V senátním obvodu na Praze 2 se ve druhém kole voleb střetl dosavadní senátor Marek Hilšer a egyptolog Miroslav Bárta. Jejich debata na Českém rozhlase se týkala především dostupného bydlení nebo železničního mostu na Vyšehradě. Kromě toho kandidáti mluvili o byrokracii a klientelismu. Na čtyři vybrané výroky se zaměříme v následující analýze.
Marek Hilšer (Piráti + MHS): „Vídeň staví developerům podmínky a říká: pokud chcete stavět, tak 15, 20 % nebo 50 % bytů bude (…) v majetku města.“
NEPRAVDA
Magistrát Vídně určuje podíl městem dotovaných nájemních bytů, který developeři musí do nových bytových projektů zahrnout. Vlastnictví části nově vzniklého bytového fondu si však nenárokuje.
Senátor Marek Hilšer se v kontextu debaty věnuje problematice bydlení, kterou zařadil do svého volebního programu. Jako příklad hodný následování uvádí Vídeň, která je podle něj „velmi dobré město k bydlení“.
Bytová politika ve Vídni
Město Vídeň už od 20. let minulého století buduje svůj program městského bydlení. Za posledních 100 let ve Vídni postavila 420 tisíc bytů a dotované bydlení se staví i nadále – ne všechno je však ve vlastnictví města.
Z celkového počtu bytů ve Vídni, kterých je zhruba jeden milion, vlastní odhadem 220 tisíc město a 200 tisíc nezisková stavební družstva, tzv. bytová družstva. Celkově v bytech, které město přímo či nepřímo dotuje, v současné době žije přibližně polovina obyvatel Vídně.
Nové projekty vznikají na městských pozemcích na základě developerské soutěže (Bauträgerwettbewerbe). O stavbu nových bytů se v současnosti uchází zejména nezisková stavební družstva, která jsou odpovědná za výstavbu, rekonstrukci, i správu bytů, jak pro Seznam Zprávy uvedl Christian Schantl z magistrátní organizace pro městské byty Wiener Wohnen. V soutěžích musí developerské asociace dbát na požadavky města – jde například o podmínky v oblasti sociální i ekologické udržitelnosti, roli hraje i cena stavby a výše nájmu či například kvalita veřejného a zeleného prostoru.
Nově vznikající bytové projekty navíc podléhají vídeňskému stavebnímu řádu. Podle jeho novely z roku 2019 musí developer, který chce stavět na ploše nově určené pro bydlení, výměnou za dotaci vyhradit (.pdf, str. 19) dvě třetiny nových bytů právě pro městem dotované bydlení s regulovaným nájemným – nemusí však spadat do majetku města. Zbývající třetinu mohou developeři prodávat či pronajímat za tržní ceny. Vídeňský magistrát se tímto způsobem snaží zejména zabránit spekulativním prodejům pozemků a domů za účelem maximálního zisku.
Závěr
Vídeň stavbu nových bytových projektů kontroluje prostřednictvím soutěží, které jsou postaveny na řadě podmínek souvisejících s kvalitou nově vznikajícího bydlení. Přestože město velké množství domů v minulosti postavilo a velkou část z nich i nadále vlastní, na developery podmínku vlastnického podílu tak, jak ji Marek Hilšer popisuje, neklade. Část nově postavených bytů pouze musí spadat do kategorie městského bydlení, které město dotuje.
Miroslav Bárta (TOP 09 + STAN): „Když se podíváte na data, která publikuje Evropská unie, tak vidíte, že máme významný přebytek byrokratů.“
NEPRAVDA
Ve statistikách EU se objevují jen informace o počtech státních zaměstnanců, ne přímo o počtech úředníků. O tom, zda je v Česku přebytek úředníků či není, se žádná dostupná publikace EU nezmiňuje.
Kandidát do Senátu Miroslav Bárta za koalici STAN a TOP 09 mluví o tom, že data Evropské unie říkají, že je v Česku nadbytek úředníků. V našem odůvodnění se tak zaměříme na to, jestli nějaká publikace EU o takové záležitosti pojednává.
EU a úředníci
Data Evropské unie z roku 2020 ukazují, že podíl státních zaměstnanců ze všech zaměstnaných v České republice se pohybuje okolo 17 %, tedy přibližně stejně jako je průměr Evropské unie. Statistika také ukazuje porovnání s rokem 2000, oproti kterému můžeme pozorovat pouze nepatrný nárůst. Nejvíce státních zaměstnanců z EU v roce 2020 měly severské státy jako Finsko, Dánsko nebo Švédsko, v nichž stát zaměstnává až 29 % lidí.
Zmíněná data ovšem znázorňují celkový podíl státních zaměstnanců, nikoli pouze úředníků zaměstnaných ve státní správě. Neříkají ani to, jestli je ve členských státech nadbytek úředníků. Statistika EU navíc zahrnuje i počet zaměstnanců na regionální úrovni, armádní složky a v některých státech i zaměstnance ve školství nebo zdravotnictví.
Podíl státních úředníků na celkové pracovní síle z jiných statistik EU nevyplývá. Eurostat sleduje pouze průměrný úřednický plat v jednotlivých členských státech nebo počet zaměstnanců v ústřední státní správě. Ani tyto statistiky ale nepojednávají o tom, jestli je v jednotlivých zemích přebytek úředníků. S dotazem, na jakou publikaci se přesně odkazuje, jsme se obrátili i přímo na Miroslava Bártu, dosud jsme však nedostali odpověď.
Úředníci a státní zaměstnanci v ČR
Detailnější statistiky o počtu státních zaměstnanců nabízejí české instituce. Ze studie Národní rozpočtové rady vyplývá, že vládní sektor v roce 2021 zaměstnával asi 940 tisíc lidí, tedy 22,6 % všech českých zaměstnanců bez ohledu na velikost pracovního úvazku (.pdf, str. 10). Jedná se o širší skupinu, než jsou zaměstnanci státu, jelikož zahrnuje například instituce veřejného zdravotnictví nebo veřejných vysokých škol. Přímo ze státního rozpočtu bylo v roce 2023 placeno asi 484 tisíc lidí. Tato skupina jsou zaměstnanci státu, jejich zaměstnanost reguluje a financuje státní rozpočet a jejich podíl na pracovní síle v ČR byl 9,3 %.
Co se týče pouze úředníků, podle Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) jich český stát v roce 2023 zaměstnával celkem 76 595, což představovalo zhruba 16 % zaměstnanců státu. Jejich podíl na celkové pracovní síle činil jen 1,5 %.
Závěr
Z dat Evropské unie například vyplývá, že podíl státních zaměstnanců v ČR na pracovní síle se v roce 2020 pohyboval okolo 17 %, což představuje průměr EU. Tato statistika ovšem zahrnuje počet všech zaměstnanců států, nikoli pouze úředníků a neříká ani nic o tom, jestli je v daných státech úředníků přebytek. To nevyplývá ani z žádných jiných dat EU. Výrok Miroslava Bárty tak hodnotíme jako nepravdivý.
Marek Hilšer: (Piráti + MHS): „Představitelé STAN (…), pan Hlaváček je zásadně pro to, aby se ten most (Vyšehradský železniční most, pozn. Demagog.cz) zboural.“
PRAVDA
Petr Hlaváček (STAN) podporuje odstranění historického vyšehradského mostu z jeho stávajícího místa a výstavbu nové konstrukce. Podporuje sice také demontáž a přemístění původního mostu do jiné části Prahy, i v takovém případě ale dojde k zániku památky v jejím původním kontextu.
Marek Hilšer mluví o tom, že náměstek pražského primátora pro oblast územního rozvoje Petr Hlaváček (STAN) podle jeho slov prosazuje zbourání vyšehradského železničního mostu – historické konstrukce na pražské Výtoni.
Plány na nový most
V roce 2019 tento most odborníci z ČVUT doporučili zbourat a tento postup následně prosazovala zejména Správa železnic. V roce 2022 představila návrh nového mostu a zmiňovala, že se původní konstrukce přesune na jiné místo a bude sloužit pro chodce a cyklisty. Zástupci hlavního města Prahy na konci roku 2023 uváděli, že do úvahy připadají dvě lokality v Modřanech, tedy místa v jiné části Prahy, několik kilometrů vzdálená od současné polohy mostu.
Autoři architektonického návrhu na začátku roku 2024 ujišťovali, že se původní konstrukce jen přesune, a tím pádem nedojde ke „zbourání“. Podle některých opozičních pražských zastupitelů ale Praha nemá pro přesun zajištěné pozemky. Spolek Nebourat, který památku brání, uvedl, že slibům o přesunu nevěří. Plány na demontáž a přesun navíc nadále označoval za plány na zbourání mostu, protože památka nebude zachována ve stávající podobě na svém místě.
Postoj Petra Hlaváčka
V roce 2019 Hlaváček podpořil návrh Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy rozšířit most o další kolej a zdůraznil snahu dohodnout se s památkáři. Autoři zmíněného návrhu přitom počítali právě s tím, že původní konstrukce bude nahrazena konstrukcí zcela novou.
Rada města potřebu třetí koleje zmínila i na zasedání pražského zastupitelstva v březnu 2023 (.pdf, str. 82). Podle náměstka pro dopravu Zdeňka Hřiba (Piráti) Petr Hlaváček odsouhlasil usnesení, které podpořilo možnost rekonstrukce mostu (.pdf, str. 65–66). Text zmiňoval, že most jako kulturní památku nelze zbourat, zároveň ale uváděl, že o výsledné podobě mostu nebude rozhodovat hlavní město, ale stát a Správa železnic.
Letos v srpnu Petr Hlaváček se zbytkem rady schválil možnost „zachování a přemístění Výtoňského mostu“, pokud dojde k výstavbě nového mostu. Sám Hlaváček na svém účtu na síti X přitom potřebu „nového mostu“ obhajoval. V reakci na kritiku za podporu tohoto řešení dodal, že to podle jeho názoru není v rozporu s výše popisovaným usnesením.
Závěr
Petr Hlaváček podporuje odstranění vyšehradského železničního mostu ze stávajícího místa a je zastáncem nahrazení historické konstrukce konstrukcí zcela novou. Podporuje sice také demontáž a přemístění původního mostu, i v takovém případě ale dojde k zániku památky v jejím původním kontextu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.
Miroslav Bárta (TOP 09 + STAN): „V Kodani (…) mají předpis, že říkají majitelům: můžete mít tisíce bytů, ale musíte je dát na trh za cenu obvyklou v dané oblasti.“
PRAVDA
V Dánsku platí pravidlo, že rezidenční nemovitost nemá být neobydlená déle než 6 týdnů. Dle zákona nesmí nájem u budov postavených před r. 1992 přesáhnout běžnou tržní cenu, u novějších budov ji nesmí přesahovat o více než 15 %. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.
Dánsko a nájmy
V Dánsku platí zákon, který stanovuje pravidla pro situace, kdy je rezidenční nemovitost neobydlená déle než šest týdnů (.pdf, str. 34). Pokud majitel v rezidenční nemovitosti nežije ani ji nepronajímá, obec ho může donutit pronajmout nemovitost nájemci, kterého určí samospráva.
Koupit nemovitost v Dánsku mohou lidé, kteří zde mají trvalý pobyt nebo v zemi žijí minimálně pět let. Zakoupit nemovitost v Dánsku mohou také občané zemí Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru, kteří v Dánsku pracují nebo podnikají. Ostatní musí žádat o povolení tamní ministerstvo spravedlnosti. Zásadní restrikce týkající se vlastnictví nemovitostí zde nejsou.
Regulace nájmu rezidenčních nemovitostí se odvíjí od jejich stáří. Nájmy v budovách postavených před rokem 1992 podléhají regulaci tak, aby nepřesáhly náklady na údržbu nemovitosti a určité procento její hodnoty (.pdf, str. 8). Nájmy v budovách postavených před rokem 1992, ale výrazně rekonstruovaných, nesmí přesáhnout výši nájmu, která je v dané oblasti obvyklá pro daný typ nemovitosti (str. 8). V budovách postavených po roce 1992 nájem těmto regulacím nepodléhá, v takových případech ale platí model tzv. tržního nájemného. Nájem v rámci tohoto modelu nesmí být „nepřiměřeně vysoký“, což podle rozhodnutí soudů znamená, že se konkrétní nájem nesmí lišit o více než 10–15 %, než je obvyklý nájem u obdobných nemovitostí.
Závěr
Dánské zákony nutí majitele neobydlených rezidenčních nemovitostí nabídnout je k pronájmu, pokud je sami nevyužívají k bydlení. Zároveň v zemi platí legislativa omezující výši nájmu. U budov postavených před rokem 1992 nájem nesmí přesahovat obvyklou tržní cenu, u novějších rezidenčních budov nesmí nájem přesahovat běžnou cenu o více než 15 %. Výrok Miroslava Bárty tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou.
