdil také, že „právním základem pro vydávání osob mezi Českou republikou a Ukrajinou je Evropská úmluva o vydávání“.

„Aktuální vyjádření ukrajinských úřadů nicméně nejsme s to jakkoli komentovat, neboť ukrajinské orgány Ministerstvo spravedlnosti v této věci nikdy neoslovily,“ pokračoval Řepka. „V obecné rovině platí, že pro případné povolení vydání je třeba splnit řadu podmínek, které jsou posuzovány v každém konkrétním případě, tj. jsou vyhodnocovány v souladu s platnou legislativou a judikaturou na individuální bázi příslušnými justičními orgány ČR.“

Stejně jako Turmo a Moser se Řepka odvolává na článek 4 Evropské úmluvy o vydávání, který „vylučuje vydávání pro tzv. trestné činy vojenské z působnosti této Úmluvy“.

„Právě vyhýbání se mobilizaci, dezerci či neuposlechnutí rozkazu lze podřadit pod tzv. trestné činy vojenské,“ dodal Řepka.

Agentura AFP obdržela podobnou odpověď od od rakouského ministerstva spravedlnosti, jehož mluvčí Sina Bründler v e-mailu z 21. září poukázala na článek 4 Evropské úmluvy o vydávání s tím, že „na jeho základě by rakouské soudy využily tento důvod k odmítnutí“ v případě žádosti o vydání kvůli vyhýbání se branné povinnosti.

V e-mailu z 27. září jiná mluvčí ministerstva Claudia Simon dále upřesnila, že „od vypuknutí války probíhalo v Rakousku řízení o vydání na Ukrajinu, v němž příslušné soudy prohlásily vydání za nepřípustné“, aniž by upřesnila, o jaké trestné činy v řízení šlo.

„Toto rozhodnutí vycházelo především z posouzení soudů, že vzhledem k válečné situaci nelze vyloučit ohrožení života osob ve vazebních zařízeních na Ukrajině. V důsledku toho existovalo riziko porušení článku 3 Evropské úmluvy o lidských právech,“ dodala Simon.