Kandidát na prezidenta v Interview ČT24 mluvil nejen o své kampani a pravomocích prezidenta, ale také o tématech souvisejících s jeho dosavadní funkcí předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů. V rámci tohoto článku jsme kromě faktických výroků Josefa Středuly, které se týkají právě příjmů a pracovní doby českých zaměstnanců, vybrali také analýzu jeho slov o návštěvě ruské ambasády v roce 2016.
Josef Středula: „To, co se odehrálo v roce 2020, to znamená daňové změny, (…) na nichž se podílela nejvíce hnutí ANO, ODS a SPD.“
PRAVDA
V roce 2020 tehdejší vláda představila daňový balíček, kterým se měnily některé zákony v oblasti daní, mj. byla zrušena tzv. superhrubá mzda. Pro výslednou podobu zákona i dílčí rozhodnutí o superhrubé mzdě koncem roku opravdu hlasovali převážně poslanci z hnutí ANO, ODS a SPD.
Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a kandidát na prezidenta Josef Středula mluví o daňovém balíčku, který byl zaveden zákonem č. 609/2020 Sb. a který Poslanecká sněmovna schválila ke konci roku 2020. Návrh Poslanecké sněmovně předložila tehdejší vláda Andreje Babiše v červnu 2020. Sněmovna v listopadu 2020 ve třetím čtení návrh zákona (.pdf) schválila (.pdf). Pro přijetí hlasovali poslanci hnutí ANO, ODS, SPD, KSČM a také dva nezařazení poslanci. Senát však dolní komoře návrh vrátil k projednání.
Výslednou podobu daňového balíčku pak Poslanecká sněmovna schválila 22. prosince 2020. Pro přijetí zákona hlasovali všichni přítomní poslanci z hnutí ANO, ODS a SPD. Dále také Miloslava Vostrá (KSČM), Marek Výborný a Marian Jurečka (oba KDU‑ČSL) a čtyři nezařazení poslanci.
Zrušení superhrubé mzdy
Přijatý zákon zrušil tzv. superhrubou mzdu s účinností od začátku roku 2021 a nahradil ji dvěma sazbami daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 % a 23 %. Tzv. superhrubá mzda, která byla zavedena v roce 2008, představovala základ pro výpočet daně z příjmů fyzických osob. Ke standardní hrubé mzdě se pro tento účel přičítaly odvody zaměstnavatele dotyčné osoby na sociální a zdravotní pojištění. Představovala tedy celkové náklady, které měsíčně vynaložil zaměstnavatel na svého zaměstnance.
Ačkoliv sazba daně z příjmů činila u superhrubé mzdy 15 %, efektivní příjmové zdanění bylo kvůli navýšenému základu daně vyšší, konkrétně 20,1 %. Pro roční příjmy vyšší než čtyřnásobek průměrné roční (resp. 48násobek měsíční) mzdy se uplatňovala také tzv. solidární přirážka. Takto vysoké příjmy byly tedy kromě standardních 15 % navíc zdaněny 7% přirážkou.
Nový daňový balíček z konce roku 2020 ponechal 15% sazbu daně, nyní se ale vypočítává pouze z hrubé mzdy, nikoliv ze superhrubé mzdy. Namísto solidární přirážky již dnes zákon hovoří přímo o dani 23 %, která se, stejně jako dříve, uplatní pro příjmy nad 48násobek průměrné mzdy ročně.
Doplňme, že zrušení superhrubé mzdy tehdy kritizovali někteří ekonomové, kteří upozorňovali na velké výpadky ve státním rozpočtu: „Výpadky v příjmech v řádech vyšších desítek miliard korun nebude jednoduché najít a vysoké deficity se tak patrně stanou v příštích letech běžnou praxí,“ řekl např. hlavní ekonom ING Jakub Seidler.
Na významný výpadek příjmů státního rozpočtu upozorňuje také Josef Středula. Doplňme, že rozpočtově významné zrušení (.pdf, str. 2, bod 3) superhrubé mzdy v rámci projednávání daňového balíčku navrhl Andrej Babiš. Pro jeho pozměňovací návrh hlasovali poslanci ANO, ODS, SPD, jeden poslanec TOP 09 a pět nezařazených poslanců.
Další daňové změny
Kromě zrušení superhrubé mzdy přinesl daňový balíček i jiné změny, došlo např. ke zvýšení základní slevy na poplatníka. Jedná se o základní daňovou slevu, kterou může uplatnit každý poplatník daně z příjmů, tedy každá osoba, která má vlastní zdanitelné příjmy. Týká se tedy nejen všech zaměstnanců, ale také OSVČ nebo lidí pracujících na dohodu. Jedná se o peněžní částku, o kterou se snižuje záloha na dani z příjmů a která vede k lehce progresivnímu zdanění.
V roce 2021 základní sleva na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob stoupla o 3 000 Kč na 27 840 Kč za rok. Součástí schváleného návrhu bylo také zvýšení slevy o další 3 000 Kč na konečných 30 840 Kč v roce 2022.
Uveďme i některé z dalších změn, které přinesl daňový balíček. Zákon např. zavedl stravenkový paušál, tedy alternativu ke stravenkám, která nepodléhá odvodům a daním. Daňový balíček také zajišťuje kompenzaci výpadku příjmu samospráv způsobeného mj. právě zrušením superhrubé mzdy. Podíl obcí na výnosu ze sdílených daní se tak zvýšil z 23,58 % na 25,84 % a podíl krajů z 8,92 % na 9,78 %.
Závěr
Výslednou podobu daňového balíčku, který zrušil mj. superhrubou mzdu, schválila Poslanecká sněmovna v prosinci 2020. Pro přijetí zákona tehdy hlasovali všichni přítomní poslanci z hnutí ANO, ODS a SPD. Kromě nich pro zákon zvedli ruku i čtyři nezařazení poslanci, dva poslanci KDU‑ČSL a poslankyně KSČM. Zástupci ANO, ODS a SPD hlasovali také pro dílčí návrh zrušení superhrubé mzdy. Lze tak říci, že se na daňových změnách nejvíce podíleli právě poslanci hnutí a stran, které zmiňuje Josef Středula. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.
Josef Středula: „Český zaměstnanec například, při ideálním propočtu, proti německému zaměstnanci za 40 let ekonomicky aktivního života odpracuje o 11 let více než ten německý zaměstnanec.“
ZAVÁDĚJÍCÍ
Předně uveďme, že o tom, že český zaměstnanec odpracuje o 11 let více než německý, mluvil Josef Středula například už v roce 2019. Jako zdroj tehdy zmiňoval analýzu (.pdf) Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), které od roku 2014 předsedá. Autoři dokumentu (.pdf, str. 55–56) se při vlastních výpočtech odkazují na data Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) či data Eurostatu za roky 2015 a 2017.
Podle posledních dostupných dat OECD z roku 2021, odpracuje německý zaměstnanec průměrně 1 306 hodin ročně, zatímco v Česku stráví zaměstnanec v práci ročně 1 722 hodin, tj. o 416 hodin více. Český zaměstnanec tedy pracuje zhruba o třetinu delší dobu než ten německý (přesněji o 31,9 %). Pokud by tedy německý zaměstnanec pracoval 40 let, na českého pracovníka by po přepočtu připadalo o 12,74 let více. Podobný výsledek bychom získali, i kdybychom vycházeli z dat OECD za rok 2017 či z dat pro všechny zaměstnané osoby, tedy nejen zaměstnance, ale i osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ).
Doplňme, že srovnání jednotlivých zemí na základě výše uvedených dat je do určité míry problematické, protože podle OECD tato statistika slouží především ke sledování trendů v čase. OECD uvádí, že není vhodná pro porovnání počtu odpracovaných hodin za daný rok kvůli odlišnostem zdrojů a rozdílnosti způsobů výpočtu v jednotlivých zemích. Rozdílnou metodiku používá i Česko a Německo (.pdf, str. 3–4, 6). Do jaké míry má tento fakt vliv na rozdílnost výsledků, nejsme schopni zcela přesně určit. Podle OECD však v případě metodiky, kterou používá ČR, mohou být ve srovnání s tou německou podhodnoceny počty hodin neodpracované kvůli nemoci, pracovním úrazům či mateřské dovolené (.pdf, str. 6). Výsledné číslo ovlivňuje i řada dalších faktorů, např. způsob sběru dat o práci přesčas či ve standardní pracovní době.
Evropský statistický úřad, který u jednotlivých zemí používá jednotnou metodiku, podobné celoroční srovnání jako OECD nenabízí. K dispozici jsou v rámci Eurostatu jen statistiky popisující průměrný týdenní počet hodin, které skutečně zaměstnanci (v hlavním zaměstnání) odpracují. Podle něj čeští zaměstnanci v roce 2021 za týden v průměru odpracovali 37,8 hodiny, u německých zaměstnanců to bylo 34 hodin. V případě Česka tak byl počet hodin o 11 % vyšší než v Německu. Totéž procento získáme i výpočtem nad daty za rok 2019, tedy ještě v době před pandemií covidu-19.
Pokud bychom tedy vycházeli z dat OECD, čeští zaměstnanci za rok odpracují přibližně o třetinu delší dobu než ti němečtí a za 40 let pracovního života odpracují o 12,7 let více. Josef Středula tedy správně (byť nepřesně) poukazuje na rozdíl v datech OECD pro Česko a Německo. Zároveň ale opomíjí problematické aspekty této datové sady. OECD uvádí různá omezení u dat pro jednotlivé státy a poukazuje na to, že metoda sběru dat pro Česko a Německo je do značné míry odlišná. Přímo na webu OECD vedle tabulky se statistikou odpracovaných hodin je totiž uvedeno, že data by neměla sloužit k mezinárodnímu srovnání. Vzhledem k tomu, že Josef Středula bez uvedení těchto limitací dovozuje z dat obecné závěry, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.
Josef Středula: „Nebyl jsem tam (na ruské ambasádě v roce 2016, pozn. Demagog.cz) na jedné straně sám, byl tam i předseda vlády České republiky.“
NEPRAVDA
Recepce na ruské ambasádě v roce 2016 se tehdejší premiér Bohuslav Sobotka neúčastnil. Na akci nicméně byli kromě Josefa Středuly přítomni například prezident Miloš Zeman či předsedové obou komor Parlamentu.
Josef Středula v roce 2016 navštívil ruskou ambasádu u příležitosti 71. výročí od konce druhé světové války. V kontextu rozhovoru je zdůrazněno, že se tato recepce ke Dni vítězství konala dva roky po začátku okupace Krymu Ruskou federací.
Mediální zprávy z události zdůrazňují především přítomnost prezidenta Miloše Zemana, který při této příležitosti pronesl projev v ruštině. Ve svém proslovu mluvil o sjednocení v boji proti mezinárodnímu terorismu. Zmínil především potřebnou spolupráci ve válce s náboženskou nenávistí v kontextu agrese ze strany organizace Islámský stát.
Vedle prezidenta Zemana se recepce zúčastnili i exprezident Václav Klaus a bývalí premiéři Petr Nečas a Jan Fischer. Žádná média nicméně neinformovala, že by na zmiňované akci byl přítomen i tehdejší předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD). Server iRozhlas.cz uvedl, že „českou vládu zastoupil ministr průmyslu Jan Mládek z ČSSD“.
Recepce se účastnili rovněž tehdejší šéfové obou komor Parlamentu: předseda Senátu Milan Štěch a předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček (oba za ČSSD). Pro zajímavost, mimo české politické osobnosti přijali pozvánku na recepci například i tehdejší americký velvyslanec v České republice Andrew Shapiro či muzikant Felix Slováček.
Ačkoliv se recepce na ruské ambasádě účastnily přední politické figury tehdejší doby včetně prezidenta Miloše Zemana a předsedů obou komor Parlamentu, premiér Bohuslav Sobotka nebyl na akci přítomen. Proto hodnotíme výrok jako nepravdivý.
