Na CNN Prima News se v debatě kandidátů z Moravskoslezského kraje potkali zástupci sedmi kandidujících subjektů. Na nepravdivé výroky např. ohledně cen energií nebo zdravotní péče se soustředí následující analýza.
Jindřich Rajchl (za SPD): „Cena plynu (v ČR, pozn. Demagog.cz) – sedminásobná než v Maďarsku.“
NEPRAVDA
Češi v posledním měřeném období, tj. ve druhé polovině roku 2024, platili za plyn asi 3,5× méně než Maďaři. Při započítání parity kupní byly ceny v Česku pouze přibližně 2,7× vyšší.
Jindřich Rajchl (kandidující za SPD) srovnává tuzemské ceny energií s okolními státy. Informace o cenách energií pravidelně zveřejňuje statistický úřad Evropské unie (Eurostat). Nejnovější údaje zveřejněné k datu ověření se vztahují k druhému pololetí roku 2024.
Cena plynu
Cena plynu byla v druhém pololetí roku 2024 v České republice 11. nejvyšší ze států, jejichž data Eurostat eviduje. Čeští spotřebitelé platili v průměru 0,0849 EUR/kWh, zatímco maďarští 0,0248 EUR/kWh, tedy asi 3,5× méně.
Vzhledem k různým cenovým hladinám v jednotlivých státech lze ceny energií také porovnávat pomocí uměle vytvořené jednotky PPS – standardu kupní síly. Ten totiž pracuje s paritou kupní síly (PPP), která poměřuje ceny za stejné výrobky a služby v různých národních měnách a zemích. Není tak ovlivněn poptávkou a nabídkou na devizovém trhu.
Přepočteno na PPS a se zahrnutými daněmi a poplatky pak cena vycházela na 12,8 PPS na 100 kWh v Česku a 4,7 PPS na 100 kWh v Maďarsku, rozdíl byl tedy přibližně 2,7násobný.
Parita kupní síly (PPP) je ekonomický koncept, který umožňuje měřit rozdíly v cenových hladinách různých států. Parita (či rovnost) kupní síly konkrétně představuje poměr cen v národních měnách „za stejné výrobky a služby v různých zemích“. Na základě tohoto poměru se pak vytváří umělá měnová jednotka vyjadřující kurz mezi dvěma měnami, při kterém si lze v obou zemích nakoupit stejné množství zboží.
Závěr
Podle Eurostatu Češi za plyn ve druhém pololetí roku 2024, tedy v posledním měřeném období, platili asi 3,5× méně než Maďaři. Při započítání parity kupní síly byly ceny jen zhruba 2,7× vyšší než v Maďarsku, nikoliv sedmkrát. Výrok Jindřicha Rajchla proto hodnotíme jako nepravdivý.
Jindřich Rajchl (za SPD): „Podle výzkumu Ostravské univerzity 82 tisíc lidí trpí v Ostravě energetickou chudobou. To je každý třetí člověk. Tzn. že buďto má nedoplatky na elektřině, na plynu, anebo utrácí za elektřinu a za plyn více než 20 % svých příjmů.“
NEPRAVDA
Podle výzkumu Ostravské univerzity bylo v roce 2021 v Ostravě více než 80 tisíc „vysoce energeticky zranitelných osob“. Výzkum nepopisoval počet lidí trpících energetickou chudobou, ale širší skupinu lidí zahrnující i osoby, které se v energetické chudobě nenachází.
Kandidát za SPD Jindřich Rajchl ve výroku upozorňuje na vysoký podíl lidí ohrožených „energetickou chudobou“ v Ostravě. Odkazuje se při tom na výzkum Ostravské univerzity, který podle něj říká, že energetickou chudobou je v Ostravě ohroženo 82 tisíc lidí, tedy „každý třetí“ obyvatel města.
Výzkum Ostravské univerzity
Výzkumná skupina URSA z Ostravské univerzity zveřejnila v srpnu předběžné výsledky analýzy, podle kterých bylo v roce 2021 mezi obyvateli Ostravy až 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných“ lidí. Autoři projektu vycházeli z dat vyplývajících ze sčítání lidu v roce 2021. Kompletní data z celého projektu by měla být dostupná v roce 2028.
O výsledcích analýzy informovala URSA na svém profilu na síti LinkedIn. Ve svém příspěvku ovšem neuváděla, že by číslo 83 tisíc lidí popisovalo počet osob trpících energetickou chudobou. Podle běžné definice se v energetické chudobě nacházejí nízkopříjmové domácnosti, které si nemohou dovolit dostatečně vytápět byt, mají dluhy za energie nebo vydávají na energie více než 20 % svého čistého měsíčního příjmu, a zároveň se nacházejí v chudobě (.pdf, str. 2).
URSA v příspěvku naopak upřesňovala definici pojmu „energetická zranitelnost“. Tento termín URSA chápe „šířeji jako náchylnost obyvatel k negativním dopadům, které může přinést energetická tranzice“. Těmito dopady mohou být energetická chudoba a vystěhování z bydlení po energeticky úsporné renovaci. V reakci na dotaz Demagog.cz zástupci URSA uvedli, že v případě 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných“ lidí nejde o domácnosti s prokazatelnými dluhy nebo výdaji na energie nad 20 % příjmů, ale „o skupinu ohroženou energetickou chudobou“. To znamená, že tyto domácnosti žijí v podmínkách zvyšujících riziko energetické chudoby, například žijí ve starém domě, v nájemním bydlení, mají nízké příjmy, jejich členové jsou nezaměstnaní atp.
Nepřesně se o studii vyjadřovali i jiní
URSA ve svém příspěvku na síti LinkedIn uváděla mj. odkazy na reportáže České televize (video), které se výzkumu věnovaly. Redaktoři ČT v nich správně zmiňovali, že data skupiny URSA vyčíslují počet Ostravanů, kteří „jsou ohroženi energetickou chudobou“ (video, čas 18:05, 22:07). V některých částech reportáží se ale objevila infografika, podle které se v energetické chudobě v Ostravě nachází „30 % populace, tj. cca 83 tisíc obyvatel“ (video, čas 19:08; video, čas 2:17). Podobně nepřesně o výzkumu psal i facebookový profil projektu STENEO, který spadá pod samotnou Ostravskou univerzitu. Na začátku svého příspěvku konkrétně uvedl, že „energetická chudoba postihuje až třetinu obyvatel Ostravy“.
Ve veřejně dostupných zdrojích lze najít např. informaci o tom, kolik lidí se v energetické chudobě nacházelo v roce 2023 v celé České republice (.pdf, str. 19). Data o tom, kolik lidí trpí energetickou chudobou v Ostravě, se nám nepodařilo dohledat.
„Každý třetí“ Ostravan
Ostrava měla podle informací na webu města k červenci 2025 přibližně 293 tisíc obyvatel (.pdf), na konci roku 2021 to bylo 292 tisíc (.pdf). To znamená, že 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných“ lidí představuje 28 % místní populace. Do této skupiny tedy patří každý „třiapůltý“ Ostravan. Jindřich Rajchl tedy toto číselné vyjádření nezaokrouhluje zcela přesně.
Závěr
Podle výzkumné skupiny URSA z Ostravské univerzity bylo v roce 2021 v Ostravě až 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných obyvatel“, což představuje přibližně 28 % místní populace. Uvedené číslo vyjadřuje počet Ostravanů žijících v podmínkách, které zvyšují riziko energetické chudoby. Výzkum tedy nepopisoval počet lidí trpících energetickou chudobou, ale širší skupinu lidí zahrnující i osoby, které se v energetické chudobě nenachází. Výzkum, podle kterého by se více než 80 tisíc Ostravanů nacházelo v energetické chudobě, se ve veřejně dostupných zdrojích neobjevuje. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako nepravdivý.
Zbyněk Stanjura (ODS): „Mnohé západní země nemají svobodnou volbu lékaře.“
NEPRAVDA
Analýza zdravotních systémů zemí západní Evropy, USA a Kanady ukazuje, že určitá omezení při výběru lékařů platí pouze v pěti státech.
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) mluví v kontextu diskuze o české úhradové vyhlášce, která stanovuje výši úhrad za zdravotnické služby proplácené zdravotními pojišťovnami. V rámci této debaty poukázal na rozdíl mezi českým systémem a systémem v západních státech. Západní státy na rozdíl od ČR podle něj nemají svobodnou volbu lékaře a pacientům je lékař přidělen.
Možnost volby lékaře v Česku
V České republice mají pacienti právo si vybrat poskytovatele ambulantní péče a mohou si tedy zvolit, u kterého praktického lékaře, zubaře atp. se zaregistrují. Lidé si také mohou vybrat ambulantního specialistu, např. kardiologa či ortopeda. Ke specialistovi mohou jít v některých případech i bez doporučení od registrujícího lékaře. Pokud pacient požaduje léčbu či vyšetření, která lékař (včetně specialisty) neindikoval jako potřebná, z veřejného zdravotného pojištění hrazena nejsou.
Situace v západních zemích
Zbyněk Stanjura ve výroku zmiňuje západní země. Podívali jsme se proto na situaci v zemích západní Evropy, Kanady a USA. Jak ukazuje přehled níže, možnost volby praktického lékaře je částečně omezena v Portugalsku. Lidé si v této zemi mohou zvolit konkrétního praktického lékaře, ale jen z oblasti svého bydliště. Ve Švédsku pacienti nemají automatické právo vybrat si konkrétního praktického lékaře (.pdf, str. 2; .pdf, str. 17), řada zdravotních středisek nicméně tuto volbu umožňuje.
V některých státech lidé nemají svobodnou volbu specialisty. V Irsku a většině částí Spojeného království je specializovaný lékař pacientům přidělován. V Itálii si sice občané mohou vybrat zdravotní středisko, kde jim bude specializovaná péče poskytnuta, ne ale jméno specialisty. Ve Švédsku je situace v případě výběru specialistů stejná jako v případě praktických lékařů – volba není zaručena, ale pacient může o konkrétního specialistu požádat.
Závěr
Analýza zdravotních systémů zemí západní Evropy, USA a Kanady ukazuje, že možnost volby praktického lékaře je částečně omezena v Portugalsku. Ve Švédsku si lidé mohou vybrat zdravotní středisko a nemají automatické právo si vybrat konkrétního praktika, řada středisek však výběr umožňuje. Podobně je to ve Švédsku i v případě výběru specialistů. Volba specialistů je omezena také v Itálii, kde si pacienti mohou zvolit jen zdravotní středisko, ale ne jméno specializovaného lékaře. V Irsku a většině částí Spojeného království jsou specialisté lidem přidělováni. Z jednadvaceti sledovaných západních zemí tedy určitá omezení při výběru lékařů platí pouze v pěti státech, přímé přidělování přitom funguje jen ve dvou z nich. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Zbyňka Stanjury jako nepravdivý.
Jindřich Rajchl (za SPD): „V Norsku existuje ústavní právo na stejnou úroveň zdravotní péče kdekoliv na území Norska.“
NEPRAVDA
Podobné právo norská ústava neobsahuje. Úroveň péče se v Norsku podle lokality liší, a to přestože zákon o právech pacientů má mj. za cíl zajistit stejnou péči bez ohledu na místo bydliště.
Norská ústava právo na stejnou úroveň zdravotní péče nezmiňuje, zakotvuje ji pouze zákon o právech pacientů, jehož cílem je zajistit rovný přístup ke kvalitní zdravotní péči. Podle oficiálního výkladu rovný přístup znamená, že norští obyvatelé mají právo na odpovídající péči bez ohledu na věk, pohlaví, ekonomické, kulturní a jazykové zázemí, společenské postavení a také místo bydliště. Ohledně kvality říká to, že poskytnuté služby musí být kvalitní „z hlediska obsahu a načasování“ a že její hodnocení „musí být prováděno z pohledu pacienta“.
Regionální rozdíly v péči
I přes zákonnou úpravu se ale úroveň péče mezi norskými regiony liší – existují např. rozdíly v počtu nemocničních lůžek (.pdf, str. 3). Podle dostupných statistik jsou také rozdílné čekací doby na různá vyšetření, a to až o několik týdnů. Podle zprávy OECD z roku 2023 se Norsko potýká s nedostatkem zdravotních odborníků v méně obydlených oblastech, a to i přesto, že na počet obyvatel má vysoký počet lékařů a především zdravotních sester (.pdf, str. 10–11).
Správa zdravotní péče je v Norsku rozdělena mezi samosprávy, které zajišťují primární, preventivní a ošetřovatelskou péči, a vládu, která prostřednictvím čtyř regionálních úřadů zřizuje nemocnice a zajišťuje specializovanou péči.
Závěr
Obyvatelé Norska mají právo na stejnou úroveň zdravotní péče. Právo na stejnou péči nehledě na místo bydliště však vychází pouze z výkladu zákona o právech pacientů, který garantuje přístup k péči také bez ohledu např. na věk, pohlaví nebo ekonomické, kulturní a jazykové zázemí. Nejedná se tak o ústavou zaručené právo. Podle dat OECD se navíc dostupnost zdravotní péče mezi norskými regiony liší. Výrok Jindřicha Rajchla proto hodnotíme jako nepravdivý.
Matěj Gregor (Motoristé sobě): „Motoristický program byl v odborné veřejnosti oceněný jako pragmatický.“
NEPRAVDA
Nedohledali jsme žádné vyjádření odborníka, např. politologa, politického komentátora nebo akademika, který by označil program Motoristů za pragmatický či použil podobný termín.
Motoristé sobě představili svůj program do sněmovních voleb na sjezdu v Olomouci v červenci 2025. Slíbili např. nepodpořit opětovné zavedení elektronické evidence tržeb ani zvyšování daní pro lidi, kteří pracují a podnikají. Podle programu také chtějí do čtyř let zajistit vyrovnaný rozpočet.
Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nedohledali žádnou zmínku odborníků – ať už politologů, akademiků, politických komentátorů nebo i lidí z podnikatelské sféry – kteří by označili program Motoristů za pragmatický. Vyjádření jsme neúspěšně hledali také v mediální databázi Newton. Obrátili jsme se proto na Matěje Gregora a mluvčí Motoristů s žádostí o odkázaní na konkrétní vyjádření. Ke dni vydání naší analýzy jsme ale odpověď neobdrželi.
Program komentoval např. politolog Ladislav Cabada, který v minulosti neúspěšně kandidoval do Senátu za TOP 09. Podle jeho názoru je program v ekonomické oblasti pokračováním „původních myšlenek a standardů klausovské a topolánkovské ODS. To znamená nízké daně, osobní odpovědnost, malý stát apod.“ Po námi ověřované debatě vydal Reflex komentář, ve kterém je program Motoristů popsaný jako „poměrně realistický program“ v porovnání s ostatními kandidujícími subjekty. V době debaty však podle dostupných informací žádný odborník, ať už z veřejné či soukromé sféry, program Motoristů za pragmatický neoznačil. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.
