CNN Prima News odvysílala debatu kandidátů v Moravskoslezském kraji. Naše analýza se zabývala segmentem diskuze o cenách potravin a zdravotnictví. V tomto textu se věnujeme zavádějícím výrokům, které v debatě zazněly.
Zbyněk Stanjura (ODS): „Z těch okolních zemí mají potraviny levnější pouze v Polsku a je to tím, že mají jinou strukturu trhu.“
ZAVÁDĚJÍCÍ
Podle nejnovějších srovnání má z okolních středoevropských zemí skutečně konzistentně levnější potraviny pouze Polsko. Důvodem však není jen struktura trhu a vyšší konkurence, ale např. i nižší daň na základní potraviny.
Srovnání cen
Nejnověji (k datu pronesení výroku) se takovým porovnáním cen potravin zabýval server Aktuálně.cz. Dva dny před debatou zveřejnil článek, ve kterém srovnával ceny potravin v Česku a nejbližších zemích. Podle průzkumu serveru jsou v rámci těchto zemí potraviny levnější skutečně pouze v Polsku, a to o 9 % ve srovnání s českými. Dražší než v ČR jsou naopak v Maďarsku, na Slovensku, v Německu a v Rakousku. Právě Rakousko, s cenami potravin o 23 % vyššími než v ČR, vyšlo ve srovnání jako nejdražší.
Podobné srovnání provedly v srpnu Novinky, podle kterých se ceny mezi Českem a Německem příliš nelišily, zatímco nákup na Slovensku byl o 13,9 % levnější a v Polsku dokonce o 32,3 %. Více se rozdílům mezi cenami na Slovensku a v Česku věnoval v červenci server iDnes.cz, z jehož srovnávací tabulky vyplývalo, že ceny potravin byly o něco dražší na Slovensku.
V červnovém srovnání Seznam Zpráv, zahrnujícím převážně potravinové produkty a porovnávajícím pouze Německo, Česko a Polsko, vyšel nákup v Česku nejdráže. V Německu byl levnější o 3,2 %, v Polsku o 8,5 %. Naopak ve srovnání TN Nova ze srpna letošního roku vyšlo Německo skoro dvakrát dráže a Polsko o 12,3 % levněji.
Až na výjimky tak srovnávací průzkumy poukazují na dražší či srovnatelnou cenovou hladinu potravin ve většině okolních zemí, a to v Německu, Rakousku, Maďarsku a na Slovensku. Levněji potraviny vycházejí podle všech srovnání jen v Polsku.
Faktory ovlivňující ceny potravin v Polsku
Podle ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) je důvodem, proč jsou potraviny v Polsku levnější, odlišná struktura trhu, konkrétně vyšší konkurence a větší počet menších firem. Oba faktory uvádějí jako důvod nižších cen i analytici v oblasti zemědělství.
Vedle toho nicméně uvádějí i další důvody nižších cen potravin v Polsku. Jedním z nich jsou podle mluvčího Potravinářské komory Marka Zemánka dotace pro zemědělce. Roli také hraje nižší daň z přidané hodnoty (DPH) na potraviny. Polsko totiž nyní uplatňuje 5 % DPH na základní a 8 % na ostatní potraviny, což jsou nejnižší sazby v regionu. V Česku vláda na začátku roku 2024 v rámci konsolidačního balíčku sjednotila potravinové sazby DPH z 10 % a 15 % na současných 12 %.
Nákup potravin v Polsku byl v posledních letech ještě výhodnější než nyní. Několik let totiž platila nulová DPH na základní potraviny (např. maso, ryby, mléčné výrobky, olej, ovoce, zelenina a produkty pro novorozence). Polsko ji zavedlo v únoru 2022 a platila až do dubna 2024. Nákupy v Polsku se vyplatily i díky nižší hodnotě zlotého. Na počátku roku 2023 se kurz polské měny pohyboval kolem 5 Kč za 1 PLN, zatímco o dva roky později byl přibližně o korunu vyšší.
Shrnutí
Z nejnovějších průzkumů vyplývá, že levnější potraviny má z okolních zemí konzistentně skutečně pouze Polsko. Nakupování potravin v Německu, Rakousku, Maďarsku i na Slovensku v mnohých srovnáních naopak vychází jako dražší. Důvodem levnějších potravin v Polsku však není pouze větší počet menších zemědělců a vyšší konkurence mezi nimi, ale i nižší sazba DPH na základní potraviny. Podle mluvčího Potravinářské komory hrají roli i dotace zemědělcům. Výrok ministra financí Zbyňka Stanjury proto hodnotíme jako zavádějící.
Aleš Juchelka (ANO): „Cena (…) hnojiv (…) meziročně stoupla ze 100 na 300 %.“
ZAVÁDĚJÍCÍ
Meziroční nárůst na trojnásobek ceny ukazují statistiky cen hnojiv při srovnání situace v dubnu 2021 a dubnu 2022. Později ale ceny částečně klesly a ke stejnému meziročnímu zvýšení na 300 % ceny od roku 2022 nedošlo.
Aleš Juchelka (ANO) v předvolební debatě odpovídá na otázku, co udělá pro to, aby čeští zákazníci mohli v Česku nakupovat kvalitní potraviny za ceny srovnatelné s okolními státy. Juchelka uvádí, že zemědělci a zpracovatelé musí „v poslední době“ čelit vysokým cenám energií, dopravy nebo hnojiv. Při zmínce o hnojivech uvádí, že jejich cena se meziročně ztrojnásobila.
Data o vývoji cen hnojiv lze najít ve statistikách Mezinárodního měnového fondu (IMF) a také v podrobnějším přehledu Evropské komise, který ukazuje ceny různých typů hnojiv v EU. Podle těchto statistik ceny hnojiv výrazně rostly v průběhu roku 2021 a na začátku roku 2022. Později nastal naopak prudký pokles, který se zastavil v létě 2023. I přes toto snížení se ceny hnojiv nedostaly na původní úroveň a od začátku roku 2024 se drží na zhruba dvojnásobku hodnoty z roku 2020. Tento nárůst na dvojnásobek ovšem vyjadřuje změnu ceny mezi pěti lety, ne meziroční změnu. Meziroční nárůst na trojnásobek ceny, o kterém ve výroku mluví Aleš Juchelka, ukazují přehledy Evropské komise a IMF při srovnání cen v dubnu 2021 s dubnem 2022. K meziročnímu růstu „ze 100 % na 300 %“ tedy došlo před třemi lety.
Shrnutí
Podle statistik Evropské komise a Mezinárodního měnového fondu ceny hnojiv výrazně rostly v roce 2021 a na začátku roku 2022. Později došlo k částečnému poklesu a od začátku roku 2024 se tak nakonec ceny drží na dvojnásobku hodnoty z roku 2020. Jedná se přitom o dvojnásobný nárůst mezi pěti lety, nikoli meziroční změnu. Meziroční nárůst na 300 % ukazují statistiky v případě, že porovnáme hodnoty z dubna 2021 a dubna 2022. Od té doby ke stejnému meziročnímu nárůstu nedošlo. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.
Jindřich Rajchl (za SPD): „Třetina absolventů z lékařských fakult nám odchází do zahraničí.“
ZAVÁDĚJÍCÍ
Dle dat České lékařské komory odchází do zahraničí, případně mimo obor, celkem 26 % všech absolventů lékařství. Spadají sem však i cizinci, kteří studovali v angličtině. Více než 90 % Čechů po studiu lékařství zůstává v ČR.
Kandidát za SPD Jindřich Rajchl reaguje na debatu o nedostatku odborných i praktických lékařů. Jako jedno z řešení uvádí zvýšit jejich platové ohodnocení, což by podle něj mělo zabránit odchodu českých absolventů do zahraničí.
Podle dat z registru lékařů, která publikovala Česká lékařská komora (ČLK), se mezi lety 2019–2024 z celkového počtu 10 637 absolventů lékařských fakult do ČLK přihlásilo pouze 7 868 nových lékařů (tj. 74 %). Členem lékařské komory přitom lékař být musí, aby v Česku mohl vykonávat své povolání. Zbylých 2 769 absolventů, tedy 26 %, se z českého zdravotnického systému „ztratilo“, a odešli tedy do zahraničí, případně mimo obor. Statistiky ČLK ovšem zahrnují i absolventy lékařských programů vyučovaných v angličtině, které si studenti musejí platit. Jedná se většinou o cizince, u nichž se nepředpokládá, že by v Česku zůstali, mj. právě kvůli nedostatečné znalosti českého jazyka.
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) dříve také zveřejnil podrobnější data o absolventech, kteří mezi lety 2018–2023 studovali v češtině. Sem patří kromě Čechů také slovenští občané, kteří za studium v ČR platit nemusí, a dále malá skupina (česky mluvících) občanů jiných zemí. Z celkového počtu absolventů, kteří lékařství vystudovali v češtině, 85 % lidí zůstalo dle ÚZIS v Česku. O 15 % absolventů ÚZIS informace nemá. V případě samotných českých občanů zůstalo v Česku 92 % absolventů oboru všeobecného lékařství. O 8 % českých absolventů ÚZIS nemá přesné informace. Podle ředitele ÚZIS Ladislava Duška mohou být právě v zahraničí nebo být na mateřské dovolené.
Závěr
Statistika České lékařské komory (ČLK) ukazuje, že ze všech absolventů českých lékařských fakult zůstává v ČR zhruba 74 % lidí a 26 % naopak odchází do zahraničí, případně mimo obor. Tato statistika ovšem zahrnuje i data o zahraničních studentech, kteří v Česku studují v angličtině za poplatek, a nepředpokládá se, že by se stali součástí českého zdravotnického systému. Podle podrobnějších dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky zůstává v Česku 85 % absolventů všeobecného lékařství, kteří studovali v českém jazyce. V případě samotných českých občanů podíl přesahuje 90 %. Výrok Jindřicha Rajchla tak hodnotíme jako zavádějící.
