Jak zpravodajská média vybírají to nejdůležitější, co se za daný den stalo? Co všechno má na jejich výběr vliv? Co je mediální logika? A určují zpravodajská média svým výběrem to, jaká témata budeme považovat za důležitá? Nebo dokonce ovlivňují, co si o nich budeme myslet? A jak do toho vstupují sociální sítě?
V čtvrtém díle podcastové série Mediální minimum si Lucie Šťastná povídá o těchto otázkách s Vlastimilem Nečasem, pedagogem a výzkumníkem působícím na Katedře mediálních studií na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, který se zaměřuje na mediální teorie týkající se zpravodajství a účinků médií.
Poslechněte si ho na Spotify, Apple Podcasts, Podcast Addict, Buzzsprout, Podcast Index nebo platformě Podchaser.
Zpravodajství je o výběru
Na úvod Vlastimil Nečas vysvětlil, co znamená výraz gatekeeping, který se do češtiny překládá jako „hlídání u brány“. Koncept pochází od kognitivního psychologa Kurta Lewina. „Základem tohoto konceptu je, jak jsou nastavené rozhodovací procesy ve zpravodajských redakcích, které ovlivňují, zdali se informace, které do nich přicházejí, stanou, nebo nestanou zprávami,“ vysvětlil Nečas. Podle něj je tento koncept platný i dnes, pokud mluvíme o médiích jako institucích, které vytvářejí zpravodajství. „Z toho nepřeberného množství informací, které k nim přichází, tak ve finále vybírají jen velmi omezený počet, ze kterých potom vytváří ty zprávy, které se stanou mediálními obsahy, tím, co vidíme, slyšíme, nebo čteme.“
Dále Nečas popsal, jaká kritéria do tohoto rozhodovacího procesu vstupují podle Pamely Shoemakerové, vědkyně, která se tomuto tématu dlouhodobě věnuje. V souvislosti s prioritami zpravodajských médií a s mechanizmy, pomocí kterých vybírají události, se často zmiňuje i koncept zpravodajských hodnot. Ten se věnuje tomu, jaké vlastnosti by měly události mít, aby se zvýšila pravděpodobnost, že se z nich v redakci stane zpráva. Asi nejznámější koncept zpravodajských hodnot pochází podle Nečase od Johana Galtunga a Marie Rugeové z poloviny 60. let 20. století. Tehdy přišli s 12 zpravodajskými hodnotami. Podle nich například záleží na tom, kde se daná událost děje, jestli je jednoznačná, jestli je jednoduchá na zpracování, jestli je nová, případně jestli navazuje už na nějakou událost, která se děje. Další hodnotou je negativita nebo blízkost k elitním národům – pokud je událost negativní nebo se vztahuje k elitním, velkým národům, zvyšuje to pravděpodobnost, že se ta událost stane zprávou. „Důležité je si uvědomit, že tyto charakteristiky se týkají těch událostí, ne těch zpráv. Odvozovat nebo snažit se identifikovat zpravodajské hodnoty v těch zprávách samotných je chybná úvaha,“ uvedl Nečas.
Média rozhodují o tom, co je důležité, podle vlastní logiky
Podle Nečase výsledný set zpráv, které se objeví, ať už v audiovizuálních médiích, nebo v internetových zpravodajských médiích, je výsledkem velmi selektivních procesů. Nabízí se potom položit si otázku, zda nám média sdělují to, co je skutečně důležité. Tam ale přichází první problém: jak definovat, co je skutečně důležité? Ať už si důležitost definujeme jakkoliv, média se řídí svou vlastní logikou a procesy. „Zřetelné a dlouhodobě prokázané například je, že média dávají přednost informacím z tzv. oficiálních zdrojů, jako jsou například samosprávy, vláda, ministerstva, vrcholní politici,“ vysvětlil dále Nečas.
Významný vliv na podobu zpravodajství mají také zpravodajské agentury. Vlastimil Nečas jako příklad uvedl světové zpravodajské agentury jako Reuters nebo AP, které v důsledku nedostatečného pokrytí světa vlastními zpravodaji média využívají jako svůj relevantní zdroj informací. „V této souvislosti se používá koncept tzv. globalizace zpravodajství, kdy se jasně ukazuje, že perspektiva, kterou pokrývají tyhle velké zpravodajské agentury například válečné konflikty nebo mezinárodní události, tak se propisuje do zahraničního zpravodajství v nejrůznějších zemích světa,“ uvedl dále Nečas.
Svou roli při tvorbě zpráv hraje i představa novinářů, redaktorů, editorů o publiku a celkově politika toho média. Rozvoj digitálních a síťových médií umožnil médiím získat rychleji zpětnou vazbu o tom, co je a co není atraktivní. A to jim podle Nečase umožňuje velmi rychle a dynamicky reagovat na to, na co čtenáři klikají, co se jim líbí a co je nosné.
Zpravodajství je standardizované a předvídatelné
V další části rozhovoru Nečas vysvětlil, co znamená standardizace při tvorbě zpravodajství. Podle něj je zpravodajství výsledek činnosti, která je jasně naplánovaná, jasně strukturovaná a jasně produkovaná. „Každý si toho může všimnout ve chvíli, když se podíváte například na televizní zpravodajství a podíváte se na jednotlivé reportáže. Tak když si odmyslíte ty konkrétní osoby a ta konkrétní témata, tak vám zůstane kostra, která je velmi podobná.“ Standardizace snižuje náklady a zvyšuje přehlednost v médiích, ale zároveň pokud tato pravidla vnější aktéři znají, tak mohou mnohem snáze do médií prosadit svá vlastní témata. To je něco, čemu se podrobněji věnoval 3. díl Mediálního minima s Janem Křečkem. Z výzkumů se také ukazuje, že značnou část zpravodajství představují informace, se kterými jsou média schopná dopředu pracovat a připravit si je.
Sociální sítě jako zdroj zpravodajství?
Podle Nečase se často stávají výroky politiků na sociálních sítích a reakce na ně součástí zpravodajství, čímž se ale podle něj zpravodajství ochuzuje o jednu z nejdůležitějších a velmi potřebných vlastností a to je možnost reagovat a doptávat se. Zároveň ale používání sociálních sítí jako zdroje informací od politických aktérů vede k tomu, že „…zpravodajství přestává být faktickým, faktuálním žánrem, ale stává se jakýmsi souborem osobních postojů a názorů politických aktérů.“
Média ovlivňují to, o čem přemýšlíme
Nečas vysvětlil i další mediální teorii, které se říká nastolování agendy nebo nastolování témat. Ta zjednodušeně popisuje to, jaký vliv mají zpravodajská média na to, co považujeme za důležité. Podle Nečase se z výzkumů ukazuje, že média jsou relativně schopná ovlivňovat naši pozornost a důležitost, kterou přikládáme tématům a oblastem, které jsou mimo naši přímou zkušenost. „Tím, jakou prioritu dávají jednotlivým tématům ve zpravodajství, kolik prostoru a jak často je nějaké téma v médiích zdůrazňované, tak tohle se promítá do toho, která témata považujeme za důležitá,“ uvedl Nečas. Zároveň se podle něj ukazuje, že média jsou schopná přenášet do veřejnosti i rámce, nějaké specifické kontexty, ve kterých se o daných tématech informuje. Na příkladu klimatické změny vysvětlil, že lidé si pak mohou s tímto tématem spojovat hlavně ve zpravodajství často zmiňované elektromobily nebo emise produkované spalovacími motory.
Nastolování agendy a sociální sítě
Podle Vlastimila Nečase nejde sociální sítě označovat jako mediální organizace, protože mimo jiné nevytvářejí vlastní zpravodajství. S informacemi pracují trochu jinak. „Ty mechanizmy, které vstupují do toho výběru, tak jsou algoritmizované, do značné míry automatizované. A podléhají preferencím jednotlivých uživatelů. A je poněkud obtížné porozumět mechanizmům toho výběru ve chvíli, kdy ty organizace samy nedají k dispozici klíče, pomocí kterých ty informace filtrují.“ Podle Nečase je ale zajímavé, že i když čerpáme spoustu nejrůznějších informací ze sociálních sítí, tak pokud se chceme opravdu dozvědět, co se děje, tak jdeme na klasická velká zpravodajská média. A to platí obzvláště v situacích, které jsou neznámé nebo nenadálé. Příkladem může být válečné ohrožení nebo epidemie.
Zdroje k rozhovoru:
MCCOMBS, Maxwell. Agenda Setting: Nastolování agendy; masová média a veřejné mínění. Překlad Tomáš Kačer, Vlastimil Nečas. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-591-2.
MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. 4., rozšířené a přepracované vydání. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-574-5.
ŠKODOVÁ, Martina (ed.) a kolektiv. Agenda-setting: teoretické přístupy. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2008. Dostupné také z: https://www.soc.cas.cz/images/drupal/publikace/agenda_setting_finalni_na_web.pdf
Zpravodajské hodnoty. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2025-01-16]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zpravodajsk%C3%A9_hodnoty
Další tipy ke čtení:
Nastolování agendy. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2025-01-16]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nastolov%C3%A1n%C3%AD_agendy
ŠKODOVÁ, Martina (ed.) a kolektiv. Agenda-setting: teoretické přístupy. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2008. Dostupné také z: https://www.soc.cas.cz/images/drupal/publikace/agenda_setting_finalni_na_web.pdf
MCCOMBS, Maxwell. Agenda Setting: Nastolování agendy; masová média a veřejné mínění. Překlad Tomáš Kačer, Vlastimil Nečas. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-591-2.
MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. 4., rozšířené a přepracované vydání. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-574-5.
Další tipy k poslechu:
Politická literatura na českých pultech: Maxwell McCombs – Agenda Setting [online]. Můj rozhlas, [cit. 2025-01-16]. Dostupné z: https://www.mujrozhlas.cz/politicka-literatura-na-ceskych-pultech/maxwell-mccombs-agenda-setting-pripravil-petr-zantovsky
Rozpravy 3/2021: Jak vidět politiku v médiích s Janem Křečkem [online]. [cit. 2025-01-16]. Dostupné z: https://rozpravy.fsv.cuni.cz/mm3-jak-videt-politiku-v-mediich-s-janem-kreckem/
Další tipy ke zhlédnutí:
Agenda Setting Theory (Explained in 2 Minutes) . 28. října 2024. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=LoSwuCyDqEw
Rozpravy 2018/12: Agenda setting ve sportovním zpravodajství . Živě vysíláno 20. prosince 2018. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=UAfMuoYqfvM
Rozpravy 2016/10: Vliv vyhledavačů a sociálních médií na tvorbu zpravodajství . Živě vysíláno 25. října 2016. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=bFd2FxvYLM8
Rozpravy 2016/03: Důvěryhodnost zdrojů ve zpravodajství (celý záznam) . 1. dubna 2016. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=8Or8TnzYfvU