Na facebooku se šíří příspěvek nazvaný „Několik faktů o Putinovi“, který vyjmenovává údajné úspěchy Vladimira Putina. Velká část zmiňovaných úspěchů však neodpovídá skutečnosti – příspěvek je výrazně nadhodnocuje.
Příspěvek se na sociálních sítích objevil poprvé v květnu 2014, pak byl opakovaně publikován a více se začal šířit znovu na konci února 2022. Obsahuje dlouhý výčet údajných úspěchů Ruska, respektive Vladimira Putina.
Několikrát se v textu píše o „12 letech vlády Putina“. Jelikož Vladimir Putin vládne Rusku od roku 2000 (kromě 4 let, kdy ho v úřadu zastoupil Dmitrij Medveděv) a v příspěvku není uvedeno, o kterých 12 letech je řeč, podívali jsme se na celé období Putinovy vlády a pro srovnání používáme i poslední rok, kdy Putin prezidentem nebyl, tedy rok 1999. Častěji se budeme věnovat i roku 2013, kdy byly ekonomické ukazatele v Rusku na nejvyšších hodnotách. V následujících odstavcích se zaměříme na 8 bodů z úvodu facebookového příspěvku.
„Putin za 12 let své vlády zvýšil rozpočet Ruska 12krát, rozpočet na armádu 30krát.“
Podle dat Světové banky činil rozpočet Ruska v roce 1999 celkem 72 miliard dolarů (při přepočtu na dnešní ceny). Z toho 9 %, tedy přibližně 6,5 mld. dolarů, šlo na obranu. V roce 2020 byl podíl obranných výdajů dokonce 11,4 %, přičemž z celkového 540miliardového rozpočtu putovalo na obranu 62 miliard dolarů. Rozpočet Ruské federace se tedy za 20 let navýšil 7,5krát, rozpočet na armádu 9,5krát. Nejvyšších hodnot přitom armádní rozpočet dosahoval v roce 2013, kdy byl dokonce 13,7krát vyšší než v roce 1999, po roce 2013 však rozpočet poklesl.
Dodejme, že se jedná o nominální nárůsty – po započtení dolarové inflace v daném období je reálný nárůst armádního rozpočtu mezi lety 1999 a 2020 přibližně 6,2násobný. Pokud bychom se dívali na růst rozpočtu v rublech, uvidíme výrazně vyšší nominální nárůst rozpočtu, ale taková hodnota by byla velmi zavádějící: inflace rublu v daném období byla celkem 634 %. Za stejné množství rublů si tak Rusko mohlo pořídit mnohem méně zbraní apod.
Za Putinova prezidentství tedy rozpočet Ruska vč. armádního rozpočtu výrazně narostl. Když ale vezmeme v potaz pokles rozpočtu po roce 2013 a dopady inflace, nedošlo zdaleka k takovým nárůstům, které jsou uvedeny v příspěvku.
„Putin za 12 let své vlády zvýšil (…) hrubý domácí produkt 12krát. Rusko se probojovalo z 36. místa ve světě v žebříčku HDP na 6. místo.“
Před určením výše HDP a pořadí zemí je třeba ujasnit, o jakém vyjádření HDP hovoříme. Historicky se zpravidla uvádí tzv. nominální HDP, tedy celkový produkt země vyjádřený pro účely srovnání mezi zeměmi v amerických dolarech dle směnného kurzu. Naproti tomu HDP dle parity kupní síly bere v potaz i odlišnou cenovou hladinu v různých zemích: Stejné zboží může např. stát ve Švýcarsku více než v Rusku. Nakonec uveďme i HDP (dle parity kupní síly) přepočtené na osobu. Budeme tedy uvádět rok Putinova nástupu do funkce, tedy 1999, dále poslední rok s dostupnými daty, tj. 2020. Dodáme i rok 2013, kdy na tom bylo Rusko co do ekonomických ukazatelů nejlépe v historii.
Nominální HDP Ruska
- 1999: 196 mld. USD (22. příčka)
- 2013: 2 292 mld. USD (8. příčka)
- 2020: 1 483 mld. USD (11. příčka)
HDP Ruska dle parity kupní síly (v dolarech roku 2017)
- 1999: 1 825 mld. USD (10. příčka)
- 2013: 3 779 mld. USD (6. příčka)
- 2020: 3 876 mld. USD (6. příčka)
HDP Ruska na obyvatele dle parity kupní síly (v dolarech roku 2017)
- 1999: 13 190 USD (61. příčka)
- 2013: 26 332 (47. příčka)
- 2020: 26 456 (52. příčka)
Za 21 let Putinovy vlády se tedy ruské nominální HDP zvýšilo přibližně 7,6krát a nejvyšší hodnotu zaznamenalo v roce 2013, kdy činilo 12násobek roku 1999, což odpovídá příspěvku.
Opět se však jedná pouze o nominální nárůsty – při započtení inflace se ruské HDP mezi lety 1999 a 2013 reálně zvýšilo 8,4krát.
Pokud jde o pořadí mezi světovými státy, jak vidíme, údaje z příspěvku neodpovídají žádnému z běžných ukazatelů. Za vlády Vladimira Putina se Rusko dostalo na 6. příčku pouze při použití ukazatele HDP dle parity kupní síly. Výchozí pozice Ruska ale nebylo 36. ale 10. na světě.
Příspěvek tedy naráží na růst HDP mezi lety 1999 a 2013, nebere však v potaz následný pokles ruského produktu ani inflaci. Posun Ruska v pořadí států uvedený v příspěvku je zcela nepravdivý.
„Zlaté státní rezervy zvětšil 48krát.“
Celkové státní rezervy Ruska (včetně zlata) činily dle Světové banky v roce 1999 celkem 12,33 miliardy dolarů. Když odečteme rezervy nezahrnující zlato (8,46 miliardy dolarů), dostáváme se na 3,87 miliardy dolarů ve zlatých rezervách.
Za 21 let se celkové rezervy vyšplhaly na 596,77 miliardy dolarů v roce 2020, celkové rezervy minus zlato na 457,02 miliardy dolarů. Zlaté rezervy tedy dosahovaly přibližné hodnoty 140 miliard dolarů. Celkové zlaté rezervy se tedy za 21 let zvětšily 36krát.
Nárůst ruských zlatých rezerv byl tedy velmi výrazný, byť o něco nižší než ten uvedený v příspěvku.
„Navrátil pod Ruskou jurisdikci 256 zdrojů nerostných surovin (zůstalo vrátit ještě 3).“
Podle článku 1.2 ruského zákona č. 2395-1, o podloží (.pdf, str. 4), který je součástí tohoto zákona od roku 1995, je podloží „v hranicích území Ruské federace, včetně podzemních prostor a nerostných surovin, energie a dalších zdrojů obsažených v podloží“ majetkem státu. Dále zákon uvádí: „Otázky vlastnictví, využívání a nakládání s podložím jsou ve společné jurisdikci Ruské federace a zakládajících subjektů Ruské federace.“
V roce 1995 nicméně Ruská federace schválila také novou legislativu, která státu umožnila uzavírat tzv. dohody o sdílené produkci (PSA) s těžebními společnostmi (.pdf, str. 3), ať už ruskými, či zahraničními. Ty tak mohou ruské nerostné bohatství využívat, státu za něj ale platí. Podle webu zonakz.net se díky této právní úpravě do mezinárodní jurisdikce dostalo 264 významných ruských ložisek přírodních zdrojů.
Rusko tyto těžební kontrakty začalo po roce 2000 rušit (.pdf, str. 22), tedy po tom, co do úřadu prezidenta nastoupil Vladimir Putin. V roce 2018 byly v platnosti tři dohody o sdílené produkci, a to se společnostmi provozující Sachalin-1 (se třemi ložisky), Sachalin-2 (se dvěma ložisky) a ropné pole v Něneckém autonomním okruhu.
Je tedy pravda, že ložiska nerostných surovin se, vyjma tří, vrátila státu, byť hodnota uvedená v příspěvku je již mírně nepřesná.
„Zvýšil průměrně platy v rozpočtové sféře 18,5krát.“
Průměrná mzda se v Rusku dle dat (.xlsx) tamního statistického úřadu zvýšila mezi lety 1999 a 2020 z 1 523 na 51 083 rublů. Výdělky se tedy Rusům zvýšily 33,5krát.
Data o platech v rozpočtové sféře nejsou dostupná pro celé období, i z neúplných dat ale můžeme vidět, že postupně docházelo k vyrovnávání rozdílu mezi výdělky v soukromé a rozpočtové (veřejné) sféře. V roce 2000 vydělával státní zaměstnanec v průměru 61 % (str. 24) toho, na co si přišel ruský zaměstnanec v soukromé sféře. V roce 2015 se jednalo o 77 % (.pdf, str. 27–28), a podle některých zdrojů je v současnosti průměrný plat v rozpočtové sféře dokonce vyšší než ve sféře soukromé.
Platy v rozpočtové sféře se tedy zjevně zvýšily ještě výrazněji než 18,5krát. Jedná se ale o nominální nárůst, který nereflektuje kupní sílu takového výdělku. Po započtení inflace, která v Rusku mezi lety 1999 a 2020 činila v průměru 10 %, zjistíme, že se průměrná reálná mzda v tomto období zvýšila jen přibližně 4,6krát. Reálný nárůst platů v rozpočtové sféře tedy také nedosahuje zmiňovaného 18,5násobku.
„Průměrně důchody se zvýšily 14 krát.“
Průměrná výše důchodu činila v Rusku v roce 1999 méně než 1 000 rublů. V roce 2007 stoupla na 3 293 rublů. V roce 2020 to pak bylo 15 965 rublů. Od roku 2000 tedy došlo k více než 15násobnému zvýšení.
Opět však musíme pro úplné srovnání započíst inflaci. Za dnešní rubly si ruský důchodce pořídí 7krát méně zboží než v roce 1999. Reálně se tedy důchody ruských penzistů v tomto období zvýšily jen přibližně dvojnásobně.
„Znárodnil 65% ropného a 95% plynového průmyslu.“
Ruský zemní plyn
V roce 1999, tedy před nástupem Putina do úřadu prezidenta, dominoval (str. 802) v Rusku v produkci zemního plynu Gazprom. Z celkové produkce 592 miliard m2 mu patřilo 546 miliard m2. V roce 2020 činila (.pdf, str. 71) produkce Gazpromu 431 miliard m2 z celkových (str. 36) 639 miliard m2. Ačkoliv se tedy podíl Gazpromu na produkci zemního plynu snížil, připadá mu stále dominantní postavení.
V 90. letech proběhla privatizace Gazpromu. Ruský stát si však pořád ponechal 38% podíl. Během roku 2001 dosadil prezident Putin do čela Gazpromu svého loajálního spolupracovníka Dimitrije Medveděva, pozdejšího premiéra a prezidenta Ruska. V roce 2005 se pak Vladimiru Putinovi podařilo pro stát získat nadpoloviční podíl této firmy a ovládnout ji tak. Nyní ruský stát vlastní 50,23 % Gazpromu (.pdf, str. 31).
Ruská ropa
V roce 2002, tedy v době, kdy již v čele Ruska stál Vladimir Putin, tvořily (str. 5) soukromé firmy 83 % ruské produkce ropy. Dnes je však situace jiná. V roce 2021 patřilo první místo v produkci ropy společnosti Rosněfť, která je vlastněna ruským státem. Firma Rosněfť vyprodukovala 171 milionů tun ropy, na druhém místě skončila soukromá společnost Lukoil se 76 miliony tunami. Celkový objem produkce ropy činil 524 milionů tun.
V produkci plynu i ropy došlo tedy za vlády Vladimira Putina k navýšení podílu státu v těžařských firmách, respektive jejich podílu na celkové produkci. Stát ovládl společnost Gazprom, která je i nadále dominantním producentem zemního plynu, a také získal větší podíl na těžbě ropy, mj. prostřednictvím státní firmy Rosněfť. Vzhledem ke struktuře ruského petrochemického průmyslu však jde jen stěží určit reálný podíl státu, který částečně vlastní nejen další těžební firmy, ale například také přepravní infrastrukturu. Proto nedokážeme potvrdit ani vyvrátit výše uvedené procentní nárůsty.
„Snížil vymírání obyvatelstva Ruska z 1,5 milionů lidí ročně v 1999 roce na 21 tisíc v roce 2011, což v absolutních číslech znamená 71,5násobné snížení úmrtnosti.“
Ruská populace se od pádu Sovětského svazu snižovala a znovu začala růst až od roku 2009. Mohla za to jednak výrazná emigrace, zároveň ale i nižší porodnost u lidí, kteří v Rusku zůstávali, proto tu docházelo k postupnému „vymírání“ obyvatelstva. Při nástupu Vladimira Putina v roce 1999 činil přirozený úbytek obyvatelstva (.pdf, str. 37) asi 930 tisíc lidí za rok, o 12 let později to bylo jen 129 tisíc. Přirozený úbytek obyvatel se tedy v tomto období snížil přibližně 7,2násobně.
Jak je vidět z tohoto stručného výčtu, příspěvek obsahuje celou řadu nepravdivých tvrzení o vývoji ruské ekonomiky a veřejných financí. Zveličuje nárůst ruského rozpočtu i armádního rozpočtu, posun Ruska v žebříčku zemí dle HDP a nárůst zlatých rezerv. Nepřesná je i hodnota nárůstu výše platů a důchodů, především kvůli nezapočítávání inflace. Příspěvek také nesprávně popisuje snížení tempa „vymírání“ ruské populace.
