Na Facebooku koluje příspěvek, podle kterého byla v roce 1990 z archivu Státní bezpečnosti (StB) vyňata jména některých českých politických a kulturních osobností. Důkazem má být dokument, kterým byly evidenční karty vrcholných politiků přeřazeny z běžných spisů StB. Dokument je sice skutečný, vynětí z běžné evidence ale neznamenalo zničení dokumentů, které jsou dodnes dostupné. Uvedené osobnosti s StB nespolupracovaly, možnou spolupráci s StB naznačuje pouze spis Jiřího Špaka.
Snímek přiložený k facebookovému příspěvku uvádí, že někdejší ministr vnitra JUDr. Richard Sacher v roce 1990 „nechal vyjmout z evidence“ StB 13 veřejně známých osobností, např. Václava Havla, Petra Pitharta, Pavla Rychetského, Dominika Haška nebo současného prezidenta Petra Pavla. Tyto osobnosti měly být podle příspěvku agenty StB. Snímek vedle seznamu jejich jmen obsahuje také scan dokumentu podepsaného Sacherem, který nese název „Pokyn federálního ministra vnitra k zajištění údajů v evidencích statistického evidenčního odboru vnitřní a organizační správy federálního ministerstva vnitra“.
Příspěvek vypadá jako snímek obrazovky z webové stránky pozitivnisvet.cz, na kterou autor odkazuje jako na zdroj informací. Na tomto webu se sice seznam stejných jmen nachází, ani tam ale není spojen s dokumentem o vynětí z běžných spisů. Ani jiné materiály Ministerstva vnitra, které autor příspěvku zmiňuje, neuvádí, že by spisy uvedených osob měly být vyňaty z běžné evidence.
Seznam veřejně známých osobností, které měly být agenty StB, se šířil již v minulosti. Ze spolupráce s StB byli ale téměř všichni křivě obviněni, jak jsme na podzim minulého roku psali zde – zmínění muži sice ve svazcích StB byli vedeni, žádný z nich však nebyl zařazen do kategorie, která by dokládala spolupráci. Tu naznačuje pouze záznam u Jiřího Špaka. V následujících odstavcích se tedy budeme věnovat především nyní sdílenému dokumentu a jeho vlivu na evidenci Státní bezpečnosti.
Pokyn Richarda Sachera a tajemný „fond Z“
Dokument podepsaný ministrem vnitra Richardem Sacherem je skutečný a pochází z 2. dubna 1990 (.pdf, str. 68). Pokyn „v zájmu zajištění stability politického vývoje“ zajistil vynětí evidenčních karet tehdejších ústavních činitelů a politiků, konkrétně se jednalo o: „prezidenta republiky, členů federální vlády, vlády České republiky a vlády Slovenské republiky, poslanců Federálního shromáždění, poslanců České národní rady, Slovenské národní rady a předáků politických stran.“
Federální ministr vnitra pokyn vydal z důvodu probíhajících lustrací (tedy evidenčního prověřování minulosti) členů Federálního shromáždění, které se dostávaly na veřejnost a byly medializovány. Ministr Sacher se domníval, že výsledky lustrací by mohli být nebezpečné a mohly by „poškodit rozvíjející se demokracii a první svobodné volby“ (.pdf, str. 34).
V praxi pokyn znamenal, že evidenční karty tehdejších politiků byly fyzicky vyňaty z běžných evidencí Státní bezpečnosti. Karty byly následně uloženy do tzv. „fondu Z“ s omezeným přístupem, kde se nacházely jiné svazky podléhající zvláštnímu režimu (.pdf, str. 63). Ministr Sacher tímto krokem zamezil provádění lustrace osob působících ve Federálním shromáždění (tehdejším Parlamentu) a na ústavních pozicích bez jeho svolení (.pdf, str. 33). Historik Pavel Žáček píše, že „jejich (tehdejších politiků, pozn. Demagog.cz) minulost z pohledu StB tak vlastně přestala existovat.“
Fond Z podle badatele Radka Schovánka vznikl již v 50. letech k uložení zvlášť citlivých nebo jinak kompromitujících dokumentů a Sacher tak v 90. letech využil již existujícího systému. Schovánek dále uvádí, že v současnosti jsou již všechny svazky, které byly do těchto fondů uloženy, veřejně dostupné na stránkách Archivu bezpečnostních složek na základě zákona č. 499/2004 Sb. Sacherovým pokynem tedy nedošlo ke zničení spisů StB.
Sacherův krok se téměř ihned po podepsání dostal na veřejnost a vypukla aféra s názvem „Sachergate“, která podle historika Pavla Žáčka vedla „téměř až ke zpochybnění špiček nové politické elity ještě před prvními volbami“ (.pdf, str. 80). Jeden z prvních politiků tehdejší doby, který se Sacherovým krokem nesouhlasil a začal požadovat plošné lustrace kandidátů politických stran před parlamentními volbami v roce 1990, byl v příspěvku zmíněný Václav Benda.
První dokument z roku 1977, ve kterém je Benda zmíněn, ho ale eviduje jen jako nepřátelskou osobu (.pdf, str. 20). O sedm let později byl Benda zaznamenám ve svazku s popisem „osobní“ (.pdf, str. 50). V tomto druhu svazku se nacházeli lidé, kteří byli podezřelí z velezrady, špionáže, „záškodnické činnosti“ nebo jiných „protistátních zločinů“. Ve stejném roce byl evidován ještě jednou, a to v kontrolním svazku (.pdf, str. 35). V takovém svazku byly shromažďovány např. výsledky prověrek. Obdobná situace panuje i u zbylých osobností, které byly ze spolupráce s StB rovněž křivě obviněny.
Jak bylo zmíněno výše, pokyn k vynětí spisů z evidence StB se ve skutečnosti týkal jen tehdejších politiků, a tedy pouze tří osob, které jsou v příspěvku uvedeny: prezidenta Václava Havla, Václava Bendy jakožto poslance a Petra Pitharta v roli poslance i předsedy vlády. Ostatní lidé zmíněni v příspěvku do politiky vstoupili až později, nebo jimi nikdy nebyli. Ani spisy tehdejších politiků nicméně nebyly zničeny, pouze přesunuty do fondu s omezeným přístupem. V současnosti jsou tyto spisy veřejně dostupné na stránkách Archivu bezpečnostních složek.
Závěr
Dokument, který facebookový příspěvek sdílí, je skutečný. Někdejší ministr vnitra Richard Sacher pokyn k přesunutí některých spisů StB opravdu vydal. Nejednalo se ovšem o vynětí z evidence StB a zničení spisů, ale pouze o přesunutí do fondu s dokumenty podléhajícími zvláštnímu režimu. Složky uvedených osobností jsou stále dostupné a nikterak neukazují spolupráci s StB (s výjimkou Jiřího Špaka). Sacherův pokyn z roku 1990 se navíc týkal pouze tehdejších politiků, a tedy jen tří osob zmíněných v příspěvku.
