MM#2: Čeho si všímat na ekonomice médií s Davidem Klimešem

Proč za veřejnoprávní média platíme poplatky?

V České republice máme tzv. duální systém vysílání, což znamená, že vedle sebe existují média komerční a média veřejné služby, která mají kromě základních povinností i další specifické úkoly stanovené zákony přímo pro Českou televizi a Český rozhlas (Česká tisková kancelář je ve specifické situaci). Podle Davida Klimeše ale už nestačí to, jak byla veřejná služba médií definovaná za začátku 90. let, kdy tyto zákony vznikly. „Co je ta veřejná služba u televize a rozhlasu je potřeba nově definovat, nemůže si to sama stanovovat Česká televize a Český rozhlas. Někde bychom ten rámec měli mít.“ Podle něj například chybí vymezení jejich úkolů v onlinu. Klimeš v rozhovoru také upozornil na aktuální debaty o zvýšení rozhlasového a televizního poplatku pro média veřejné služby, jejichž výše se neměnila od roku 2008, resp. 2005. Podle novely, která je nyní v Poslanecké sněmovně, by měli nově platit tyto poplatky i majitelé chytrých telefonů, tabletů a dalších zařízení, kde lze pouštět vysílání veřejnoprávní televize a rozhlasu také.

Finanční krize se týká jen některých médií

David Klimeš vysvětlil, že do médií jde stále stejný objem prostředků, ale jinak se mezi médii přerozděluje. Často se mluví o finanční krizi proto, že jí prochází tradiční média, která jsme byli zvyklí vnímat jako ty hlavní zdroje informací (Klimeš použil výraz legacy papers, viz slovníček). Velkou část prostředků si vezmou také noví prostředníci, díky kterým se třeba v online prostředí k nám dostává zpravodajský obsah. To jsou třeba Google a Seznam, které jsou nově i předmětem nejrůznějších regulací. Klesá prodej tištěných médií, ale v onlinu vidíme růst. Podle Klimeše je proto dobré se podívat na to, kde ty peníze mizí.

Vlastníci médií uplatňují svůj vliv různě

Podle Davida Klimeše bylo nejlépe vidět, jak se dá z pohledu vlastníka médií ovlivňovat jejich tvorbu, na případu Andreje Babiše. „Před volbami koupil Mafru a pak hned volal redaktorovi, jak to že se v Lidových novinách nereportuje o jeho předvolební kampani, což už je taková klasická věc, byť velmi smutná, nebo v roce 2017 nahrávky s Markem Přibylem, redaktorem Mladé fronty dnes, kde ho úkoloval přímo, jakým způsobem psát o jeho politických oponentech.“ Podle Klimeše to je ale důležité si uvědomit, že jen Andrej Babiš jednal takto přímo. Lze předpokládat, že i u ostatních vlastníků médií k něčemu podobnému může docházet, ale o podobě toho vlivu se můžeme jen dohadovat podle toho, jaká témata se v jejich médiích objevují a jaká ne. Jako příklad uvedl velmi často přítomného ministra Síkelu na titulce Blesku v průběhu minulého roku po tom, co rozhodl, že český stát nakoupí plynovody. Dalším kupujícím byl Daniel Křetínský, majitel Blesku. „Nikde v těch článcích, které byly velmi negativní vůči panu ministrovi, protože ten nákup byl velmi sporný, a doteďka je velmi sporný, tak nikde tam nebylo napsáno: ten druhý uchazeč byl náš majitel.“ Důležité podle Klimeše je, aby fungovala seberegulace, hierarchie a etické kodexy právě proto, když se něco podobného děje, aby si redaktoři měli komu stěžovat nebo na koho se obrátit. David Klimeš také stručně shrnul, kdo vlastní největší česká média. Přehledně mapu vlastníků médií každoročně zpracovává server Mediaguru, poslední jejich infografika vyšla letos v srpnu.

Na závěr Mediálního minima David Klimeš shrnul svých 5 tipů, čeho si všímat na ekonomice médií.