Na facebooku se šíří obrázek od stránky Jsem hrdý Slovan, který porovnává aktivity Ukrajiny a Ruska, resp. proruských separatistů na Ukrajině. Text se velice selektivně zaměřuje pouze na prohřešky Ukrajinců, zejm. však zcela nepravdivě přisuzuje ukrajinské straně vinu za všechny oběti občanské války vč. jejích vlastních vojáků.
Ukrajinská revoluce v roce 2014
Podle prvního bodu proběhl na Ukrajině v roce 2014 násilný převrat řízený ze zahraničí. Zaměřme se tedy na výměnu vlády a prezidenta v roce 2014. Ta měla svůj původ v sérii protestů označovaných jako Euromajdan, které nastaly poté, co v listopadu roku 2013 tehdejší ukrajinská vláda i prezident Viktor Janukovyč rozhodli o zastavení příprav podpisu asociační dohody Ukrajiny s Evropskou unií.
Euromajdan se neobešel bez násilí. Ukrajinská policie již na podzim 2013 rozháněla demonstrace, protestující začali blokovat administrativní budovy. Násilné útoky ze strany demonstrantů se skutečně vyskytly, zejména poté, co ukrajinský parlament přijal v rozporu s jednacím řádem zákony porušující občanské svobody. Násilí na obou stranách se stupňovalo a v únoru 2014 již místa demonstrací připomínala válečnou zónu.
K největšímu masakru během Euromajdanu došlo mezi 18. a 20. únorem, kdy v důsledku policejního ostřelování zemřelo skoro 90 lidí, v drtivé většině protestující. Tehdejší postup ukrajinské vlády proti demonstrantům odsoudil (.pdf) i Evropský soud pro lidská práva. Ukrajinský prezident Janukovyč uprchl ze země.
Ukrajinský parlament následně sesadil Janukovyče a zvolil nového, dočasného prezidenta. Proces těchto kroků v ukrajinském parlamentu byl nicméně sporný a zřejmě docházelo i k porušování ukrajinské ústavy. Problematické bylo zejména samotné odvolání a nahrazení prezidenta, který sice nejprve slíbil rezignaci, později ji však odvolal a byl sesazen hlasováním parlamentu. Ještě v roce 2014 se pak na Ukrajině konaly nové volby.
Šlo tedy o násilný puč? K násilí bezpochyby docházelo, včetně zabíjení demonstrantů ze strany bezpečnostních složek. Samotná výměna prezidenta a vlády sice proběhla sporně, ovšem došlo k ní hlasováním v parlamentu, kde 328 ze 450 původně zvolených zástupců hlasovalo pro Janukovyčovo sesazení. I když většina Janukovyčovy Strany regionů nebyla u hlasování přítomna, 36 jeho spolustraníků rovněž hlasovalo pro. Dodejme, že ukrajinská opozice měla podporu ze zahraničí, včetně protestů ve světových městech či vyjádření lídrů, z toho však nelze dovozovat, že by byla řízena ze zahraničí.
Pokusy o vraždu ukrajinských prezidentů
Facebookový příspěvek se zmiňuje rovněž o pokusu zavraždit ukrajinského prezidenta. Na základě dostupných dokladů se přitom dá hovořit celkem o 4 situacích, kdy mohlo dojít k ohrožení jeho života.
- Viktor Juščenko, prezident mezi lety 2005 a 2010, se sice stal terčem neúspěšného atentátu, nicméně již v době své předvolební kampaně.
- V roce 2010 vybuchlo několik bomb v ukrajinském městě Kirovograd, které ve stejný den prezident Juščenko navštívil. Zřejmě však o pokus o atentát nešlo.
- V roce 2014 našla ochranka prezidenta Petro Porošenka u jeho domu bombu.
- V září roku 2021 se pak pokusil útočník zabít blízkého spolupracovníka prezidenta Zelenského.
Příspěvek však zřejmě hovoří o Viktoru Janukovyčovi, který byl prezidentem v době revoluce v roce 2014. Žádný pokus o atentát na něj jsme však nedohledali. Jen Janukovyč sám se několik dní po svém útěku ze země zmínil o tom, že v Kyjevě mělo dojít ke střelbě na jeho kolonu vozidel. Jeho blízký spolupracovník byl v té době postřelen.
Ruské obyvatelstvo a ruský jazyk na Ukrajině
Tvrzením o útlaku ruského obyvatelstva jsme se věnovali již dříve. Použijeme zde tedy text z našeho předchozího článku:
Na východě Ukrajiny dlouhodobě funguje speciální pozorovací mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), která pravidelně podává zprávy o stavu na obou stranách tzv. linie dotyku. Zprávy OBSE ale neobsahují žádné zmínky o genocidě či porušování lidských práv. Kromě obecných prohlášení nenajdeme zmínky o porušování lidských práv či práv etnických nebo jazykových menšin ani v dokumentech Vysokého komisaře pro národnostní menšiny OBSE.
Stav lidských práv na Ukrajině monitoruje také Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR). V poslední zprávě (.pdf), která zahrnuje období od listopadu 2019 do října 2021, již určité zmínky o porušování lidských práv najdeme. Úřad Vysokého komisaře zmiňuje (str. 5) případy výhrůžek směřovaných proti lidem, kteří veřejně kritizovali tzv. jazykový zákon. Jeho cílem bylo zvýraznit roli ukrajinského jazyka jako úředního jazyka Ukrajiny, a to i v oblastech s ruskojazyčným obyvatelstvem.
V červnu 2020 došlo k incidentu, kdy byl místní charkovský politik brutálně zbit před svým domem. OHCHR toto zmiňuje (.pdf, str. 5) v souvislosti s útoky na představitele politických stran, kteří nesdílejí protiruské postoje. Na konci ledna 2021 někdo poničil kancelář veterinární kliniky v Mariupolu poté, co veterinářka na Facebooku nabídla 50% slevu těm zákazníkům, kteří se nechají obsloužit v ruštině. Další incidenty z východu Ukrajiny, které by byly etnicky či jazykově motivovány, OHCHR nezmiňuje.
K etnicky motivovaným útokům tedy na Ukrajinou kontrolovaném Donbase opravdu dochází, ze zpráv OHCHR ani OBSE však nevyplývá, že by tento trend kyjevská vláda nějak systematicky podporovala. Zpráva OHCHR naopak poukázala (.pdf, str. 21) na systematické porušování základních práv, a to jak na území samozvaných nezávislých republik na východě Ukrajiny, tak na území Ukrajiny okupovaném Ruskem.
Porušování práv menšin na Ukrajině se obvykle zmiňuje v souvislosti s jazykovým zákonem. Ten zavedl vysoké kvóty pro obsah v ukrajinštině pro audiovizuální i tištěná média a učinil znalost jazyka povinnou pro některé profese jako pro úředníky, učitele či doktory. Například lidskoprávní organizace Human Rights Watch uvedla, že je problematika jazykového zákona vysoce zpolitizovaná v kontextu ruských vojenských aktivit vůči Ukrajině. Tzv. Benátská komise Rady Evropy ve svém sdělení k otázce prosazování ukrajinštiny poukázala (str. 11) na to, že „historické znevýhodnění ukrajinštiny (…) nemůže ospravedlnit zbavení ruského jazyka a rusky mluvících obyvatel Ukrajiny ochrany, která je zaručena ostatním jazykům a jejich uživatelům“ (překlad Demagog.cz). Jazykový zákon byl terčem kritiky i ze strany ukrajinského prezidenta Zelenského, který na veřejnosti často sám hovoří rusky.
Dodejme, že jsme však nedohledali příklady podstatných dopadů jazykového zákona na ruskou menšinu žijící na Ukrajině. Ani uvedené organizace dohlížející na stav lidských práv na Ukrajině se o podobných případech nezmiňují. Ruština je nadále jedním z menšinových jazyků explicitně chráněných čl. 10 ukrajinské ústavy.
Námi ověřovaný příspěvek na facebooku hovoří o pronásledování ruského obyvatelstva, které má bránit holé životy, a o zákazu ruštiny. K jazykově či etnicky motivovaným útokům a nátlaku bezpochyby v posledních letech docházelo. O rozsáhlé a systematické diskriminaci včetně zákazu ruštiny však hovořit nelze.
Násilí na obyvatelích samozvaných republik na východě Ukrajiny je však spíše otázkou válečného konfliktu, který probíhá od roku 2014, proto se nyní zaměřme na něj.
Dobrovolnické jednotky
Facebookový příspěvek zmiňuje působení „trestných batalionů“ na území Ukrajiny. Odkazuje se tak zřejmě na dobrovolnické síly, které hrály po vypuknutí války v roce 2014 významnou roli, protože ukrajinská armáda nebyla na válku dobře připravená. Sponzorovali je mj. ukrajinští podnikatelé. V průběhu let 2014 a 2015 pak posilující ukrajinská armáda většinu batalionů integrovala pod své velení. Tehdejší prezident Porošenko se proti nezávislému působení batalionů mimo ukrajinská vojska tvrdě vymezoval.
Ukrajinské bataliony se staly terčem kritiky. Mezinárodní organizace Amnesty International kritizovala (.pdf) batalion Aidar, který se měl v roce 2014 dopouštět týrání a válečných zločinů. Ve stejném roce také stejná organizace obvinila ukrajinské bataliony, že brání přístup k humanitární pomoci. Organizace za porušování lidských práv dlouhodobě kritizuje obě válčící strany.
Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) pak ve své zprávě zmiňuje (.pdf, str. 10) zločiny páchané jinými bataliony, kupříkladu Azov nebo Donbas. Stejná zpráva pak obviňuje (str. 14) ze stejných zločinů i proruské síly a jejich dobrovolnické jednotky.
Válka na východní Ukrajině a její oběti
Námi ověřovaný příspěvek nakonec uvádí, že Ukrajina v probíhajícím konfliktu způsobila 14 tisíc obětí a ostřeluje civilní obyvatelstvo v trestných operacích, zatímco druhá strana způsobila pouze desítky či stovky mrtvých, brání holé životy a zasahuje pouze vojenskou infrastrukturu.
Předně, podle OSN skutečně zahynulo (.pdf, str. 3) od roku 2014 ve válce na východní Ukrajině 14 200 až 14 400 obyvatel. Bližší statistika nám však ukáže, že civilisté tvoří zhruba 3 400 obětí, ukrajinské síly 4 400 obětí a proruští separatisté 6 500 obětí. Obě strany konfliktu tak byly už před ruskou invazí v únoru 2022 zodpovědné za tisíce obětí.
Příspěvek stránky Jsem hrdý Slovan vyšel 24. února 2022, tedy v první den rozsáhlé ruské invaze Ukrajiny. Již ten den však došlo ze strany ruských jednotek k útokům na některé civilní cíle, např. ve městě Čuhujiv nebo v Kyjevě. První den se nicméně ruské síly skutečně zaměřovaly primárně na vojenské cíle, za kterými teprve následovaly rozsáhlé útoky na ukrajinská města.
Shrnutí
Shrňme si nyní jednotlivá tvrzení facebookového příspěvku a jejich přesnost: Příspěvek relativně pravdivě poukazuje na násilí v době revoluce v roce 2014, na omezování práv rusky mluvících obyvatel Ukrajiny a na kontroverzní působení dobrovolnických jednotek během osmiletého konfliktu. To, že pomíjí potlačování práv, násilí i působení kontroverzních dobrovolníků v separatistických částech Ukrajiny, je nicméně přinejmenším zavádějící. Označení revoluce v roce 2014 za násilný převrat a zmínka o atentátu na prezidenta jsou již nepravdivé.
Zcela nesmyslné je však přiřazovat všech 14 tisíc obětí osmiletého konflitku na Ukrajině vládní straně a označovat působení separatistů pouze za hájení holého života s desítkami a stovkami obětí. Působení separatistů a Rusů si během konfliktu vyžádalo tisíce obětí na životech. Stejně tak již 24. února 2022 docházelo k útokům i na civilní cíle a ruská vojska na Ukrajině jistě pouze nehájila holé životy.
