Přenosná dětská obrna (poliomyelitida) je vysoce nakažlivé virové onemocnění nervového systému postihující míchu. V bývalém Československu onemocnělo v letech 1939 – 1956 více než dvanáct tisíc osob, převážně dětí, z nichž 1 159 zemřelo. Od roku 1957 bylo zahájeno očkování nejdříve neživou a následně od roku 1960 živou očkovací látkou. Díky úspěšnému očkovacímu programu jsme v roce 1961 dosáhli statutu „polio-free“ (tj. země, ve které se nevyskytuje virus poliomyelitidy), a to jako vůbec první stát (vyhlašováno Světovou zdravotnickou organizací).
Výskyt divokého polioviru ve světě se od roku 1988 snížil díky očkovacím kampaním o více než 99 %. V rámci zemí s endemickým výskytem tohoto viru nicméně zůstávají stále problematické země asijského kontinentu, zvláště pak Afghánistán a Pákistán. V Pákistánu se stejně jako v sousedním Afghánistánu virus dětské obrny vyskytuje endemicky. Očkovací týmy jsou zde v posledních deseti letech stálými terči ozbrojených útoků. Od roku 2012 do současnosti bylo zabito množství zdravotnických pracovníků, obdobně jako jejich strážců, bez kterých je práce zdravotníků v Pákistánu v současnosti nemyslitelná. Všechny země světa proto zůstávají ohroženy a to do té doby než bude virus plně vymýcen. Dezinformační kampaně vedoucí k přerušení očkování proti dětské obrně mohou mít negativní dopad i na země, kde se tato nemoc již dlouhodobě nevyskytuje. Přečtěte si celou zprávu k této problematice v dalším vydání Coffee Beans — krátkých článcích, které vám nabízející jedinečný vhled do složitých témat.
Autoři: Prof. RNDr. Vanda Boštíková, Ph.D., Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova, a Prof. RNDr. Aleš Macela, DrSc. Fakulta vojenského zdravotnictví, Univerzita obrany
